5. Velikonoční čtvrtek
Jaké podmínky musím splnit, aby se toto naplnění stalo realitou v mém životě? Především je třeba toužit po naplnění Duchem Svatým. Touha je důsledkem víry. Víra se vždy týká příslibu Božího. Kristus nám slíbil naplnění Duchem Svatým. Naše touhy vůči Bohu projevujeme modlitbou.
Toužit po naplnění Duchem Svatým, to znamená, modlit se za to, ale přitom se opírat o Kristův příslib: „Dostanete sílu přicházejícího, sestupujícího na vás Ducha Svatého. Duch Svatý – Utěšiteli, vás naučí všemu.” Kristus přislíbil, uvěřil jsem jeho slovu, ale On chce, abych dobrovolně, z vlastní vůle přijal tento přislíbený dar. Proto musím chtít a musím se modlit.
Mohou však ve mně existovat překážky nedovolující mi přijmout Ducha Svatého. Překážkou je hřích. Hřích je totiž zamítavý postoj k přijetí Ducha Svatého. Pokud je ve mně hřích, nejsem schopen přijmout Ducha Svatého. Proto nejprve musím uznat a vyznat svůj hřích.
Je to nutné, abych dosáhl odpuštění hříchů. Překážkou je i nedůvěra vůči Bohu a nevěra v jeho Lásku. Také snaha po seberealizaci, pýcha se protiví Bohu, přílišná ustaranost o tento svět, neodpuštěné viny svým bližním. V podstatě jsou to tytéž překážky, které nám brání i v modlitebním životě.
Stává se, že kdosi prosí o naplnění a potom čeká až ho Duch Svatý naplní a nemůže se dočkat. Nic se neděje. Připomeňme si, že Duchem Svatým jsme naplněni skrze víru. Kristus přislíbil a dokonce dal příkaz: „Naplňujte se Duchem Svatým!“, – ústy apoštola Pavla Ef 5,13: „Neopíjejte se vínem, neboť v něm je samopaš, ale buďte plní Ducha Svatého“.
Sv. Jan píše ve svém listu: „A máme v něho tu důvěru, že nás slyší, když si něco prosíme podle jeho vůle. Jak víme, že nás slyší, když si něco prosíme, tak víme i to, že nám splní prosby, které mu předložíme.“ (1 Jan 5,14-15). Když tedy sám Bůh chce, abychom se naplňovali Duchem Svatým, tak musíme postupovat jako ti, kteří jsou naplněni Duchem Svatým a nečekat, až se to naplnění nějakým způsobem projeví.
Třeba to správně pochopit: jsem přesvědčen a jsem si jistý a v tom je víra, že naplnění Duchem Svatým není jen jakási možnost, ale že to je skutečnost, že se již vykonalo, neboť je-li ono Božím příslibem, tak nemůže zůstat nesplněno.
Musím disponovat milostí Ducha Svatého, protože ji mám, to znamená, že musím tak postupovat, jak má postupovat ten, kdo přijal Ducha Svatého, čili postupovat v Duchu a nečekat. Např. V Písmu svatém mi Ježíš říká: „Odpouštějte jeden druhému!” tedy odpustím. Nebo „Za všechno děkujte Bohu!” a tedy v každé situaci. To je velká částka tohoto tajemství.
Naplnění Duchem Svatým, to není záležitost jakési emoce, jakéhosi citového zážitku, jakési takové činnosti, že se cosi stane ve mně beze mě, nebo proti mé vůli. Naplnění se děje vždy souhlasně s mou vůlí a všechno se opírá o víru, a víra musí být pevná.
Duch Svatý nemusí na nás sestupovat v podobě ohnivých jazyků, nemusíme mluvit jazyky, prorokovat, ale musíme věřit v to, že jsme skutečně naplněni Duchem Svatým, a tak postupovat, jak postupují ti, kteří žijí podle Ducha Svatého, postupovat podle Slova Božího, podle vůle Boží, podle vůle Kristovy.
Celé tajemství spočívá, obrazně řečeno, v podepsání šeku. Peníze leží v bance, jsou moje, ale pokud nepodepíšu šek, tak budou ležet v pancéřové pokladně bez užitku. Nebudu jimi disponovat ačkoli jsou moje. Pouze když podepíšu šek, peníze začnou účinkovat, jdou do oběhu. Když svou svobodnou vůlí podepisuji šek, tehdy pouštím do oběhu milost Ducha Svatého a jeho moc.
Tímto podpisem je moje víra. A tato víra má sídlo v mé rozumové vůli. Proto naplnění Duchem Svatým není čímsi jednorázovým v životě, ale děje se stále, kolikrát se ve víře obrátím ke Kristu s ochotou podrobit se jeho slovu a jeho vůli, tolikrát se naplňuji Duchem Svatým. V každé chvíli jsem ochoten podrobit se vůli Krista, kterou mi zjevuje v Písmu svatém.
Jelikož jsme si říkali, že naplnění Duchem Svatým se děje skrze modlitbu a víru, zastavme se ještě při překážkách našich modliteb. Chceme-li se přiblížit k trůnu milosti, setkáme se s mnoha překážkami. Ďábel nechce, abychom se modlili a proto se nás snaží všemožně od toho odvrátit. Ďábel velmi dobře ví, že modlitba je pro něho nebezpečnější a pro nás potřebnější než cokoli jiného. A tak chce, abychom činili všechno možné, jen se nemodlili.