V Matoušově evangeliu slyšíme, jak Ježíš říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi a já vás občerstvím.“ Častěji slyšíme v evangeliu výzvu: „Pojď za mnou!“ anebo „Následuj mě!“ Ale smyslem následování, je přijít až k němu. Nemáme Ježíše následovat jen jakoby kráčejíc za ním, za jeho zády, ale máme se přiblížit až k němu. A toto se děje v lásce. V lásce se nepřibližujeme zezadu, ale tváří k němu. Pán se obrátil a zastavil, abychom se k němu mohli takto přiblížit. Otočil se asi tak, jako když si zdatný horský vůdce uvědomí, že ostatní za ním nestačí a vyzve k odpočinku. Duchovní život, alespoň se začátku, vyžaduje námahu a může způsobit přetížení. Pán Ježíš slibuje, že nás posilní. Máme přijít k Němu proto, abychom se posilnili. Ježíš dnes zve všechny, kdo se lopotí a jsou obtíženi. Duchovní život, není vycházkou, ale je to námaha, která plodí únavu. Když se nedojde včas na zastávku, kde se mohu posilnit a občerstvit, může nám od prožité námahy ztvrdnout srdce. Ježíš nám stále znovu a znovu dodává sílu.
„Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete pro své duše odpočinek.“ Unaveni a přetíženi pod svým jhem, přicházíme k Pánu a slyšíme, abychom místo svého, vzali jeho jho. V čem spočívá naše a v čem spočívá jeho jho? Naše jho (jařmo) spočívá v tom, že chceme všechno dosáhnout vlastní silou. Jeho jho spočívá v tom, že když přijmeme jeho vládu, když ho přijmeme jako svého Pána a svůj Život, tak zjistíme, že každá ctnost je ovocem jeho přítomnosti a růstu v nás. Takto nalezneme ten odpočinek a dáme Bohu za pravdu, že Život není těžký, ale příjemný. Bůh je Život.
Bůh se zjevuje, jako Tichý a Pokorný. Boží Tichost a Pokora, nás dokáže vyvést z míry. Bůh je Tichost a Pokora. Bůh je tak Tichý, že člověk může pochybovat o jeho existenci. Bůh mluví skrze své Stvoření, protože vše, co povstalo, povstalo Božím Slovem. Boží Slovo nepotřebuje slova, neboť je zároveň činem. Bůh je Pokora. Až zarážející Pokoru nám zjevuje skrze svého Syna. Syn je zjevením Otce. Nejen, že se stal Stvořením ve svém Vtělení, ale vstupuje do chleba v eucharistii. Pokora, kterou zjevuje Ježíš, je tak obrovská, že vydrží políček i slinu ve tváři. Boží Pokora, však není bezmocnost. Všichni pyšní a sebevědomí, se budou chvět v přítomnosti nekonečně pokorného Boha. Možná tak, jako se chvěl apoštol Petr, když si uvědomil, kdo mu umývá nohy. Pokora je Pravda a Ježíš je Pravda. Bůh ve své Pokoře, nepřestává být sebou samým. Bůh je Pokora a přece Všemohoucnost a Láska. Ježíš, ani po svém Vzkříšení, nepřestal být Tichým a Pokorným. A my všichni se musíme od něho učit, neboť svojí pýchou, jsme všechno postavili na hlavu.
Stařec Silván z Hory Athos, který měl vidění našeho Pána, žasl nad nesmírnou Pokorou a Tichostí Božího Syna. Po celý svůj život vzpomínal na: „Krotký pohled Toho, který všechno odpouští a nesmírně miluje. Pohled radostného Krista, přilákal k sobě celého člověka a potom, když se skryl, dobrotou boží lásky uchvátil jeho ducha, aby vnímal Božství ne mimo obrazy světa.“ A nám všem stařec Silván vzkazuje: „Naučit se Kristově pokoře, je velkým požehnáním, s ním se žije lehce, radostně a všechno je srdci milé. Pán se v Duchu Svatém zjevuje pouze pokorným, ale když nebudeme pokorní, Boha neuvidíme. Pokora je světlo, ve kterém můžeme uzřít Světlo – Boha, jak zpíváme v Nešporách: „Jen ve Tvém Světle uvidíme Světlo“.
„Pán mě naučil udržovat mysl v pekle a nezoufat, a proto je moje duše pokorná, ale není to ještě ta opravdová Pokora, která je nepopsatelná. Když duše přichází k Pánu, má strach, ale když vidí Pána, tehdy se nevýslovně raduje z krásy Jeho Slávy a z Boží Lásky i Dobroty Ducha Svatého a zcela zapomene na zem. Takový je Pánův ráj. Všichni budou žít v lásce a v Kristově Pokoře, všichni budou rádi vidět to, když druzí budou výše, než oni sami. Kristova Pokora přebývá v malých, oni jsou rádi, že jsou tací. Takto mi Pán dal toto chápat. Ó, všichni svatí, modlete se za mně, aby se moje duše naučila Kristově pokoře!“
„Vždyť mé jho netlačí (je příjemné) a mé břemeno netíží (je lehké)“. Když nalezneme skutečnou pokoru, pochopíme i lehkost Pánova břemena i příjemnost jeho jha. Pokora, je vzdání se sebe, odevzdání se Bohu, kterému všechno patří. Kdo to udělá, tomu se v hlavě znovu rozsvítí Světlo poznání, vůle se nakloní k Dobru, a protože dosáhne blaženosti v Bohu, bude osvobozen zpod tyranie žádostivosti. Amen.