V dnešním evangeliu Pán Ježíš říká svým apoštolům: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky.“ Tak velký je rozdíl mezi těmi, kteří Krista přijali a mezi těmi, kteří ho nepřijali. Přijetí Ježíše způsobuje podstatnou změnu člověka. Dává mu úplně jinou přirozenost. Není to už dravá, agresívní, vlčí přirozenost tohoto světa, ale je to přirozenost ovečky, je to Boží láska vylita do srdce skrze Ducha svatého, kterého jsme přijali. Pokud jsme skuteční křesťané, máme malou šanci žít dlouho v tomto světě. Jakou perspektivu má ovce mezi vlky? Tento svět se představil svými koncentráky, vězeními, šikanováním, ponižováním. Co je svět, pochopí nejlépe ten, kdo se dostane do nekřesťanských zemí. To na vlastní kůži zkusili Američané, kteří se za II. světové války dostali do japonského zajetí. Japonci nevěděli, co je to boží slitování. Podobně se otevírají oči těm, kteří se nějakým způsobem zapletli do spolupráce s organizovaným zločinem. Tam neexistuje odpuštění a milost. Tam lidský život zcela závisí na vůli zvráceného člověka a svým životem si nemůžete být jisti ani na chvíli.
„Buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“ Od hada se máme učit jen obezřetnosti a opatrnosti a od holubice jen bezelstnosti a jednoduchosti. Had musí být obezřetný, nebo neumí ani rychle utíkat a nedokáže ani vzlétnout, proto každý svůj pohyb zvažuje, opatrně zkoumá terén, než do něj vstoupí. Křesťan nesmí hazardovat se svým životem, i když ví, že možná jednou pro Ježíše zemře. Ale navzdory této opatrnosti hada může být současně jednoduchý, bezelstní jako holubice, protože stále je tu jedno východisko, stále má otevřenou nebeskou bránu, vždy může vzlétnout vzhůru do nebe, nežije jen pro tuto zem.
„Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, budou vás vodit před vládce a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim i národům.“ Možná se ptáme, nač je dobrá taková krátká a nezabezpečená existence v tomto světě? Jsme pozváni svědčit životem a někdy stačí pár minut před smrtí, nebo dokonce samotná smrt z lásky ke Kristu. Mohamedánští teroristi si myslí, že svědčí Bohu tím, že zlikvidují sami sebe ve výbuchu nenávisti vůči jinověrcům – nevěřícím. Křesťan má vybuchnout jako Život dávající exploze Pravdy a Lásky. „Nikdo nemiluje víc než ten, kdo dá svůj život za své přátele!”
„A když vás obžalují, nedělejte si starosti, jak a co budete mluvit; neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale mluví ve vás Duch vašeho Otce.“ Nemáme se připravovat, co v těchto chvílích řekneme. Duch našeho Otce bude mluvit z nás. Musíme tomuto světu ukázat, že nejen teroristé vědí umřít proto, aby pro sebe získali ráj, ale že křesťané vědí umřít z lásky k Bohu i k lidem, aby i své nepřátele přivedli do skutečného Ráje.
„Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život. Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno.“ Možná si myslíme, že nám to nehrozí. Ale ono je to stále aktuální a blízké těm, kteří se přibližují k Bohu. Někteří to prožíváte už teď, když vaši nejbližší odešli od Krista a dělají vám ze života peklo. Svět nikdy nemiloval skutečné křesťany. Svět umí tolerovat jen křesťanství mrtvé, křesťanství jako folklór, zvykové křesťanství, ale nepřijme lidí, kterým jde o skutečnou lásku k Bohu i k lidem.
„Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ Spása je ovocím odevzdanosti, ve které musí člověk vytrvat až do posledního dechu. Boží milost, přátelství s Bohem, je lepší než náš pozemský život. Je strašné žít ve světě, který se staví proti svému Původci. Lepší je smrt jako takový život.
„Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného.“ A přece se křesťan nesmí lehkovážně zbavovat života. Křesťan má odpovědnost za ohlašování evangelia, čímž více lidí oslovit a přivést ke Kristu. Hlásání evangelia je tak důležité, že anděl ve Sk otevírá brány vězení sv. Petrovi a ostatním apoštolům. Cosi podobně se událo při věznění žáků sv. Cyrila a sv. Metoda.
„Amen, pravím vám: Nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka.“ Problém Izraelských měst trvá stále. I v našich časech se Izrael stále dělí na ty, kteří nevěří a na ty, kteří si z Boží milosti začínají uvědomovat, že vyplněním všech Božích zaslíbení je Ježíš Kristus. Nazývají se mesiánští židé. Jsou to ti, ke kterým tajemným způsobem promluvil Ježíš a oni ho přijímají za svého Pána a Spasitele. Tito lidé jsou pronásledováni od svých vlastních, ale nepřestávají se modlit za to, aby se celý Izrael obrátil ke Kristu. A i my dělejme podobně. Modleme se za Izrael, ale modleme se také za celý Islámský svět, aby poznali svého Spasitele.