Než budeme uvažovat nad těmito podobenstvími, musíme si vysvětlit, co to vlastně podobenství je? Je to přirovnávání, ale ne totožnost. Podobenství je ilustrací, která nám má pomoci pochopit důležitou charakteristiku daného předmětu. Podobenství má obvykle jednu hlavní myšlenku, kterou chce sdílet. Podobenství, která jsme slyšeli v evangeliu, se točí kolem pojmu „Nebeské království“. Co nám chce toto slovní spojení sdělit. Zvěstuje nám, že to, co momentálně žijeme, není Boží Království. Lidé v minulosti si lépe než my uvědomovali to, co nakonec trefně vyjádřili ve svých spisech apoštolové. Věděli, že „naše vlast je v nebesích“, že nemáme milovat tento svět „kdo miluje svět, není v něm Láska Otcova.“ Protože věděli, že žijeme daleko od Pána, ve vyhnanství, tak se s celým srdcem modlili „Přijď Království Tvé“.
Boží Království není z tohoto světa. Žádná politika ho nedokáže realizovat v tomto světě. Boží Království je Bůh Sám, jeho vláda v nás i v celém kosmu. Je předmětem našeho očekávání a naší naděje. Naše doba evidentně popírá Boží péči o svět a chce nám namluvit, že je země přelidněná, že se mění podnebí, že zde není dost místa pro všechny, ale to není pravda. Svět je po této stránce schopen uživit mnohem více lidí než na naší zemi momentálně žije. Zmatek do něj vnášejí lidé, ani ne vědci, ale boháči, kteří si myslí, že oni jsou povoláni rozhodovat o tom, kdo bude žít, že mají právo zabíjet a určovat, kdo má právo na život a kdo ne.
Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí.“ Poklad ukazuje na něco vzácného, o co stojí usilovat a co bychom měli získat. Boží království je vzácné jako takový poklad – muž, který ho objevil, prodal všechno a koupil to pole, aby získal tento poklad. Bůh je ten Poklad. Bůh nepatří do oblasti stvořeného. On je Nestvořená skutečnost, Nadskutečno. Něco, co si nedokážeme ani jen představit. Proto je v SZ zákaz zobrazovat Boha, protože každý obraz a dokonce každá naše představa jej nutně omezuje.
Bůh je tak úžasná skutečnost, že jistý člověk, který celý život prožil jako ateista a z Boží milosti měl zážitek klinické smrti – věčnosti, se vyslovil, že kvůli Kristu by byl ochoten trpět, až do konce světa, jen aby ho získal. Jiný člověk, který velmi miloval svou rodinu, manželku i děti a kterému se přihodilo, že dostal infarkt a zemřel a prožil realitu věčnosti, když se vrátil k pozemskému životu a jeho kolegové se ho ptali, jak prožíval skutečnost, že opouští rodinu, odpověděl: „Co je moje žena, co jsou mé děti ve srovnání s tou Krásou, kterou jsem viděl.“
„Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.“ I ve druhém podobenství Pán předkládá něco vzácného – tentokrát je to vzácná perla. Ale zatímco v prvním případě Ježíš říká, že Boží království je jako poklad, v tomto tvrdí, že Boží království je jako obchodník, který hledá vzácné perly. První podobenství ukazovalo na samotnou vzácnost pokladu, zatímco druhé zdůrazňuje činnost, jednání – je zde obchodník, který hledá a když najde onu vzácnou perlu, znovu prodá všechno, co má, aby ji získal.
„Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné.“ Je to zvláštní přirovnání. Pro nás lidi síť obyčejně představuje past. Síť používá pavouk k chytání much a také ji používá rybář ke svému lovu. Síť představuje určitou omezenost a hranici. Člověk je svobodný tvor, a přece jeho svoboda není absolutní. Má své určení, které mu dal Bůh a toto určení přesahuje jeho vůli. Je zde dáno dříve než jeho vůle.
Římský katechismus učí, že ze všech viditelných stvoření jediný člověk je „schopný znát a milovat svého Stvořitele“, on je „jediný tvor na zemi, kterého chtěl Bůh kvůli němu samému“, on sám je pozván, aby poznáním a láskou měl podíl na Božím životě. Kvůli tomu byl stvořen a tento cíl je základním důvodem jeho důstojnosti. Jelikož je lidský jednotlivec Božím obrazem, má důstojnost osoby: není jen nějakou věcí, ale někým. Je schopen poznávat sebe, vlastnit se a svobodně se dávat a vstupovat do společenství s jinými osobami a z milosti je pozván ke spojení se svým Stvořitelem, aby Mu nabídl odpověď víry a lásky, kterou místo něho nikdo jiný nemůže dát. Bůh všechno stvořil pro člověka, ale člověk byl stvořen, aby sloužil Bohu a miloval Ho a Jemu obětoval celé stvoření.
Tajemství člověka se objasňuje v tajemství Vtěleného Slova. Člověk je určen zjevovat Boha, je určen pro Vtělení Boha – Slova. Toto je jeho velikost a důstojnost. Bůh je ta síť, ke které spějeme, jestli chceme nebo ne. Do této sítě směřujeme, zda jsme, obrazně řečeno, stravitelní pro Boha, nebo ne. Kdo Boha miluje, těší se na toto chycení Bohem, těší se na to, že ho Bůh jednou vytáhne ze zmatků tohoto světa.
Podobně jako lidská strava dostává účast na lidském duchovním životě, který kvalitou přesahuje její původní život, ať už jde o rostliny nebo zvířata, tak i Bůh dává člověku účast na svém bytí. Obrazně řečeno, člověku nebude líto za svým životem, neboť v Bohu se najde dokonalejším způsobem. Boží milost je lepší než život. Toto určení je tak velkým vyvýšením člověka, že jen blázen jej odmítne v zájmu zachování svého ega. A blázen opravdu nepatří do nebeského království. Pod slovem blázen nemyslím nyní psychicky nemocného člověka, který za svou nemoc nemůže, ale skutečně duševně nemocný je ten, kdo dá přednost čemukoli před Absolutním Dobrem, kterým je sám Bůh.
„Když je síť plná, vytáhnou ji na břeh, posedají si, dobré vyberou do nádob a špatné vyhodí ven. Tak bude i na konci světa: vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zuby“. Už nyní se rozhoduje o našem věčném určení, i když se definitivně zjeví až na konci světa. Bůh i andělé budou vybírat podle kvality života, zda jsme svým životem směřovali k Bohu – Lásce nebo ne, zda jsme se snažili být jeho obrazem. Tedy vůbec není jedno, jak přežijeme tento život. Boží království je podobné síti, která zachycuje všechno. Síť zachycuje dobré (vzácné) i špatné. Dobré bude přijato, špatné bude vyhozeno.
I když nás tento Boží výběr pobuřuje a možná i pohoršuje, v praktickém životě jej uznáváme. Sami často třídíme a vyhazujeme, to co shnilo. A co potom mrtvé a shnilé duše. Sami se těšíme, když policie zatkne nějakého nebezpečného zločince. Boží výběr je naprosto spravedlivý, protože On ví všechno. Jemu neuniká žádná polehčující okolnost. Sv. Terezka říká, že se stejnou důvěrou se utíká k Boží Spravedlnosti jako k Božímu Milosrdenství. Když mluvím o Božím Milosrdenství, nemyslím tím malovaný obraz.
Ježíš zakončil toto podobenství stejně jako podobenství o pšenici a koukolu – varováním, které je tou nejlepší evangelizační výzvou. I my jsme zachyceni touto sítí a musíme si klást otázku, jak to bude s námi na konci věků – budeme přijati nebo vyhozeni? Je pro mě Boží království tak vzácné, že jsem ochoten se kvůli němu vzdát opravdu všeho? Hledám Boží království jako vzácnou perlu, kterou toužím získat za každou cenu?