V prvním čtení jsme slyšeli slova: „Nuže, Izraeli, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh?“ To se týká nás všech. I my jsme právem zvědaví, co od nás Bůh očekává. Mnozí svatí začali své posvěcování právě tím, že si vážně položili otázku: „Pane, co chceš, abych konal!“
Mojžíš odpovídá: „Jenom (Jenom to) aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, abys ho miloval a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, abys zachovával Hospodinovy příkazy a jeho zákazy, které ti já dnes přikazuji k tvému dobru (aby ti dobře bylo).“ Tato dlouhá věta začíná spojením „jenom (jen to)“. Tato vazba chce vyjádřit, že to, co Bůh od nás žádá, není nad naše lidské síly, že to není mnoho. Co tedy Bůh od nás právem očekává?
„Aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, abys ho miloval a sloužil Hospodinu….“ Je zajímavé, že i zbožnost i láska k Bohu se dostaly mezi přikázání. V tomto světě žijeme v jakési iluzi vlastní nezávislosti od Boha. Smysly nevnímáme svou závislost na Bohu, který nás stvořil a v každém okamžiku udržuje v bytí. Myslíme si, že my jsme páni, kteří se nebudou muset nikomu zodpovídat. Ale to je omyl! Naše smysly nám nedovolují vidět a vnímat celou skutečnost. Vidíme jen výsek skutečnosti, to, co potřebujeme ke svému pozemskému životu, ale naše mysl vidí dál. Tušíme, že toto není a nemůže být všechno. Moderní fyzika říká, že celý svět leží v silovém poli vědomí. Základem světa je fantazie Stvořitele.
I víra nám hlásá naši stvořenost. Nikdo z nás se nezhotovil sám. A jsme geniálne stvoření. Bůh nás stvořil. To nám zároveň ukazuje, že nejsme páni, ale sluhové, kteří jsou povinni provádět Boží záměr. Můžeme existovat jen z jeho dobrotivosti. On je Tichý a Pokorný, ale to neznamená, že není současně hrozně Mocný. Lepší by bylo říci, že Bůh je Pokora a Tichost. Jeho Pokora a Tichost nesmí být záminkou toho, abych se choval vůči Němu bez bázně. Zbožnost je správný postoj a předpoklad uctivého vztahu k Bohu. Bůh se zjevuje jako matka. Neovládá svět hrubou silou jako naši pozemští otcové a přece vládne svou vlídností a láskou. Jako děti jsme se báli otcova řemene a proto jsme ho poslouchali. Mámu jsme občas neposlouchali, protože ona nám nehrozila řemenem. Ale, když jsem ublížil mámě, sám jsem se cítil potrestán jejím smutkem.
Bát se Boha je důstojné a správné. Všechny naše hříchy se rodí z jakési pomýlené opovážlivosti vůči Bohu. Důsledkem bohabojnosti je snaha kráčet po Božích cestách. Přestože sám Bůh je Pokora a Tichost nepřestává být Absolutnem, Nekonečnem. A celý náš svět a my v něm a s ním ve srovnání s Ním jsme méně než nic! A to po všech stránkách. V okamžiku jeho příchodu se svět obrátí jakoby naruby a my pochopíme, jaká nesmírná Síla a Moc je v Boží pokoře a tichosti. Když ho uvidíme v jeho Svatosti zachvátí nás strach a hrůza pokud jej nebudeme milovat a mít čisté srdce. Martin Luther vyslovuje tušení, že pro hříšníka je Bůh hroznější než ďábel.
Mojžíš pokračuje dále: „abys ho miloval a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší…” A přece tato Pokora a Tichost, toto Nekonečno mi dovoluje a dokonce mi přikazuje, abych ho miloval. Pokud se někdo cítí být výjimečným, často se stává, že nedovolí, aby se kdokoli k němu přiblížil, ale Bůh, který je Nejúžasnější, si přeje, abychom ho milovali. Láska k Němu by neměla význam, kdyby On sám nechtěl naši touhu po Něm naplnit.
Boha máme milovat celým srdcem, nerozděleným srdcem a celou duší. Máme mu sloužit a zachovávat Boží přikázání. Láska k Bohu se projevuje poslušností jeho příkazům. Pán Ježíš říká: „Kdo zachovává mé příkazy, ten mě miluje.“ Láska k Bohu nespočívá v citech ale je vrcholně praktická. Týká se těch nejběžnějších věcí v našem životě, které obyčejně podceňujeme. Jde o to, teď a tady žít Boží Slovo, Boží přikázání.
A toto vše se děje k našemu vlastnímu dobru. Mojžíš končí tuto výzvu slovy: „k tvému dobru (aby ti dobře bylo)!“ V Lásce k Bohu jde o naše vlastní Dobro o naši věčnou spásu. V Bohu je smysl naší existence. Člověk, který nenaplnil smysl své existence, zůstane jako nezralé ovoce, které je nechutně kyselé a nestravitelné. A proto bude vyplivnuté.