V prvním čtení je Abrahamovi, jako Božímu příteli, zjeveno Boží rozhodnutí zničit Sodomu a Gomoru. „Mám skrýt před Abrahamem, co hodlám udělat? Z Abrahama povstane veliký a mocný národ, všechny národy země budou v něm požehnány. Ujal jsem se ho, aby poručil svým synům a svému rodu po sobě, aby zachovávali Hospodinovu cestu a konali spravedlnost a právo. Hospodin tak splní Abrahamovi, co mu slíbil.“ Toto zjevení spravedlivého Božího soudu má přivést Abrahama a vše jeho potomstvo k bohabojnosti, která se projeví jako snaha zachovávat cestu Páně, jednat podle spravedlnosti a práva, jen tak se mohou naplnit Boží zaslíbení, které Pán Abrahamovi dal. Nemůže doufat ve vyplnění Božích zaslíbení, kdo nezachovává Pánovu cestu. Je posláním muže, připomínat Hospodinův zákon a vést své děti po Pánově cestě. Víra je cesta. Ježíš se představuje jako cesta, po níž je třeba kráčet. Jsme na cestě ke Spáse. Ale když kráčíme touto cestou, naše naděje prorůstá do blažené naděje.
„Hospodin tedy řekl: „Nářek (žaloba) na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět.“ Někdo žaloval Hospodinu na Sodomu a Gomoru. Jejich hřích je charakterizován jako velmi těžký. Katechismus ho řadí mezi hříchy do nebe volající. Bůh se zde představuje jako ten, který se tohle všechno dovídá jen jakoby prostřednictvím člověka. Chce sestoupit do lidské reality, aby se přesvědčil. Definitivně sestoupení Boha se uskutečnilo Vtělením Božího Syna. Bůh vzal na sebe lidský úděl, aby se přesvědčil o trpkosti lidského údělu a aby nás přesvědčil o možné spáse.
Někteří exegeti se domnívají, že těžiště hříchu Sodomy a Gomory nebylo natolik v jejich zvráceném sexuálním chování, které je důsledkem ztráty Božího přátelství, jako spíše v jejich krutosti vůči cizincům, vůči kterým nezachovaly zákon pohostinnosti. Sv. Pavel v listě Římanům tři krát zdůrazňuje, že Bůh, ti lidi, kteří Mu nebyli vděční a neoslavovali ho a oddávali se modloslužbě, vydal napospas nečistým vášním. Bůh zná kořeny zvráceného (homosexuálního) chování člověka. Často za to může nesprávný zážitek otcovství v rodině a z toho vyplývá i nesprávná představa Boha Otce, kterého si někdo neumí vážit a ctít a neví mu být ani vděční, protože nezažil pravé otcovství.
A pak nám Boží Slovo ukazuje Abrahama jako přímluvce: „Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat, usmrtit spravedlivého spolu s viníkem? To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Co pak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?“ Člověk Abraham se odvažuje napomínat Boha a přitom se dovolává jeho svatosti a spravedlivých soudu. Problém tohoto Božího soudu spočívá v tom, že spolu s hříšníky zahynou i spravedliví. Abraham si neumí ani představit, že by spravedlivý Bůh mohl dopustit, aby spravedliví trpěli spolu s hříšníky, a vůbec netuší, že se jednou Nejspravedlivější Bůh zjeví, jako Ten, který trpí za hříšníky.
„Hospodin řekl: Najdu li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“ Bůh je ochotní kvůli spravedlivým odpustit celému místu. Abraham, veden Božím Duchem, začíná vyjednávat. Začíná 50 a končí 10 spravedlivými. „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad si jich tam najde jen deset?“ Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“ Tento rozhovor sice vypadá jako snaha přesvědčit Boha, ale nakonec vyznívá spíše, jako Boží snaha přesvědčit člověka o velkosti Božího milosrdenství a slitování. Z tohoto posledního čísla vyplývá jeden předpis Talmudu, který říká o tom, že bohoslužba v synagoze se může konat jen tehdy, když se nasbírá deset mužů ochotných se modlit. Žen je v kostele vždy dost, ale najít deset mužů, ochotných se modlit, je těžší. Jak to vypadá s muži v našich kostelích? Prosme za toto město, aby se jeho obyvatelé celým srdcem obrátili k Bohu.