V dnešním zamyšlení si všimněme modlitby krále Šalomouna z prvního čtení. Král Šalomoun se modlil takto: „Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem.“ Je to prosba stále aktuální. Pokud člověk neví rozlišovat mezi dobrem a zlem, může se mu stát, že zabloudí v duchovním životě. Šalomoun prosil o dar rozlišování, který potřebujeme také i my. V naší době, kdy se setkáváme s tolika různými duchovními proudy a hnutími, jej možná potřebujeme ještě víc než Šalomoun. Dar rozlišování je ovocem svědomí, které je probuzeno a osvíceno Božím Slovem. Člověk nikdy nezíská tento dar rozlišování, když nebude svou modlitbu doprovázet studiem Písma, protože Boží hlas je zachycen v Písmu. Myslím si, že moderní svět i křesťané v něm doplácejí na svou naivní otevřenost vůči všemu bez rozlišování. Obrazně by se dalo říci, že chceme běhat bosí po louce, na níž žijí hadi. Nechceme přijmout svět, jak nám ho podává bible, jako prostor zápasu. Svět, ve kterém probíhá třídění duchů. Svět jako „údolí rozhodnutí“.
Sv. Ignác z Loyoly, zakladatel SJ, systematicky zpracoval nauku o rozlišování duchů, která je obsažena v jeho spisech a především v jeho Exerciciích. Rozlišování duchů mělo zvláštní místo v osobním duchovním vývoji sv. Ignáce. Důkazem toho jsou stručné, ale velmi výstižné poznámky z knížky Exercicie. V době, kdy ležel jako raněný voják na venkovském hradě, četl z dlouhé chvíle vše, co se mu dostalo do rukou: rytířské romány, ale i život Krista a životy svatých. Všiml si, že různé myšlenky nepůsobí stejně, vnímal různost duchů, kteří se skrze čtenou literaturu snažili na něj působit.
Říkal, že lidé, kteří ještě nemají duchovní zkušenosti, považují za dobré všechno, co jim škodí. Podobají se rozmazleného mládenci, kterému se zdají dobří všichni, co mu pochlebují, a naopak, ti, co ho napomínají, se mu zdají zlí. Aby nepodlehl této slabosti, Ignác si stanovil první pravidlo, které pochází z prosté a jednoduché úvahy, mohli bychom říci, že je plodem zdravého selského rozumu: „Kdo to s námi myslí dobře, pomáhá nám, když jdeme správně. Kdo nám chce škodit, dodává nám odvahy, když jdeme po špatné cestě.“
„U osob, které jdou od jednoho těžkého hříchu do druhého, má nepřítel obvykle ve zvyku, že jim předkládá zdánlivé potěšení. Představují si smyslové radovánky a rozkoše. Tím je lépe udrží a dokonce způsobí, že ještě budou pokračovat v neřesti a hříchu. U těchto osob působí zase dobrý duch opačně. Znepokojuje je, působí výčitky svědomí mravním soudem rozumu. U osob, které se usilovně očišťují ze svých hříchů a postupují od dobrého k lepšímu ve službě Boha, našeho Pána, je tomu zase opačně jako v prvním případě. Zlý duch nedělá nic jiného, pouze vyčítá, zarmucuje, klade překážky a znepokojuje klamnými důvody, aby člověk nepostupoval dopředu. Dobrý duch naopak dává mysli sílu, útěchu, slzy, vnuknutí, klid. Vše usnadňuje, odstraňuje překážky, aby člověk pokročil dopředu v konání dobra.“
Samo pravidlo se zdá naprosto samozřejmé. Hluboké pravdy jsou nakonec vždy jednoduché. Jde spíše o to, abychom si je uvědomili. Tady jde o jeden ze základních životních postojů. Slaboch se dokáže rozhodnout jen podle toho, „co mu je příjemné“. Pravidla sv. Ignáce předpokládají opak. Ne všechno příjemné je i užitečné. Zážitek příjemnosti závisí i od toho, jak jsme nasměrováni, zda k Bohu anebo k Zlému. V zvráceném člověku zvrhlost vyvolává příjemnost. Člověk se nemá v konečném důsledku orientovat podle příjemnosti, ale podle mravní hodnoty skutku. Tato pravidla, kterých je podstatně více, než jsem mohl v krátkosti zmínit, mohou i dnes modernímu křesťanovi pomoci vyznat se v záplavě duchů, kteří na nás působí z různých médií.
Kolik prázdnoty a nezodpovědnosti vystupuje ze stránek časopisů, které se běžně kupují a čtou i v křesťanských rodinách a dostávají se bez rozlišování a posouzení do rukou dětem a mládeži. Kolik zla se objevuje ve filmech a na internetu. A důsledky vidíme kolem sebe i v sobě. Setkáváme se s mládeží, která je psychický a morálně narušena vlivem televize, filmu, internetu, zlých knih a časopisů. Samotné médium není špatné. Médium je jen zprostředkovatelem, ale důležitý je duch, který se skrze médium projevuje. Zvláště mladým a duchovně nezralým lidem neprospívá přístup ke všemu bez rozlišování.
A pokud se již střetu nedá zabránit, tak do každého setkání vstupujme s Kristem! On nám ukáže, co je dobré a co je třeba zavrhnout. Prosme podobně jako král Šalomoun, abychom věděli rozlišit dobro a zlo, abychom věděli duchovně rozlišovat a vyhodnocovat své vnitřní zážitky při sledování filmů, nebo při surfování po internetu, nebo i při setkání s různými politickými stranami, a abychom se uměli rázně odtrhnout od toho, co nám v konečném důsledku ubližuje, i když se nám to zdá na první pohled příjemné a vábivé.