„Když Ježíš uviděl kolem sebe velké zástupy, rozkázal odplout na druhý břeh.“ V dnešním evangeliu vidíme, pro nás lidi, těžko pochopitelné Ježíšovo počínání. Vidí kolem sebe množství lidí – velké zástupy. Nám by se mohlo zdát, že je to ideální čas a místo pro evangelizaci. Ježíš ale nevyužívá tuto možnost oslovit masu lidí. Dává přednost osobnímu setkání, které se spíše děje v tichu a samotě jako v návalu lidí. Nenadchne ho to, že ho následuje masa. Ježíš nasedá na loď. Zmizí zástupu z očí. Možná, že na některých ze zástupu se naplnilo přísloví: „Zmizí z očí, zmizí z mysle.“ Takové následovníky Ježíš nehledá. Kdo chce jít za ním, musí ho znovu a znovu hledat. Jen ten, kdo vytrvale hledá, najde. Toto Boží jednání zakusují mnozí, kteří se vydali na cestu zasvěceného života. Zatímco byli ve světě, cítili Boží blízkost, když se rozhodli následovat Pána, mizí útěcha, nastupuje poušť a bezútěšnost. Blažený ten, kdo nepřestane hledat Pána.
I zákoníkovi, který byl určitě nadšený Ježíšem, když vyslovil: „Mistře, půjdu za tebou všude, kam půjdeš!“, neslibuje pohodlí a bezstarostný život, ale otevřené mluví o obtížích, o nepohodě, která provází následování Boha: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ Syn člověka nemá jiné hnízdo na tomto světě, jako milující lidské srdce. Boha musíme hledat i za cenu obětí. Jen oběť otevírá dveře do chrámu Lásky. Kdybychom se zeptali apoštolů, jakou cenu dali za následování Krista, apoštolové by odpověděli, že opustili všechno, když šli za Kristem.
„A jiný, jeden z jeho učedníků, mu řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel a pochoval svého otce.“ Ale Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé.““ Hlásání evangelia, to je služba Životu. Ani křesťanský pohřeb neslouží především mrtvému. Jsou to obřady, které zesnulému již před tváří Boží, nepomohou. Pohřeb dokonce není ani svátostí a není nutný ke Spáse. Jsou to obřady, které jsou spíše zaměřeny na oslovení živých. Pokud pohřebné obřady neosloví živých, platí o nich to, co říká Ježíš: „Ať mrtví pochovávají své mrtvé!“
Jaké je naše následování Ježíše? Často je Bůh, modlitba, náboženství, kladené na poslední místo, kdesi za zájmovými kroužky, nebo za posledním televizním, dokonce někdy vyslovené hloupým a hříšným programem. Bůh je sice Neviditelný, ale ne nevidomí a necítící. Bůh si plně uvědomuje Sebe ale i své stvoření. Nezraňujme Srdce toho, který nás z lásky stvořil a z lásky svou bolestnou smrtí vykoupil.