Pán Ježíš v dnešním evangeliu vytýká apoštolu Petrovi jeho malou víru. Zamysleme se nad tím, co je to víra a zkoumejme, zda ji opravdu máme. Můžeme říci, že víra je základní životní postoj. V určitém smyslu jakousi základní víru dostáváme do vínku už jako nemluvňata. Víru, v tomto smyslu, můžeme definovat jako schopnost otevřít se a přijímat. Bez víry by člověk nebyl schopen přijímat ani jen základní životní prostředky: vodu, vzduch, mateřské mléko. Bez víry by člověk nebyl schopen řídit se svými smyslovými vjemy, tedy věřit v realitu toho, co vidí a slyší. Toto je víra v tom nejobecnějším smyslu. Schopnost bytosti otevřít se pro přijímání.
Existuje však víra, kterou označujeme jako božskou ctnost, tedy ctnost, kterou se můžeme přiblížit k Bohu, k Lásce. Víra v tomto smyslu je základní a pozitivní vztah k Bohu, je z naší strany předpokladem lásky. Bůh je Láska a my jsme pozvání věřit v tuto Lásku. V Boha se věří, jako se věří v něčí lásku. Sv. Pavel nás poučuje, že taková víra pochází z hlásání slova. Nemůžeme mluvit o víře jako o božské ctnosti tam, kde lidé neznají Boží Slovo.
Dříve než se budeme zamýšlet nad zázračným chozením sv. Petra po hladině jezera, rozpovím vám jeden skutečný příběh. Tato událost se odehrála v Koreji, mezi protestanti. „Jednoho dne paní Chin uspořádala křesťanskou mládežnickou konferenci na hoře Sangap. Bylo to v době dešťů a mnohé řeky byly rozvodněni. Jedna malá skupinka mladých lidí se chtěla dostat na zmíněnou konferenci. Když přišli k řece, viděli, že voda velmi stoupla a vzala všechny mosty. Žádný brod a žádný most neexistoval a tak většina z nich se vrátila domů. Ale tři dívky se spojili a řekli: „Proč bychom nemohli přebrodit řeku? I apoštol Petr chodil po hladině vody. Bůh Petrov je i naším Bohem. Naše víra v Pána Ježíše je snad stejně silná jako byla Petrova. Přebrodíme řeku vlastníma nohama.“ Hladina řeky byla vysoká. Tyto tři dívky poklekli na břeh, sepnuli ruce k modlitbě a citovali ze slova Božího událost Petrova chození po vodě a vyznali, že mají stejnou víru. Pak nahlas vykřikli a před očima těch, kteří stáli na břehu řeky se pustili řeku přebrodit. V tom okamžiku je zachytila veliká vlna a odnesla.“
Co myslíte, jak to skončilo? Většinou se věřící lidé domnívají, že dívky prošly podobně jako apoštol Petr po vodě, ale nestalo se tak. O tři dny, vylovili jejich mrtvá těla z moře. Tento příběh vyvolal v celé Koreji reakce. Nekřesťanské noviny informovaly o případu rozsáhlými články: „Jejich Bůh je nezachránil!“ Mezi věřícími nastalo zděšení: „Proč Bůh nekonal podle jejich víry? Kde se stala chyba v tomto případě?“ Podívejme se na to podrobněji a odborněji. Říkali jsme si, že víra, jako božská ctnost se vždy vztahuje k Božímu Slovu. Ale samotné Boží Slovo se v řeckém jazyce označuje více termíny, které mají trošku odlišné významy. Především se v Písmu objevuje slovo Logos, které označuje Boží Slovo, určené pro všechny a potřebné pro spásu, Slovo jako druhou Božskou osobu i jako psané Boží Slovo. Pak se zde objevuje i termín Réma. A to je Boží Slovo určeno pro konkrétní případ.
Právě v případě chození apoštola Petra po vodě se jedná o Rému. Naše víra se může vázat jen na Boží příslib. Boží Slovo nikde neslibuje, že pro věřící v Krista nebudou platit fyzikální zákony. Víra apoštola Petra, která způsobila tento zázrak chození po vodě, se váže na Ježíšovu výzvu: „Pojď!“ Nejprve je tu Petrova modlitba: Prosba o rozpoznání Ježíše. Prosba o znamení víry: „Pane, jsi li to ty, přikaž mi přijít k tobě po vodě!“ Kdyby Pán Ježíš nevyslyšel tuto Petrovu prosbu a neodpověděl na ni svým „Pojď!“, vydat se na cestu, bez Pánova pozvání, by bylo nerozumné a nebezpečné. A právě takové chyby se dopustili dívky, o kterých pojednává náš příběh.
V evangeliu se nikde neříká, že Bůh dává právo všem věřícím chodit po vodě. Petrovo chození je odpovědí na konkrétní Boží pozvání. Příběh chození po vodě patří do oblasti Rémy. Chození po vodě není přislíbeno obecně všem věřícím, ale týká se tohoto jednoho konkrétního případu. Nikdy by Peter nemohl chodit po vodě ze své lidské vůle. Než se tento div stal, byla Petrova modlitba: „Pane, když jsi to ty, přikaž mi přijít k tobě po vodě!” Předmětem Petrovy prosby je prosba za rozlišení a ujištění, že je to Ježíš. Chození po vodě je zde spíše znamením, které má pomoci k rozpoznání Ježíše a růstu víry. Réma se získává na modlitbě a žádný zázrak se neděje bez tohoto Božího umocnění člověka. Pán Ježíš vyzval apoštoly k odvaze. „Odvahu! Já jsem to, nebojte se!“ Zázrak se děje tam, kde Bůh svým všemohoucím Slovem, svou Rémou odpovídá na naše modlitby a my dáváme odpověď vírou. Rému můžeme zachytit při modlitbě. Peter mohl kráčet po vodě jen proto, že Ježíš ho k tomu pozval a on uvěřil v Ježíšovu moc.
Když se naše víra může opřít o Boží pozvání, pak je možné i chodit po vodě. Chození po vodě je jakýmsi obrazem toho, co víra je. Víra je vítězstvím nad tímto světem. Věřící skrze svou víru projde a přežije i tam, kde by se přirozeně musel utopit. Možná by nám apoštol Petr poradil ještě něco, to, co později napsal ve svém listu: „Mějte oči upřeni na Ježíše, který je původce a zavŕšitel naší víry.” Pokud se díval na Ježíše, kráčel po vodě. Jakmile si uvědomil okolnosti, které provázely jeho chození, když si všiml silný vítr, polekal se a začal se topit. Strach je na opačné straně než víra. Teprve tehdy se začal topit, když přestal upírat oči na Ježíše.
Pokud prosíme Boha o cokoli, nikdy nemáme hledět na velikost problému. Problém existuje jen z naší strany. Všemohoucí Bůh nezná problémy. Když za něco prosíme, máme hledět na Boží velikost. Neboť jaký je náš bůh, takové jsou i naše problémy. Kdosi to moudře vyjádřil: „Malý bůh, velké problémy!“ Mějme neustále upřeny oči na Ježíše, abychom pochopili, že náš Bůh není malý, ale jak on sám říká: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ Otevřeme se jeho Slovu, abychom skrze něho přijali Božský život. Z druhé strany je třeba pokorně čekat Boží odpověď na naše prosby. Dokud nepřijde, nemůžeme ve víře jednat.
Potřebujeme Svaté přijímání, abychom dorostli do podoby a velikosti Ježíše Krista. Bez svatého přijímání jsme jen plánky, které nedokážou přinést dobré ovoce. Zážitek víry a zázraku nakonec vede k vyznání: „Opravdu jsi Boží Syn!“ Kéž bychom si i my toto přesvědčení odnesli z dnešní úvahy.