V dnešním v evangeliu sv. Lukáše slyšíme, podle našeho lidského úsudku spravedlivý požadavek, který ale Pán Ježíš odmítl vyslyšet: „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!“ Tato prosba se týká běžné záležitosti. Sourozenci se nedovedli dohodnout na dědictví. A jeden z nich, ten který se cítil ukřivděný, dožadoval se Ježíše, jako svého advokáta. Problém je běžný a vyskytuje se často i mezi námi křesťany. Výskyt tohoto problému nás nepřekvapuje, ale spíše nás překvapuje Ježíšova odpověď. „Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí (lakomství). Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má (nezávisí od jeho majetku).“ Tato slova byla adresována oběma stranám, kterých se spor týkal.
Co je to chamtivost (lakota)? Ve čtení z listu sv. Pavla Kolosanům, jsme mohli slyšet, že ji sv. Pavel řadí spolu s jinými neřestmi, do oblasti modloslužby. Lakota je tedy modloslužbou. Když tvrdíme o někom, že je lakomý, myslíme tím, že se nechce rozdělit s něčím. Lakomý je ten, kdo více věří v sílu bohatství, než všeobecnému zákonu lásky, který Bůh vložil do celého vesmíru. Tedy opravdu je to modloslužba, neboť je jakousi vírou, ale nikoli samotnému Bohu, ale vírou v moc bohatství a majetku. Lakomý je ten, kdo miluje bohatství víc než Boha a jeho zákon. Lakomství je jedním z hlavních hříchů, ale zároveň i trestem za hříšnou lásku a důvěru ve hmotné statky. Podnožím lakoty, je hříšná připoutanost ke hmotě. Lakomec je v konečném důsledku připoután k tomu, co miloval více, než Boha. Hmota se pro něj stává modlou a zároveň i trestem.
Lidé se nechávají poblouznit tímto světem, že dostatečně zabezpečení jsou tehdy, když mají bohatství. Celý svět se nám snaží namluvit, že v tomto životě si může být jistý pouze ten, kdo nahromadí velké bohatství. Víra v bohatství se tak pro mnohé stává náhražkou za důvěru v Boha. Bohatství je velkým božstvím současnosti. Jemu vzdávají mnozí, možná většina lidské populace, instinktivní poctu. Štěstí měří majetkem a podle velikosti bohatství, se vzdává také úcta lidem. Vyplývá to z přesvědčení, že s bohatstvím je možné všeho dosáhnout. Je to modla současnosti.
Lidé světa uvažují podobně, jako boháč z podobenství: „Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!“ A přestože sám Ježíš varuje, abychom svému bratru neřekli „blázne“, on sám v tomto případě říká: „Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil? Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem!“ Skutečně, pravým bohatstvím, které je přislíbeno těm, kteří věří, je Bůh sám. Bůh je Dobro a člověk je skutečně bohatý, když je dobrý. Jedině tehdy se správně zabezpečíme, když konáme dobro. O tomto světě a o jeho bohatstvích a jistotách platí to, co jsme slyšeli v prvním čtení z knihy Kazatel: „Marnost nad marnost!“
V Evangeliu Ježíš říká: „blažení jsou chudí duchem, neboť jejich je království nebeské“. Přislíbená blaženost nás staví před rozhodující mravní volbu. Vyzývá nás, abychom si očistili srdce od zlých náklonností a nadevše vyhledávali Boží lásku. Dává nám poznat, že pravé štěstí není ani v bohatství, ani v blahobytu anebo v pohodlí, ani v lidské slávě a moci, ani v žádném lidském díle, nechť by bylo jakkoli užitečné, ani v žádném stvoření, ale jedině v Bohu, který je pramen všeho dobra a každé lásky.
V této promluvě nechci kritizovat ty, kteří umí rozmnožit poctivou cestou svůj majetek, a kteří svým majetkem podporují chudé a možná i méně nadané a schopné. Vždyť i Pán Ježíš v podobenstvích chválí ty, kteří dokázali rozmnožit své talenty. Svoje slova adresuje těm, kteří svoje schopnosti zneužívají na úkor druhých, kteří nespravedlivě nahromadili majetek, kteří zadržují spravedlivou odměnu. S tímto jevem se v dnešní době často setkáváme. Je to hřích do nebe volající. Nejde tedy o to, aby přestali podnikat ti, kteří něco mají. Ale jde spíš o to, aby svým touhám dokázali určit správné hranice, aby nebyli bohatí na úkor bližních. Bezbřehá ctižádost a život bez kříže, není možný z vícero důvodů:
Nikdo na světě nás nemůže přinutit, abychom sdíleli hodnoty evangelia, ale faktem je, že evangelium reaguje na lidské neřesti a ukazuje způsob, jak vybudovat lepší a spravedlivější společnost, Boží království. A Boží království je tam, kde každý dostává to, co pro svůj život potřebuje, protože takový je Boží plán. Ale když kráčíme nahoru po zádech jiných, potom je to hříšné, a tedy odsouzení hodné. To není způsob, který vede k pokroku v lidské společnosti. Vždyť se podívejme na nerovnosti v naší společnosti. Proč je u nás a ve světě tolik chudých? Proto, neboť existují lidé, jejichž ambice a domnělé potřeby neznají hranic. Svět vychvaluje herečku, která má stovky párů bot, namísto toho, aby ji odsoudil za její bláznovství a za její nezvládnutou ženskou ješitnost. Proto je podle slov Pána Ježíše nutné snažit se o spravedlnost a přijímat limity, limity ve svých potřebách a také schopnost vidět ty, na jejichž úkor máme my více, nežli potřebujeme. Je zajímavé, že lidé, kteří si osvojí takový cíl, tedy dosahovat úspěchy a kráčet za každou cenu k bohatství, si časem vypracují vlastnosti, které jim v tom pomáhají. Sem patří hlavně podvod, nečestnost, lež a lest.
Sv. Pavel v listu Timotejovi 6,10 nás napomíná a poučuje: „Neboť kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří po nich prahli, zbloudilo ve víře a připravilo si mnoho bolestí.“
Čínský mudrc Konfucius říká: „Moudrý člověk se vyhýbá třem věcem. V mládí smyslnosti. Když dosáhne mužný věk, bojovnosti. Když pak dosáhne stařecký věk, lakomství.“
Nechť i nás Pán dnes vede k tomu, abychom si zachovali správnou schopnost „prosadit se“. Když máme talent, snažme se ho rozvinout. Ale zároveň, nechť nás vede k tomu, abychom čestnost a lásku k těm, kteří nemají tolik jako my, dokázali postavit na první místo. A to proto, neboť jsme uvěřili v Krista a v jeho program, který je schopen vybudovat spravedlivý svět.