To, co jsme dnes četli o Židech, kteří byli zázračně vysvobozeni z egyptského otroctví, je jakýmsi předobrazem duchovního života. Lepší by bylo mluvit o vysvobozování a ne o vysvobození, protože jde o postupní proces. Fyzickou svobodu dosáhli jakmile vyšli z Egypta, mohli svobodně kráčet do zaslíbené země, farao dokonce nařídil, aby byli vyhnáni ze země a oni plni nadšení šli. Ale byly skutečně svobodní? Muselo se stát to, co jsme dnes četli, aby si oni a také Mojžíš uvědomil, že národ ještě není skutečně svobodný. Bylo třeba osvobodit jejich srdce.
Když se jako zlý sen znovu objevil na obzoru Faraón, dokonce se vším svým lidem, Písmo svaté říká, že Izraelité dostali velký strach a začali reptat proti Bohu a proti Mojžíšovi. Ukázalo se, že stále sní o hrncích plných masa, které měly v Egyptě. Svým srdcem byly stále svázáni s Egyptem. Dvě silné pouta jejich svazovaly: Strach a žádostivost. Byla potřebná tato zkušenost pouště a bezradnosti, aby se zjevila nemoc a otroctví jejich srdce. V této bezradnosti ztratili důvěru ve svou sílu a v svou dobrotu. Situace byla lidský beznadějná až se jejich zmocňovalo zoufalství.
„Když se farao přiblížil, Izraelci se rozhlédli a viděli za sebou Egypťany. Pochytil jejich velký strach a volali k Hospodinu.“ Proč se v jejich životě objevil strach? Volali k Hospodinu a přece se báli? Proč? Protože jim chyběla důvěra vůči Bohu. Pozdvihli sice oči, jak nás k tomu vyzývá Boží Slovo, ale ne k všemohoucímu Bohu, ale aby se podívali na nebezpečí, které jim hrozilo. Hleděli na velikost problému, ale nedívali současně na velikost Boha. Chybělo jim to, co je předpokladem zázraků: „Víra v moc boží a v ochotu Boha pomoci.“ Toto jim chybělo.
Druhým problémem svobody je žádostivost. Proces osvobozování od žádostivosti probíhal po celé období pochodu pouští. Podobně i nás Bůh očišťuje duchovní pouští od sobecké žádostivosti. Musíme odumřít svému a sobě, abychom mohli vstoupit do toho, co je Boží.
Mojžíš k celému Izraeli ohlašuje: „Pán bude bojovat za vás a vy budete mlčet!“ Někdy je lepší mlčet. Zcela umlčet svůj nevěřící rozum, který stále počítá pouze s lidskými možnostmi. Bůh přesahuje naše lidské možnosti a naše představy a očekávání. Proto je lepší v tichosti očekávat Boha. Víme, co následovalo. Zázračné Boží Vysvobození. Přechod přes červené moře. Situace, v níž se Izraelité nacházeli, se dá označit jako krajní, extrémní, zoufalá. Pán Bůh i do našeho života velmi často přemlouvá skrze podobné situace. Takové situace slouží zjevení se Pravdy. Pravdy o nás ale i o Bohu. Pán Ježíš slibuje, že Pravda nás osvobodí. Velmi často jsme nesvobodní, protože nosíme hodně masek na sobě. Pravda nás osvobodí! Právě tyto extrémní situace ukáží, jaký vlastně jsme. Člověk začne reptat, někdy se dokonce začne až rouhat. Kdyby takovou situaci nezažil, nikdy by nepoznal své hříšné srdce a svou slabou víru. Ale taková situace ho odhalí před Bohem, ale i před sebou samým.
Staří poustevníci udělali zkušenost, že pokud se chce člověk setkat s Bohem, musí se nejprve setkat sám se sebou. Člověk přestává věřit v sebe, věřit ve svou dobrotu a sílu. A toto je velmi potřebné, abychom se mohli opravdu stát věřícími Bohu. Pán Ježíš na jednom místě vytýká farizeům: „Jak můžete věřit vy, kteří hledáte slávu u lidí!“ Dokud si člověk myslí, že si zaslouží slávu a uznání, velmi se mýlí. Je třeba přestat věřit v sebe a ve svou spravedlnost před Bohem. Teprve když se člověk přestane spoléhat na sebe, začíná být svobodný od své lidské omezenosti. Bůh koná zázraky, kvůli záchraně Izraele. I křesťan si někdy pomýlené zaměňuje víru v sebe a ve svou spravedlnost s vírou v Boha. Dokud věřím v sebe, ne jsem schopen věřit Bohu. Až ztratím důvěru v sebe, mohu se buď sesypat v zoufalství, nebo se úplně svojí důvěrou zavěsit na Boha, který okamžitě přichází na pomoc a dělá věci lidsky nemožné.
Egypťané museli uznat: „Utíkejme před Izraelem, neboť Hospodin za ně bojuje proti nám.“ Mlčet a věřit je to nejdůležitější. Umlčet v sobě každou čistě lidskou spekulaci. Přestat Bohu svazovat ruce svou nevěrou. A pak to nejdůležitější: „Milovat Boha“. Velmi často chceme, aby Bůh konal divy a zázraky. Ale On nám v prvním přikázání říká: „Milovati budeš Pána Boha svého!“ To nejdůležitější je naše láska k Bohu, ta dokáže dělat divy a zázraky s námi a v nás. Prosme Ducha svatého, aby On vlil do vašeho srdce lásku k Bohu, který se nám zjevuje v Ježíši. Duch svatý to je Láska Boží, to je něžnost Boha a my všichni potřebujeme zakusit tuto něžnost, aby nám neztvrdlo srdce.