V evangeliu jsme slyšeli, že k „Ježíšovi přivedli němého člověka, posedlého zlým duchem. Jakmile byl zlý duch vyhnán, němý začal mluvit.“ Prvořadý apoštolát spočívá právě v tom, abychom přivedli konkrétního člověka k Ježíši. Praktický to může znamenat, že se začneme za někoho modlit, tedy začneme o někom s Ježíšem v modlitbě mluvit. Ale pak to znamená i to, že někomu budeme vyprávět o Ježíši a naučíme ho rozmlouvat s Ním, tedy modlit se. Člověk, který se neumí modlit, je němý tou nejhroznější němotou. Je jako dítě, které vůbec nekomunikuje se svým Otcem, se svým Stvořitelem. A tato němota způsobí, že ho obsadí zlý duch, duch uzavřenosti před Bohem.
Staré ruské přísloví říká: „Kdo se nemodlí, ten se nespasí!“ A Boží Slovo to vyjadřuje pozitivně: „Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“ (srov. Řím 10,13). Důležité je Boha poznat a vzývat. Boha můžeme poznat prostřednictvím jeho Zjevení a Obrazu, kterým je člověk Ježíš. Ježíš je pravý Bůh ale současně pravý člověk. I když se nám svět snaží namluvit, že je to jedno, jakého Boha ctíme, není to pravda. Je jen jeden Bůh a tento Bůh se zjevil v osobě Ježíše Krista. Neexistuje žádná jiná cesta spásy kromě Ježíše Krista.
Slyšeli jsme, že „lidé nad tím žasly a říkaly: „Něco takového se dosud v Izraelském národě nestalo.“ To, že Ježíš vyhnal zlého ducha z němého, naznačovalo jeho mesiášství. Byl to jeden z takzvaných mesiášských zázraků. Při exorcismu, který prováděli židovský rabíni, bylo podstatné dozvědět se jméno démona, kterým byl člověk posedlý. Toto se však nedalo zjistit při lidech postižených hluchotou a němotou. Proto se věřilo, že z takto postiženého člověka, dokáže vyhnat zlého ducha jedině Mesiáš.
„Ježíš pak obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal radostnou zvěst o Božím království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.“ Pán Ježíš přichází jako učitel. Potřebujeme osvícení rozumu, který se po prvotním hříchu zatemnil. V první řadě učil v synagogách. Tak se to děje i v našich kostelech. Důraz se klade na hlásání Slova. Kořen každé nemoci je v temnotě ducha. Zde třeba přinést světlo poznání Boha. Potom nastupuje druhá fáze „uzdravování“. V evangeliu vidíme vylití Božího soucitu na lidi. Boží soucit není jen citem, ale je zároveň dokonalým uzdravením člověka.
Ústředním bodem hlásání Ježíšova evangelia je radostná zvěst o Božím království, které se v Ježíšově osobě přiblížilo. Všichni víme, že Židé očekávali příchod Božího království, ale představovali si ho příliš pozemský a lidský. Očekávali nastolení nového politického řádu světa. Především si představovali, že mesiáš osvobodí Palestinu od Římanů, po případě, že vojenský podrobí ostatní národy Izraeli. Ježíš takovou představu o Božím království odmítl. Sám se vyslovil, že jeho království není z tohoto světa, že jeho království přijde nepozorovaně a že už je v těch, kteří mu uvěřili.
Všechny tyto výroky nás informují o tom, že jeho vláda má jiný charakter než vlády tohoto světa. Nechce ovládat silou a násilím zvenčí, ale chce, abychom ve svém nitru uvěřili a přijali jeho záměry s námi a abychom se na základě přesvědčení podrobili. Ježíš nechce poddaných, kteří poslouchají na základě strachu, ale touží po lidech oddaných, odevzdaných, kteří poslouchají z přesvědčení, kteří se dobrovolně podrobili ve víře, v naději i v lásce. Království Boží je spojeno s výukou a s přesvědčováním. Sv. Peter vyslovil zásadu: „My jsme uvěřili a poznali“. Toto pravidlo platí i pro přijímání Božího Království. Nejprve nás Ježíš vyzývá, abychom uvěřili a pak ho přijali. Kdo uvěří a odevzdá mu svůj život, zakusí na sobě jeho požehnanou vládu. Boží království je Bohočlověk, člověk sjednocen s Božím Slovem. Co dělá Ježíš v životě lidi, který se mu oddají? Především likviduje jiné vlády, které jsou založeny na tyranii. V první řadě vyhání démony, kteří okupují lidskou bytost. Domníváte se, že nemáte v sobě démony. Ježíš říká, že každý kdo hřeší, je otrokem ďábla. Když podléháme hříchu, jsme v otroctví. Ďábel způsobuje, že nevíme žít výlučně pro Boha a těšit se z toho. Způsobuje, že nevíme svědčit, protože nejsme plni Boha a radosti z Něho. Když nás Ježíš od těchto démonů osvobodí, i nám se otevřou ústa a začneme svědčit. Teprve pak můžeme hlásat evangelium. Jen člověk, osvobozený Kristem, může svědčit. Ježíš přichází, když jsme se rozhodli poslouchat ho a tehdy dává do pořádku věci našeho života, naší duše i našeho těla, naše vztahy.
Neposlušností prvních rodičů zavládl na zemi chaos. Skrze Mariinu a skrze Ježíšovu poslušnost, o kterém slyšíme, že byl poslušný až k smrti, přichází na svět spása. Ježíšova vláda se projevuje skrze naši poslušnost Jeho Slovu. Když posloucháme jeho příkazy, sám Bůh, Otec i Syn v Duchu Svatém, vstupuje do nás a ujímají se trůnu našeho srdce. Mnoho lidí čeká od nás svědectví. Lidé jsou opravdu jako stádo bez pastýře, vysílení a skleslí. „Žeň je velká ale dělníků málo. Proto prosme Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!“ Modleme se za nová povolání, ale i za nás, který jsme už uposlechli Boží pozvání, abychom byli schopni a ochotni poslouchat nové výzvy, které přicházejí od Pána.