Slyšeli jsme: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!“ Zapřít sám sebe, to znamená, zapřít své ego ve všech jeho projevech. Především jde o to, aby se naše ego pokořilo před Božím Slovem, aby sestoupilo z trůnu, který zaujalo od okamžiku prvotního hříchu. Musí se vzdát místa zbožňování, které hříšné zaujalo a uvolnit ho Bohu, kterému jedinému patří. Trůn života patří Božímu Slovu. „Zapření sebe“ to je snaha vzdát se tohoto vedoucího postavení ve svém životě. Nežít svůj život, ale žít Boží Slovo. Zapření sebe je snahou získat svobodu od svého ega. Nechtít být středem všeho, nevztahovat všechno na sebe, nechtít aby všichni kroužili kolem mě.
Slovo víra v jazyce, kterým mluvil Pán Ježíš, má asi takový smysl, jako „nechat se vést, nechat se řídit“. Je to opačný postoj jaký zaujal Adam, když se jedením ze stromu poznání dobrého a zlého, vědomě rozhodl, že si sám určí, co je pro něj dobré a co zlé, že si bude žít jen podle sebe a pro sebe. Spása je v osvobození od sebe. Sv. František tvrdí, že: „Jen když zapomínáme na sebe, nacházíme sebe samých!“ Ježíš je Život. Musíme se vírou, křtem a ostatními svátostmi doslova naroubovat na tajemnou révu, kterou je sám Kristus. Bez tohoto základního skutku nemůžeme produkovat dobré hrozny, ale rodíme jen divoké a trpké plánky. Úrodu dokážeme přinášet jen v důvěrném kontaktu s Ježíšem. Mízou, která proniká do nás z tohoto tajemného kmene, je Duch Boží. Musíme zůstávat s Kristem spojení, neboť bez něj uschneme a ztratíme vitalitu. Je nutné zůstat v Něm, neboť jen tak On zůstane v nás.
Pokud chceme jít tam, kde je Ježíš, prvním a nutným krokem je „zapření sebe“ anebo „sebezápor“. Je to dokonce nutné i pro zdraví našeho těla. V zájmu sebe – zachování se rádi podrobíme různým dietním kúrám a půstům. Je to moudré „sebe – omezení“ v zájmu „sebe – zachování“. Toto všechno děláme pro sebe, pro svou spásu.
Druhým krokem je „vzít svůj kříž“. To jsou sebezapření, které jsme si nevybrali my a které ani nevycházejí z naší vůle. Je to Boží výchova, kterou nám ke spáse připravil Bůh ve škole života. Tam odumíráme sobě dokonalejším způsobem. Tady se děje to, co sv. Pavel říká: „S Kristem jsem ukřižován a nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ Nezažijeme ve své duši skutečnou svobodu od egoismu, schopnost pravé lásky, pokud se dobrovolně nerozhodneme vzít svůj kříž, kráčet za Kristem. Často je celý náš život pouze snahou lépe se pojistit proti křížům a trápením, které přicházejí na tento svět a na nás v něm. Myslíme si, že když se budeme více modlit, že se zachráníme od rakoviny.
Nejhorší rakovina spočívá v tom, že sebe milujeme nadevše, že sebe milujeme více než Boha. Pán Ježíš nám nikde neslíbil, že pokud půjdeme za ním, že nás čeká bezproblémový život. Když si člověk uvědomí, jaký hrozný a nespravedlivý je vůči Bohu, Absolutnímu Dobru, jaký nespravedlivý je i vůči sobě samému, neboť jen v Bohu je jeho dokonalost a blaženost, až pak začne souhlasit s tajemnou Boží výchovou, která probíhá na kříži a skrze kříž. Kříž je Boží mocí a Boží moudrostí. Je tak velkou Boží moudrostí, že bez zvláštního Božího přispění, bez světla Ducha svatého, nejsme ji schopni pochopit a osobně zabudovat do svého života. Apoštol Pavel nám radí: „Nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňte se, abyste s obnovenou myslí poznali, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.“ Kdo nám radí vyhnout se kříži, „zjednodušit si život“, je pokušitel, který nás nevede ke spáse.
Sv. apoštol Pavel říká, že slovo o kříži patří k hlásání evangelia. Kříž nás osvobozuje z moci zlých duchů, kteří hledají jen slast za každou cenu, kteří chtějí užívat sobeckou rozkoš i skrze naše těla. Kříž nás osvobozuje ještě více. Od egoismu a od naší zvrácené vůle, která se stále točí jen kolem ega a nezaměřuje se k Bohu, a pokud i ano, tak zase jen proto, aby z toho cosi měla.
Třetím krokem, který má doprovázet oba předchozí, je „následuj mě“. Tedy je to snaha žít jako Kristus, dokonce je to víc, dovolit, aby Kristus žil ve mně. To se děje tehdy, když ne moje vůle je absolutním kritériem pro můj život, ale když tím absolutním kritériem se stává vůle Boží. „Neboť, kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho.“ praví Pán. Souhlasit se ztrátou svého života. Souhlasit se svou smrtí, abych mohl v Kristu žít novým životem. Nežít svůj život, ale žít Boží Slovo.