Skutečný duchovní život není jen modlitba ráno, v poledne, večer a občasná návštěvě sv. mši. Skutečný duchovní život je to, co nám ukazuje dnešní evangelium. Můžeme to nazvat „chození s Ježíšem“. Chodit s někým znamená, brát ustavičně ohled na něj, učit se od něj a nedělat nic takového, čím bychom ho mohli urazit a tak ztratit jeho přízeň. Chodit s někým znamená žít ustavičně v jeho blízkosti. Duchovní život tedy znamená, žít a být stále v blízkosti Pána Ježíše. Již SZ žalmista říká: „Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese.“ (Ž 16,8) Dnešní evangelium nám ukazuje, co je to víra a co je to malověrnost. Víra je schopnost spolehnout se v každém momentu na Boha. Malověrnost znamená v určité chvíli zapomenout na Boha svého Zachránce a začít se řídit svou chytrostí a zatemnění rozumem.
Taková slabá je naše víra, že nám Ježíš stejně jako svým apoštolům, musí občas říct: „Věřte v Boha!“ „Proč se bojíte, malověrní?“ Víra je schopností stále se dívat na Ježíše. Apoštol Peter velmi dobře ví, co to znamená, mít oči upřeny na Ježíše, když na Boží rozkaz kráčel po vodě. Dokud se díval na Ježíše, děly se s ním lidský nemožné věci. Chodil po vodě jako po kameni. Jakmile si ale začal všímat sebe, začal se topit. Víra je schopnost počítat s Bohem a vede k odvaze. Malověrnost způsobuje strach. Největší odvaha se v člověku rodí tehdy, když si uvědomí, že Bůh celý svět drží ve svých rukou.
V dnešním evangeliu můžeme vidět něco, co bychom mohli označit jako katastrofu. Vidíme bouři, která ohrožuje životy apoštolů plujících s Pánem Ježíšem na druhou stranu. Zatímco apoštolové bojují o záchranu holého života, Ježíš spí spánkem Spravedlivého. Postoj Pána, který si klidně spí, jakoby nevěděl, co se děje, se nám může zdát velmi zvláštní. Podobné situace často zažíváme i ve svém duchovním životě. Zápasíme s hříchem a pokušením a Ježíš jakoby spal, jakoby mu bylo jedno, že se zmítáme v pokušení. A když se konečně apoštolům podařilo probudit Ježíše, On jim vyčítá: „Proč se bojíte, malověrní?“
Je dobré si uvědomit, že sám Ježíš tuto cestu přes moře naplánoval a přikázal. Kdo byl ve Svaté zemi ví, jakou zvláštní polohu má Genezaretské jezero. Na jedné straně jsou vysoké horské štíty a pod nimi, doslova pod úrovní mořské hladiny, leží toto jezero. Toto prostředí přímo provokuje bouřky. Moudří rybáři znali svá jezero a znali jeho záhady a proto se mu v určitých časech a okolnostech raději vyhýbali. Bouřky se zde někdy ani nedaly předvídat. Ale tuto cestu zorganizoval sám Ježíš a nejen On a apoštolové, ale i mnohé další loďky poslušné jeho příkazům se na tuto cestu vydali. A teď, když jde o přežití, On si klidně spí. Jeho spánek chce být také kázáním jako jeho řeč. On spí a zároveň nás chce cosi naučit.
Co tedy chce říci jeho výčitka a narážka na slabou víru apoštolů? Jakoby chtěl Ježíš říci: „Ještě si stále neuvědomujete, kdo jsem a jakou mám moc? Ještě si stále neuvědomujete, kdo je s vámi ve vaší situaci?“ Může to být narážka ještě na něco jiného. Lidé i my, kteří se nazýváme křesťany, mnohé věci na tomto světě považujeme za katastrofu. Považujeme je za tak velké zlo, že si je neumíme sloučit s Boží dobrotou. Naše prožívání těchto věcí je tak děsné, že nás vedou k něčemu, co lidově nazýváme „ztrátou víry“. Takto se nám mnohé skutečnosti, kvůli nedokonalosti našeho pohledu, zdají katastrofou. Prožíváme je tak proto, že nemáme víru.
Ne víru v to, že když budu chodit do kostela, tak nás žádná katastrofa nemůže stihnout. Toto není pravda a toto nám Ježíš ani neslibuje. Rakovina stejně postihuje věřících a nevěřících. Pán Ježíš žádnému ze svých učedníků neslíbil, že pokud ho bude následovat, tak bude tělesně i duševně jen prosperovat. Naše víra toto neslibuje ani nezaručuje a tohoto se ani netýká. Víra je především osvojení si Božího pohledu na svět a na náš život v něm. Můžeme to vyjádřit slovy sv. Pavla: „Víme, že všechno napomáhá k dobru těm, kteří milují Boha!“ Nebo na jiném místě říká: „Bratři, nepohrdejte Pánovou výchovou, neboť vše, co se s vámi děje, je na vaši nápravu!“
Zde je vystižení problému: „Všechno napomáhá k dobru těm, kteří Boha milují!“ Všechno záleží na tom, koho miluji a na koho nebo na co jsem se svým srdcem zavěsil. Lpím na sobě, na svém pozemském životě, na svých věcech, které představují pro mně jistotu, nebo toužím po Bohu a lpím na Něm a uvědomují si, že cesta k němu vede často i skrze to, co nazýváme katastrofou. Vždyť největší katastrofou v lidském pojetí je smrt. Ale o téže smrti nám víra říká, že je bránou do věčného života.
Tato svoboda se rodí ze směřování našeho života. Zda žijeme jen pro sebe, nebo tak jak to říká sv. Pavel: „žiji pro toho, který za mě zemřel a vstal z mrtvých.“ Pokud žijeme pro Krista, když jsme mu odevzdali svůj život, On nás osvobozuje z té otrocké závislosti, která se točí jen kolem sebe sama a žije jen pro sebe a vše, co se jen trochu dotkne Ega, vnímá jako katastrofu. Katastrofou se nám v tomto smyslu může zdát i to, že stárneme, že nám ubývá vitalita, že si už nemůžeme užít jako dříve, že jsme ztratili životního partnera nebo dítě. Všechno toto se nám může zdát katastrofou, když se na to díváme bez víry a když nemilujeme toho, který toto všechno do našeho života zabudoval, abychom dospěli k Němu.
Ale stejně nám toto vše může pomoci k velebení Boha, když jej milujeme a cítíme, že naše tělo a jeho nemoci nám naznačují, že náš čas je už blízko, že náš Vykupitel je již blízko. Můžeme podobně jako sv. Terezka říci ve víře: „Pro mě nepřichází smrt, ale Pán Ježíš!“ Rovněž nás může vést k velebení smrt blízkého člověka, když si uvědomíme, že už je u Pána a už je konec jeho pozemského trápení. Vše závisí na tom, zda se na věci díváme s vírou a láskou nebo bez nich. Pokud jsme soustředěni jen na sebe a žijeme sobecky, budeme vnímat každý boží zásah jako katastrofu a to, že nás chce vzít k sobě do nebe budeme vnímat jako násilný čin vytržení z našeho světa a tam, kde bychom mohli být nesmírně šťastní, budeme prožívat hrozné utrpení.
I my křesťané žijeme často tak pomýlené a sobecký, že se nám lékaři bojí oznámit radostnou novinu o ukončení našeho vyhnanství na tomto světě. Namísto důvěry v nesmírnou dobrotu Boha, žijeme v hrůze před Ním. Ale víra to je především víra v to, že náš Stvořitel nás miluje, že Bůh je Láska.