V prvním čtení vidíme jak má vypadat reakce věřícího člověka na hrozící nebezpečí. Ke králi Ezechijášovi přicházejí poslové asyrského krále Senacheriba a snaží se podkopat nejsilnější stránku jeho osobnosti a tou je víra. Poselství začíná jakoby dobře míněná rada: „Ať tě neklame tvůj Bůh důvěrou, že Jeruzalém nepadne do moci asyrského krále! (Aby tě nepodvedl tvůj Bůh, na jehož spoleháš)!“ A ta rada se dokonce opírá o zkušenost: „Vždyť jsi přece slyšel, co učinili asyrští králové všem zemím, které vyvrátili, a ty bys měl vyváznout?“ Toto je reálná hrozba, protože opravdu asyrští králové úspěšně dobíjeli jedno království za druhým.
„Když tedy vzal Ezechiáš list z ruky poslů a přečetl ho, vstoupil do Hospodinova domu, rozvinul ho před Hospodinem a modlil se k Hospodinu (modlil se před jeho tváří).“ Král Ezechiáš vzal obsah poselství na vědomí, ale nenechal, aby ho dusilo a tlačilo v jeho srdci. Nedovolil, aby ho ovládl strach. Vystoupil do Hospodinova domu. Modlitba je výstupem k Bohu a z Boží perspektivy mnohé věci vypadají úplně jinak.
Poselství se odvolává na zkušenost národů, které se spoléhaly na své bohy a nic jim to nepomohlo. Právě tuto nejtemnější stránku poselství musí Ezechiáš Bohu odevzdat. Ze začátku Bohu nic neříkal, jen poselství před ním rozprostřel. Toto je nejmoudřejší počínání. Někdy se člověk ani nedokáže v modlitbě vyjádřit. Obavy jakoby ho ochromily. Proto je někdy vhodnější nic v modlitbě neříkat, jen ukázat Bohu problém. Rozprostřít svůj problém před tváří Boha. Apoštol Petr říká: „Na Boha uvalte své starosti, On se postará!“
A přece ve vědomí Boží přítomnosti se člověku vrací schopnost vyjádřit slovy svou modlitbu. I král se začal modlit před tváří Boha: „Hospodine, Izraelův Bože, který trůníš nad cheruby, ty jediný jsi Bůh všech království země, tys učinil nebe i zemi.“ Zpočátku se snaží ve své modlitbě uvědomit si s kým má tu čest. Jedná se o posvěcení Božího jména. Bohu dává zvláštní titul. Bůh je Bohem „všech království země“. Možná dnes bychom to vyjádřili jiným způsobem. Náš Bůh je i Bohem politiky. Bůh, který řídí i politická rozhodnutí národů. Vzhledem k naše okolnosti, ve kterých žijeme, bychom mohli své oslovení Boha vyjádřit i takto: Jen ty jsi Bůh Evropské unie, neboť ty jsi stvořil nebe i zemi. Bůh je ten, který všemu dává bytí a nikdo tak dokonale nezná skutečnost, jako ten, který vše drží svou vůlí a ve svém stvořitelském vědomí.
„Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš! Otevři, Hospodine, své oči a viz! Slyš všechna Senacheribova slova, která vzkázal, aby se rouhal živému Bohu.“ Jak jinak vnímáme najednou tento problém. Řekni Bohu svůj neřešitelný problém a bude ti najednou do smíchu. Uvědom si kdo je Bůh a řekni mu svůj neřešitelný problém. Vždyť v konečném důsledku se král Senacherib vysmíval živému Bohu a tím se dotkl Nekonečně Mocného. Tady už nejde jen o hříšný lid Izraele, ale zde se již jedná o Svatost Božího Jména.
Ezechiáš dále pokračoval: „Ano, je pravda, Hospodine, že asyrští králové zpustošili všechny národy a jejich země. Hodili jejich bohy do ohně, neboť to nebyli bohové, ale výtvor lidských rukou, dřevo a kámen. Proto je mohli zničit.“ A toto je podstatný rozdíl. Zničili jejich proto, že to byly jen modly ale ne živý Bůh.
„Nyní však, Hospodine, náš Bože, vysvoboď nás z jeho ruky, ať poznají všechna království země, že jedině ty, Hospodine, jsi Bůh!“ Král Ezechiáš odevzdal svůj problém Bohu a tak se dočkal vítězství. Kdyby se nemodlil, propadl by se pod váhou argumentů nepřítele do strachu. Ale on se modlil. Počítal s tím, který má připravené řešení, které by nám ani nenapadlo. Izaiáš vzkázal Ezechiášovi: „Nevejde do tohoto města, nevstřelí tam ani šípem, nezaútočí naň štítem, ani ho neobklíčí náspem. Vrátí se cestou, kterou přišel, a nevejde do tohoto města – praví Hospodin. Ochráním toto město a vysvobodím ho kvůli sobě a kvůli svému služebníku Davidovi.“
A stalo se tak: „V té noci vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském ležení sto osmdesát pět tisíc (mužů). Asyrský král Senacherib odtáhl, odešel, vrátil se a zůstal v Ninive.“