Dnešní první čtení začíná tímto zvoláním: „Toto praví Hospodin, tvůj Vykupitel, Svatý Izraele.“ Uvědomujeme si hodnotu a vážnost Božího Slova? Toto Slovo nám adresuje Bůh, náš Pán a náš Vykupitel. Bůh je náš Pán ale zároveň náš Vykupitel, neboť kdosi jiní nás zajal do otroctví. Někdo, kdo nás ani nestvořil a ani nemiluje. Bůh nás vysvobozuje z otroctví ďábla a toto vše se děje prostřednictvím Božího Slova. Bůh je Svatý, je naprosto dokonalé Bytí, je absolutní Láska a Radost.
Často se setkávám s názorem lidí, kteří říkají: „Pokud Bůh existuje, proč se nezjeví a proč nepromluví?“ Ale tohle není pravda, protože Bůh se zjevil a všechno co potřebujeme ke správnému životu řekl. „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“ (Řím 1,19-20) Bůh se zjevil ve svém stvoření. Ale ještě výrazněji se Bůh zjevil ve svém Vtělení, v osobě vtěleného Slova, Ježíše Krista a jeho Slovo můžeme najít v Písmu svatém.
Písmo Svaté, bible je Božím Slovem. Když máte odložený nějaký dopis, který vám napsal člověk, který vám je známý, můžete při jeho čtení pocítit, že skrze toto psané slovo jakýmsi zvláštním způsobem navazujete kontakt s autorem dopisu, a to i tehdy, když je možná v té době už dávno mrtvý. Pokud vezmu do rukou list zemřelého otce, v jeho slovech jakoby znovu ožil na chvíli on sám. Takovou sílu mají slova dnes již mrtvých lidí, o co silnější je Slovo Věčně Živého Boha. Ten, který se k tobě hovoří skrze toto Slovo je „tvůj Vykupitel“ – Osvoboditel. Svatý, vše převyšující Bůh, Svatý Izraele.
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, učím tě, abys měl úspěch (který tě učí, co ti prospívá), vedu tě cestou, kterou máš jít.“ Boží Slovo ukazuje, co nám prospívá a ukazuje cestu k plnějšímu životu. Lidská vůle, před prvotním pádem, směřovala k tomu, co prospívá. Člověk měl v sobě neporušený smysl pro Dobro. Dědičný hřích natolik poznamenal člověka, že se jeho vůle naklonila ke zlu. Dnes nám chutnají špatné věci. Máme chuť na to, co nám v konečném důsledku způsobí bolest. Proto k nám musí znovu a zvenku zaznít Boží Slovo, aby se v nás probudilo naše vlastní svědomí a vedlo nás k tomu, co nám prospívá. Bez Božího Slova žije člověk ve tmě. Nechápe sebe sama a svou situaci v tomto světě, neví nic o prvotním hříchu a o jeho následcích. Nechápe vůbec to, v jakém světě žije a do jaké situace se narodil a ze všeho zlého obviňuje Boha. Nechce pochopit, že je to všechno následek nesprávného rozhodnutí prvních lidí, že je to důsledek nevěry Bohu a neposlušnosti.
„Kdyby sis hleděl mých přikázání (všímal mé příkazy), tvůj blahobyt (pokoj) by se rozléval jako řeka a tvé štěstí (tvá spravedlnost) jako mořské vlny.“ V době vánočních zpovědí se často setkáváme s lidmi, kteří prožívají takovou depresi ze svých životů v hříchů, že je to vede až k myšlence na sebevraždu. Je třeba si všímat Boží příkazy, je třeba žít podle Božích přikázání, abychom objevili radost ze života a z bytí. Těmito příkazy nemyslím jen desatero, protože těch Božích příkazů, zaslíbení a rád je mnohem více a jsou roztroušeny po celé bibli. Když si všímáme Boží přikázání, když začneme ve svém životě brát ohled na Boha, když se ho snažíme poslouchat, mizí naše deprese a objevuje se v člověku pokoj a blaho, které prozařuje postupně celou bytost až do té míry, že ho člověk může šířit. Může se stát tvůrcem pokoje.
Pán Ježíš apoštolům přikázal, aby všude zdravili: „Pokoj vám!“ A přislíbil, že na všechny lidi, se kterými se oni setkají a pokud toho budou tito hodni, sestoupí Boží pokoj. Toto je podstata a základ každého apoštolátu. Pokud apoštolát nevede k Božímu pokoji, není zralý. Tento vnitřní pokoj je však ovocem poslušnosti Bohu a jeho Slovu. Každé porušení Božího zákona je jako vychýlení se z cesty k Životu, což ústí do deprese a v konečném důsledku ke smrti. Když si mi začneme všímat Boží přikázání, Bůh si všimne naše modlitby.
„Kdyby sis všímal Boží zákony, i tvá spravedlnost by vzrostla, protože by si v mnoha situacích byl poučen přímo Bohem a jeho Slovem. Nemusel by ses pak pokaždé úzkostlivě ptát duchovního otce, zda si to dobře udělal. Dobré je to, co chce Bůh. Hřích je to, co je proti Božímu zákonu. Jiný hřích a jiné dobro neexistují. Hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona. “
Pro naši dnešní pomýlenou mentalitu, zaměřenou proti životu, velmi zvláštně zní další Boží příslib: „Bylo by jak písku tvých pokolení a potomků z tvého těla jako jeho zrnek.“ Když sázíme strom, chceme a těšíme se z toho, když přináší mnoho ovoce. Kdyby si brambory na záhonu řekli, že oni jsou moderní a oni nechtějí mít více než dva nové brambůrky, asi bychom při jejích sklizni nejásali radostí. Proč nevíme pochopit, že i dobrý člověk má mít mnoho dětí. A Bůh se těší i z přirozené plodnosti člověka. Vždyť ke každému novému životu říká své ano již tím, že ho tvoří a dává. Židé považovali neplodnost za kletbu. Naopak: plodnost byla znakem Božího požehnání.
My všichni se rodíme s povoláním otce nebo matky. Tato slova o hojném potomstvu lze chápat i v duchovním smyslu. Vždyť není nic krásnějšího, než zrodit mnoho dětí pro Krista. U nás kněží a řeholníků je to duchovní otcovství, u sester jde o duchovní mateřství, jsme a máme být v jiné oblasti plodní, ale plodní musíme být všichni. A v bolesti se rodí fyzicky ale i duchovně. Bez oběti není nový život. I v naší lidové tradici se zachovalo rčení: „Dětí a sklenic na zavařování kompotů, nikdy není v domě nazbyt!“ Možná až při poslechu tohoto příslibu pochopíme, jak se naše civilizace odchýlila od Boží lásky. Od Boha, který žehná životu a těší se z každého nově vzniklého člověka. Každé dítě, které přichází na tento svět, je znakem toho, že Bůh nám ještě stále věří. Každé dítě přináší něco nového. Pokud půjde po cestě Božích přikázání, stane se požehnáním pro tento svět. Neexistují jen techničtí a vědečtí géniové, ale existují i duchovní géniové, géniové lásky – světci.
Na závěr jakýsi Boží povzdech: „Nebylo by vyhynulo, nebylo by vyhlazeno přede mnou tvé jméno.“ Toto praví Hospodin, Tvůj Vykupitel, Svatý Izraele.