V dnešním prvním čtení jsme slyšeli, jak se Josef dal poznat svým bratrům. Do jejich beznadějné situace, kdy se jim zdálo, že všechno jde úplně naopak a proti nim, se najednou ozve: „Já jsem Josef! Žije ještě můj otec?“ V podstatě jde o radostnou zvěst podobnou té, která se odehrála po zmrtvýchvstání Ježíše: „Já jsem to, nebojte se!“ Ale bratři se tak zděsili, že mu nedokázali odpovědět. Zvláštní reakce na evangelium, na radostnou zvěst. Faraonův nejvyšší služebník se najednou představí jako jejich bratr Josef a oni se neradují. Nedokázali se radovat, a to ze dvou důvodů.
Za prvé proto, že vycházela na povrch bolavá pravda o tom, co spáchali a jak roky lhali otci. Josef se ptá na otce a určitě se chce s ním setkat a tu bude muset vyjít najevo, že celý život lhali otce, který si myslel, že Josefa roztrhala divoká zvěř. Hřích vede ke lži a to úžasně komplikuje život člověka. Bratři dlouhé roky vědomě lhali otci, aby si udrželi dobrý obraz v jeho očích, a nyní se vše zhroutí. Ale ke skutečné lásce je pravda nutná. Jinak milujeme iluzi a ne skutečného hříšného člověka, který navzdory své hříšnosti po skutečné lásce a odpuštění touží.
Za druhé proto, že neznali Josefovu dobrotu. Mysleli si, že se jim Josef nyní krutě ale spravedlivě pomstí za všechno, co mu udělali. Promítaly do něj svou vlastní ubohost. Nebyla v nich ještě dokonalá lítost nad hříchem, který spáchali. Dokonalá lítost se těší z toho, že Bůh zničí nejen hřích, ale i jeho důsledky. Dokonalá lítost se těší ze Vzkříšení, které je radikální obnovou všeho. Kdyby bratři měli v sobě tuto lítost, možná by oplakávali to, co udělali Josefovi a otci, a prosili by Boha o to, aby se s Josefem mohli ještě někdy v životě potkat a poprosit o odpuštění Josefa a také otce. Myslím si, že jejich největší problém byl v tom, že nevěřili v dobrotu svého bratra.
Ale on se jim vlídně přimlouval: „No, pojďte ke mně.“ A když přistoupily blíže, řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta.“ Pravda se musí vyslovit zřetelně. Láska nikdy nemůže obejít pravdu. Spása bez pravdy neexistuje. Josef nezavírá oči před pravdou. Hřích se skutečně stal a je třeba ho pojmenovat, tak jako apoštol Petr v Sk říká: „Vy jste ukřižovali!“ Nebo jak se to děje při každé svaté zpovědi. Ale třeba zjevit i druhou stránku věci: „No netrapte se a nesužujte, že jste mě prodali do této země, protože to mě Bůh poslal před vámi do Egypta na vaši záchranu.”
Bůh použil jejich hřích na jejich záchranu. Oni evidentně udělali zlo, ale Bůh to proměnil na dobro. Bůh tajemně přijal jejich hřích do své geniální hry. Zde se zjevuje nesmírná Boží moudrost a dobrota. Možná i my jednou budeme stát před tváří Ukřižovaného Beránka a uslyšíme tyto úžasně osvobozující slova. „Ne vy jste mne ukřižovali, ale to Otec mě poslal před vámi, na vaši spásu!“ Na kříži se nám zjevuje hrůza našeho hříchu, ale zároveň moudrost a dobrota Boha, který toto všechno tajemně zabudoval do svého plánu spásy. Pokud žijeme v hříchu a pro hřích, setkání se Vzkříšeným Pánem bude pro nás hrozné. Ale pokud skutečně litujeme z lásky k Ukřižovanému Bohu svůj hřích, tak i pro nás zní zvěst o vzkříšení Pána radostně.
Abychom dokázali odpustit, musíme se na svůj život podívat očima víry, tak jak to dělá i Josef. Bratři mu způsobili mnoho zla, prodali ho do otroctví a on se milostí Boží stal zachráncem Egypta a celého světa. Když se dal poznat svým bratrům, zalekli se a byli zděšeni a čekali spravedliví trest. On se jim však místo toho mile přimluvil: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. A teď se netrapte a nesužujte, že jste mě sem prodali, neboť Bůh mě sem poslal před vámi, abyste zůstali naživu. Proto mě poslal Bůh před vámi, aby váš rod zachoval na zemi a aby ho mimořádným zásahem zachoval při životě. A takto ne vy jste mě sem poslali, nýbrž Bůh. On mě učinil faraonovým poradcem panem nad celým jeho domem a vladařem nad celou egyptskou zemí. Vy jste sice snovali proti mně zlo, ale Bůh to obrátil na dobro, aby provedl to, co je dnes, aby zachránil život mnoha lidem.“ Josef se na svůj život dívá očima víry. Za svými negativními zážitky začíná vnímat Boží prst a Boží moudrost. A důležitý je výsledek a ten je jednoznačně pozitivní.
Sv. Pavel v listu Židům říká: „Bratři, nepohrdejte výchovou Páně, vše, co se s vámi děje, je na vaši nápravu.“ Víra nám říká, že náš život není shlukem nahodilostí a nesmyslů, ale že jsme předmětem výchovy samotného Boha, který svou pozornost obrací na nás, k našemu dobru. Zranění přestane bolet, když se na něj začneme dívat očima víry jako na součást Boží výchovy. Je třeba tyto skutečnosti znovu zpracovat s vírou. Každé zranění, které jsme zakusili, nám zjevuje jednu základní skutečnost, že nikdo nemůže dokonalé naplnit naše očekávání, kromě Boha. Odpuštění nás otevře víře, která je potřebná ke spáse. Pokud nás náš zraněný život nakonec vrhne do Boží náruče a my dosáhneme spásu, dokážeme se podobně jako Josef blahosklonně povznést nad osobní zranění.
Víra je především osvojení si Božího pohledu na svět a na náš život v něm. Můžeme to vyjádřit i jinými slovy sv. Pavla: „Víme, že všechno napomáhá k dobru těm, kteří milují Boha!“ Všechno záleží od toho, koho miluji a na koho nebo na co jsem se svým srdcem zavěsil. Zda lpím na sobě, na svém pozemském životě, na svých věcech, které představují pro mě jistotu, nebo toužím po Bohu a lpím na něm a uvědomuji si, že cesta k němu vede i skrze to, co nazýváme katastrofou. Vše se nám může zdát katastrofou, pokud se na to díváme bez víry, a když nemilujeme toho, který to do našeho života zabudoval, abychom dospěli k Němu. Pokud jsem soustředěn jen na sebe a žiji sobecky, budu vnímat každý boží zásah jako katastrofu. Namísto důvěry v nesmírnou dobrotu Boha, často žijeme v hrůze před Bohem. Ale víra to je především víra v to, že náš Stvořitel nás miluje a vychovává.