16. neděle v mezidobí „C“ – (Kol 1,24-28: Lk 10,38-42)

Dnešní evangelium mluví o návštěvě Pána Ježíše v domě Marty. Tento příběh nám odhaluje na čem vlastně záleží ve vztahu k Ježíši. Evangelium doslova říká: „Ježíš vešel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta.“ Dále vypráví o tom, že měla sestru Marii, která si sedla k nohám Pána Ježíše a poslouchala jeho slovo, ale Marta měla plno práce s obsluhou. Umíte si představit, kolik bylo roboty, protože Ježíš nepřišel sám. Její dům byl najednou plný lidí a podle židovských zvyků bylo třeba uctít nejen Ježíše, ale i tyto lidi. Možná pochopíme její výtku na stranu své sestry Marie. Ježíš však to od ní nežádal a po tom netoužil. Toužil po tom, aby Marta i Marie poslouchali jeho Slovo.

Dalo by se to vyjádřit i tímto způsobem: „Bůh nechce především od tebe tvůj výkon, ale chce tvou odevzdanost a poslušnost.“ První a hlavní přikázání, o kterém jsme uvažovali minulou neděli, začíná příkazem „Šema!“ Což znamená „slyš, poslouchej!“. Jen člověku, který je ochoten poslouchat, je možno pomoci. Základní předpoklad lásky k Bohu je ochota slyšet. Ochota dát se poučit. Musíme se dát nejprve naplnit Božím Slovem, abychom byli schopni skutečných dobrých skutků. Marta to zajisté myslela dobře, ale její snaha jí přinesla do srdce neklid. Musela uznat, že při vší dobré vůle, není schopna pohostit Ježíše a celý zástup, který ho doprovázel. Nakonec vidíme, že Ježíš to od ní ani nežádal.

Kdybychom chtěli zhodnotit aktivitu obou sester, mohli bychom to vyjádřit i následujícím způsobem. Marta chtěla Ježíšovi věnovat veškerou svou činnost, což je určitě hodně a je to vzácné, ale Maria se dala celá. Předala mu nejen svou činnost, ale i svou vůli a své představy o tom, jak má vypadat přijetí Ježíše. Mária skutečně přijala Ježíše, neboť mu podrobila celou svou vůli. Problém „přijetí Ježíše“ je podstatný problém křesťanství. Od řešení tohoto problému záleží, jestli jsem skutečně křesťan. Jestli jsem Kristu odevzdal celou svou bytost, nebo jen svou činnost a také to ne celou. Pokud jsem Krista přijal, platí o mně to, co jsme slyšeli ve druhém čtení ze sv. Pavla: „Tajemství skryté od věků: Kristus ve vás, naděje slávy (naděje na věčnou Spásu)….“ nebo na jiném místě téhož listu: „my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem (v Kristu).“

V křesťanském náboženství tedy nejde především o přijetí nějakých doktrín, ale jde o přijetí Boha, jde o osobu živého Boha, který se stal člověkem. Jde o Slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Sv. Augustin hlásá: „člověk je touhou Boha, je cílem Jeho lásky“. Marta přijala Ježíše do svého domu, ale ne dokonalým způsobem. Přijala ho jako hosta, jako unaveného člověka, kterému mohu prokázat dobro tím, že mu posloužím. Přijala ho tělesně ale nepřijala ho v duchu. Nezřekla se svých plánů a svých představ. Možná se už delší dobu těšila na tento okamžik. Možná si už dávno předtím říkala: „Kdyby ráz šel Ježíš přes naši vesnici, pozvu ho k nám, a udělám mu takové koláče, jaké vím dělat jen já.“ Ale když Ježíš skutečně přišel do jejich vesnice a přijal pozvání do jejího domu a k stolu, pozval ji, aby byla s ním, aby ho poslouchala, aby ho adorovala, aby všechny své představy pohřbila a poslouchala. Ježíš nechce především její koláče, ale chce ji samu. A to je mnohem těžší, než nabídnout koláče, ale je to mnohem hezčí. Adorace, ke které je Marta pozvána, je Láska.

Marie ukazuje celým svým postojem, jak ji Kristus fascinoval, jak ji okouzlil. Ona prostě nemůže od něj odejít, ona nemůže od něj odtrhnout oči. Maria se chová, jako zamilovaný člověk. Zapomíná na věci běžného života. Myslí jen na něj a neví se od něj odtrhnout. Když Ježíš mluví, od něj se nedá odejít. Žádný člověk tak nemluví jako On. Jeho Slovo je tak vzácné a jeho přítomnost tak osvobozuje, že by byl nerozum, neposlouchat ho, nebýt s ním, dát něčemu, nebo někomu přednost před ním. Marta dává Ježíšovi svou aktivitu, Mária dává Ježíšovi své bytí. Určitě by nakonec přišlo i na to, co chtěla udělat Marta. Vždyť Ježíš přijal na sebe lidskou přirozenost, ale to první je důležitější: „Poslouchat“, když mluví Bůh.

Ten první styl života, který v tomto čtení představuje Marta, nám symbolizuje činný život, ve kterém již není místo pro Boží Slovo a modlitbu, vždyť práce je tak vela. Týká se to nejen světských aktivit, ale i těch zdánlivě apoštolských, kde se pro Krista možná i namáhavě pracuje, ale kde Kristus jako osoba, není milován a není předmětem adorace. Avšak i apoštolát má cenu v Božích očích pouze tehdy, když se rodí z modlitby a pokud k modlitbě znova vede.

„Přijmout Ježíše“ to znamená úplně se mu odevzdat. Naše vnitřní proměna se děje tehdy, když jsme s ním. Když čteme evangelium o povolání apoštolů, slyšíme, že Ježíš je přednostně pozval, aby byli s ním a až potom je poslal hlásat. To první je nesmírně důležité, neboť se nám může stát, že budeme hodně pro Krista pracovat a přece ho nebudeme milovat. „Být s Ježíšem“ to znamená: modlit se, adorovat, poslouchat Boží Slovo.

Ďábel velmi dobře ví, že modlitba je naší nejmocnější zbraní, proto nás chce od ní pod každou záminkou odvést. Když se konečně rozhodneme strávit chvíli v modlitbě, přijdou nám na rozum, všemožné pokušení. Pokud navzdory těmto pokušením setrváme na modlitbě, ďábel zaútočí z druhé strany. Ukáže nám, co všechno dobré bychom mohli ještě udělat. Ale v této chvíli se jedná o pokušení, opustit Boha. Odejít pod jakoukoliv záminkou od něj. Ďábel velmi dobře ví, že jsme silný jen tehdy, když jsme s Kristem. Kristus v nás, to je naděje slávy. Kristus v nás to je počátek nového života, který se již nežije z lidské síly, ale moci Boží. Kristus je v nás tehdy, když jsme vůlí, myšlením i city sjednoceni s Božím Slovem. Sv. Pavel nám všem adresuje slova: „My ho zvěstujeme, při čemž napomínáme každého člověka ve vší moudrosti, abychom každého člověka přivedli k dokonalosti v Kristu.“

Na závěr slova sv. Františka: „Všichni ti však, kteří nejsou ochotni konat pokání a kteří nepřijímají Tělo a Krev našeho Pána Ježíše Krista a dopouštějí se neřestí a hříchů, a kteří žijí podle své zlé žádostivosti a svých ošklivých choutek, a kteří nedodržují to, co slíbili, a kteří slouží svým tělem světu, protože je tělesnými žádostmi, problémy a neklidem tohoto světa a starostmi tohoto života oklamal ďábel, jehož dětmi jsou a jehož skutky konají: ti všichni jsou slepí, protože nevidí pravé světlo našeho Pána Ježíše Krista. Nemají duchovní moudrost, protože nemají v sobě božího Syna, který je pravou moudrostí Otce. O nich platí: „Se vší svou chytrostí selhaly.“ Oni vidí, poznávají, chápou a dělají špatné věci a vědomě ničí své duše.“