Dnešní první čtení z proroka Izaiáše mluví o boží transcendenci. Transcendentnost – znamená – převýšenost. Bůh převyšuje všechno to, co stvořil. Naše poznání se zakládá na tom, že srovnáváme, porovnáváme. Víme, co je bílé, protože známe něco černé. Ale ve vztahu k poznání Boha jsme bezradní. Bůh se nepodobá ničemu z toho, co známe ze stvořených skutečností. On sám říká: „Ke komu mě chcete připodobnit, aby mi byl roven?“
Sám Bůh nás vyzývá, abychom zkoumali stvořený svět, abychom zkoumali vesmír. Abychom se podívali na hvězdy. Už hmotný vesmír nás děsí svou zdánlivou nekonečnosti. Obraz, který nám nabízí moderní astrofyzika, hovoří o úžasných hlubinách vesmíru: „K výšině (ke hvězdám) zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno? Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna.“ Bůh je ten, který drží ve své stvořitelské mocí v pořádku celý stvořený. Kromě našeho malého světa, Bůh řídí miriády hvězd a planet. Bůh řádí život v každé živé buňce. Uvědomuje si vše, co je, a soucitně prožívá každé vědomí. On prožívá životy všech.
I když se Bůh ponížil a stal se člověkem, nepřestal být současně nesmírným a nepochopitelným Bohem. I když se zjevil na zemi jako tělem omezený člověk, přece vesmír zjevuje jeho nekonečnost a neomezenost, jeho nesmírnou sílu. Kdosi moudrý řekl: „Malý Bůh, velké problémy!“ Velikost naší ustrašenosti a ustaranosti je přímo úměrná našemu obrazu Boha. Pokud se můj Bůh vejde do mé představivosti, pokud si myslím, že si ho dovedu představit, pak to už není Bůh. Ale můj Bůh je nepředstavitelným Bohem Univerza.
„Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto : „Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo?“ Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.“ Slyšíme poselství o tom, že náš Bůh se neunaví, že ví o našem trápení a není znechucený ze světa, který On sám stvořil. Vše, co se ve světě děje, je součástí jeho plánu. On i ze zla dokáže udělat dobro. Nebyl by Bohem, kdyby ho zlo deptalo. Ve své podstatě je a nepřestává být nesmírně blaženým Bohem i když přijímá do sebe utrpení celého Vesmíru, Bohem absolutně psychický vyrovnaným i když zná a prožívá s námi naše deprese.
Ze všech Božích vlastností se v Krédu vzpomíná jedině všemohoucnost: když ji vyznáváme, má to ohromný dopad na náš život. Věříme, že je obecná, protože Bůh, který vše stvořil, vše řídí a vše může, že je milující, protože Bůh je naším Otcem, tajemná, neboť jedině víra ji může rozeznat, když se „projevuje v slabosti“ (2 Kor 12,9). „Všechno, co chtěl, učinil“ (Ž 115,3).
Svatá Písma častokrát vyznávají univerzální moc Boha. Nazývají Ho „Mocným Jakubovým“ (Gn 49,24. Iz 1,24 aj.), „Pánem vojsk“, „Udatným a Mocným“ (Ž 24,8-10). Pokud je Bůh Všemohoucí „na nebi i na zemi“ (Ž 135,6), je to proto, protože je stvořil. Není Mu tedy nic nemožné a se svým dílem nakládá dle své libosti, On je Pánem Vesmíru, kde nastolil řád, který Mu zůstává zcela podřízen a má ho stále k dispozici , On je Pánem dějin: On spravuje srdce a události, jak se mu zlíbí: „Neboť Ty vždy můžeš uplatňovat svou velkou moc. Kdo může odolat síle Tvého ramene?“ (Mudr 11,21). „Ty se smilovává nad všemi, neboť si všemocným“ (Mudr 11,23)
Bůh je Všemohoucí Otec. Jeho otcovství a Jeho moc se navzájem vysvětlují. Ve skutečnosti prokazuje svou otcovskou všemohoucnost způsobem, jakým se stará o naše potřeby, synovskou adopcí, kterou nám daruje, konečně svým nekonečným milosrdenstvím, protože projevuje nejvyšším způsobem svou moc, když nám svobodně odpouští hříchy. Boží všemohoucnost není nijak libovolná. V Bohu je moc a bytí, vůle a rozum, moudrost a spravedlnost jedna a tatáž věc, takže nic nemůže být v Boží moci, což by nemohlo být v Boží správné vůli nebo v Jeho moudré rozumnosti.