Někdy se mylně domníváme, že kvůli svému většímu mravnímu poznání, jsme schopní a povolaní ostatní soudit. Pán Ježíš nám dnes zdůrazňuje, abychom nesoudili. „Nesuďte, abyste nebyli souzení!“ Soud patří Bohu. Jedině Bůh pozná skryté pohnutky lidských činů. My často neumíme pochopit ani své vlastní konání. Když se trochu lépe zamyslíme nad Ježíšovým příkazem, tak se nám uleví, neboť úřad soudce není lehká věc. Proč nemáme soudit? Abychom nebyli souzení. Na jiném místě Pán Ježíš prohlašuje: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dosáhnou milosrdenství!“ Bohu se nejvíc můžeme přiblížit právě skrze milosrdenství. On sám nepřišel svět soudit, ale spasit. Bůh přichází jako lékař. Chce léčit zraněného člověka.
„Neboť podle toho, jak soudíte, budete sami souzeni, a jakou mírou měříte, takovou se naměří vám.“ Když budeme jednou stát před Bohem a budeme se zodpovídat za svůj život, použije na nás tu stejnou míru, jakou my používáme ve vztahu k druhým. Určitě nikdo nechce být souzený přísným soudem. Tedy buďme milosrdní vůči svým bližním. Milosrdenství není tolerancí zla, ale v jazyce Písma má význam solidárnosti. Umět se vžít do situace druhého. Postavit se na jeho místo. Umět plakat s plačícími a radovat se s radujícími. Bylo by vhodné zamyslet se nad mírou, jakou používáme ve svých vztazích a jestliže je tvrdá, změnit ji ve vlastním zájmu.
„Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém oku nepozoruješ? Anebo, jak to, že říkáš svému bratru: „Dovol, nechť ti vyndám třísku z oka – a hle, trám v tvém vlastním oku!“ Je to vzácná služba „vyndat druhému z oka smítko“. Medicína říká, že jestliže nám něco padne do oka, často cítíme bolest, která je neúměrná velikosti tělesa, cítíme řezání v očích, objeví se zčervenání, slzení a člověk nesnese ani prudké světlo. Jestliže se s tím nic nedělá tak to může vést až k rozmazanému vidění, opuchnutí oka a krvácení, jestliže těleso narušilo povrch oka. Tedy smítko v oku může udělat hodně zla, a jestliže je někdo ochotný a kompetentní je vybrat, přijímáme jeho službu s vděčností. Ale navzdory tomu platí, že nedovolíme kdekomu a všelijak dotknout se našeho oka. Dovolíme to jen tomu, kdo nás má rád a kdo má čisté ruce. Kdo sám dobře vidí a umí zjistit, kde je smítko. Například nemůže to být člověk, kterému také něco padlo do oka a sotva sám vidí. Oko je velmi intimní a citlivou oblastí člověka. Nejjistějším způsobem jak dostat smítko hříchu z „oka“ lidské duše ven, je vyvolat pláč lítosti. Slzy lítosti vyplaví smítko hříchu.
„Podívejme se, jak Ježíš vnímá velikost člověka. On dobře ví, že v každém z nás je zlo, větší nebo menší – to je to smítko. Ví také to, že v každém z nás je vrozený sklon bojovat proti zlu. Někteří však zlo v sobě nevidí anebo nechtějí vidět a poněvadž je v nich sklon bojovat proti zlu, tak bojují proti zlu, které vidí u jiných lidí. A zde začíná Ježíš mluvit o skutečné velikosti. Ta začíná tehdy, když člověk vidí nejprve svůj vlastní hřích. Když vyhodí nejdřív břevno ze svého oka. Tehdy se jeho oko očistí a bude správně hledět i na bližního a až potom mu bude umět vyndat z oka smítko. Můžeme tedy Ježíšovu radu jak se stát skutečně velkým, zevšeobecnit: Poznej zlo v sobě a přemáhej ho!“ (z homilie p. Adamusa – Slovensko)
Co je k tomu potřebné? Přijat Ježíše jako svého Pána, jako Světlo Světa, neboť jen v něm správně vidíme. Sebezapření ve smyslu: dovolit, aby Boží Slovo vládlo v našem životě, nechat se vést Kristem. Nesobecký životní styl. Styl, který se přestane točit okolo svého Ega a začne obíhat okolo Krista, jako okolo Slunce Života. „Pokrytče, nejprve vyndej ze svého oka trám a až potom budeš správně vidět, aby jsi mohl vyndat třísku z oka svého bratra“. Každé skutečné pokání začíná od sebe samého. Každá jiná výzva k pokání se mine účinkem. Jedině ten není pokrytec, kdo začal od sebe samého. O sv. Františkovi je známé, že i když žil v době, kde bylo mnoho zla v Církvi, nezačal kritikou papeže a prelátů, ale začal sám od sebe. A takto se mu podařilo přivést mnohé ke kajícnosti, takže první bratry nazývali „Kajícníci z Assisi“. A třísky i trámy byly vyplavené z očí slzami upřímného pokání.