Včera jsme slyšeli jak David porazil Goliáše. Kdybychom četli souvislý text 18 kapitoly, tak bychom slyšeli jak: „Po ukončení rozhovoru se Saulem přilnula Jonatanova duše k Davidově duši a Jonatan si ho zamiloval jako sebe samého. Saul ho ještě téhož dne pozdržel a nedovolil mu, aby se vrátil k otci. Jonatan s Davidem uzavřel úmluvu, neboť ho měl rád jako sebe samého.“ Najednou se z Davida stává u všech oblíbený hrdina. Sám král ho zadrží u svého dvora, králův syn Jonatan, který se má stát nástupcem na otcově trůnu, ho obdivuje a uznává; králova dcera Mikal se do něj zamiluje, lid i služebnictvo ho miluje. Z Davida, z jednoduchého pastýře, se najednou stává, moderně řečeno: „SuperStar“.
A dnes jsme četli: „Když vojsko přitáhlo a David se vracel po zabití Filišťana, ze všech izraelských měst vycházeli králi Saulovi na uvítanou ženy se zpěvem a tanci, s bubínky, jásotem a cimbály. A ženy při tanci prozpěvovaly: „Saul pobil své tisíce a David své desetitisíce.“ Sám David, si svou popularitu velmi k srdci nepřipouští a stále se na sebe dívá jen jako na prostého člověka, ve kterém se projevila Boží moc. Nicméně, kdosi druhý se začíná jeho rostoucí popularity obávat. Národ jásá, ale: „Saul se velmi rozhněval a bral tu věc ve zlém; řekl: „Davidovi dali desetitisíce a mně dali tisíce! Schází mu už jen království.“ A od toho dne se Saul stále díval na Davida nevraživě (žárlivým okem).“
Na Saula očividně působí zlý duch. Otcové učí, že zlý duch vstupuje do hry tehdy, když se člověk začne na věci dívat z pozice svého ega, když nehledá především (objektivní zájem) Boží vůli, ale ptá se: „Co z toho budu mít já? Jaké potěšení z toho plyne pro mě?“ Tehdy vstupují do hry nedobré vášně. A člověk začne do druhého promítat vlastní zlobu. Saul nejprve žárlí, pak se začne Davida obávat a dokonce ho chce zlikvidovat. Posílá ho do různých riskantních podniků, kde vědomě kalkuluje s jeho možnou smrtí. Ale David se znovu a znovu vrací jako vítěz, který si ani neuvědomuje zlobu krále. Základní příčina Saulovy zloby je vyjádřena takto: „Saul měl z Davida strach, protože s ním byl Hospodin a od Saula se odvrátil.“
Písmo vyslovené dodává, že Saula propadal „zlý duch od Hospodina“. Tím se nám chce říci, že ani ďábel nemůže na nás libovolně působit, jedině s Božím souhlasem. A Boží souhlas získává tehdy, když nekráčíme po Božích cestách. Tuto spojitost naznačuje i sv. Pavel v listě Římanům, když říká: „Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal (vydal) na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben na věky! Amen. Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní.“ (ČEP Řím 1,21-26)
Slyšeli jsme jako: „Saul mluvil svému synu Jonatanovi a svým dvořanům o tom, že je třeba Davida zabit. Protože však Saulův syn, Jonatan Davida velmi miloval, sdělil mu to….“ Vidíme, že Jonatan, který by nejvíce mohl žárlit na rostoucí popularitu svého vrstevníka a cítit se ohrožen na svém trůnu, právě tento mladík nezkažený ctižádostí a mocí, mu pomáhá. Jonatan miluje a v lásce zapomíná na sebe. Toto je to nejúžasnější na Lásce, že nás osvobozuje od tyranie našeho ega. Sv. František to formuluje takto: „Jen, když zapomínáme na sebe, nacházíme sebe samých.“ Blaženost není v soustředěnosti na sebe, ale ve vyjití ze sebe a v zapomenutí na sebe.
Jonatan se Davida zastává. Písmo vyslovené říká: „Jonatan tedy mluvil svému otci Saulovi o Davidovi dobře…“ Často se setkáváme s tím, že nás někdo chce vtáhnout do svého hněvu a vypráví nám o druhém špatně a chce slyšet náš souhlas se svým vztekem. Můžeme napodobovat a následovat Jonatana. Pokud je to jen trochu možné, mluvme o druhém dobře, ukažme jeho pozitiva. Rozzlobený člověk má vlivem zlého ducha zúžený obzor a nevidí celou skutečnost.
Jonatan vlastně přivádí Saula k jakési analýze: „Nech se král neprohřeší proti svému služebníkovi Davidovi! On se přece proti tobě neprovinil, ano, jeho činnost je ti velmi užitečná. Vydal svůj život v nebezpečí, zabil Filištína a Hospodin dopomohl skrze něho celému Izraeli k velkému vítězství. Sám si to viděl a měl si z toho radost. Proč by ses tedy proti nevinné krvi prohřešoval tím, že pro nic za nic chceš dát Davida zabít?“ Jonatan ukazuje na to, že všechny věci, které David dělá, jsou k prospěchu celého království, jsou všem užitečné i samotnému králi Saulovi. Jsou to věci, které v člověku spontánně vyvolávají radost, protože jsou správné a dobré. Nakonec i sám Saul, když to všechno viděl, se radoval. Dokud se na věci díval objektivně, dokázal se z nich těšit. Jakmile vstoupilo do hry jeho ego, začal se užírat a obávat.
„Saul si dal od Jonatana říci a přísahal: „Jakože je živ Hospodin, nebude zabit!“ Potom Jonatan zavolal Davida, oznámil mu všechny ty věci a uvedl Davida k Saulovi. Stal v jeho službě jako dříve.“ Někdy si neuvědomujeme jakou silou je správné slovo vysloveno ve správném čase. O co víc to platí o Božím Slově. Napomenutí hříšníka patří mezi skutky duchovního milosrdenství. Připomeňme si je:
Skutky duchovního milosrdenství jsou:
1. Napomínat hřešící.
2. Učit nevědomé.
3. Dobře radit pochybujícím.
4. Těšit zarmoucené.
5. Trpělivě snášet křivdy.
6. Ochotně odpouštět ubližujícím.
7. Modlit se za živé i za mrtvé.