V dnešním evangeliu nás Ježíš vyzývá k odvaze: „Nebojte se lidí.“ Nemáme se našich i Božích nepřátel bát a to z důvodu, že vše se odhalí: „Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno.“ Před Bohem neexistují skryté věci. Bůh ví o všem i o skrytých výhrůžkách. I když Boží Slovo říká: „Svět leží v moci zla..“ že ho má v rukou zlý duch a jeho přisluhovači, přece platí, že i oni jsou jen loutkami v rukou Všemohoucího, které navzdory své neposlušnosti plní jeho tajemný plán. V Božím plánu je zabudovaný pád i hřích. Bůh nemůže být zklamán z toho, co stvořil, neboť by to nesvědčilo o jeho Nesmírné Moudrosti. Čerpejme odvahu z vědomí Boží přítomnosti. Bůh je ve Světě, protože je jeho stvořením a ještě zřetelněji do něj vstoupil svým Vtělením. Proto můžeme odvážné vystupovat ve jménu Božím: „Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech!“
„A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou.“ Člověk má duši i tělo. V tomto pozemském životě se nám zdá, že tělo hraje dominantní roli. Zdá se nám reálnější jako duše, ale v okamžiku smrti poznáváme, že podstata a pravá hodnota spočívá v duši. Duše je život. Tělo zůstává tuhé a bez života jako kámen, ale vše, co je skutečně milování hodné, odchází v duši. Člověk nemůže zabít duši, může zahubit pouze tělo. Mnozí jsme od přirozenosti bázliví. I svou bázlivost můžeme využít ve službě odvahy: „Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo.“ Toto je jediná reálná hrozba, vše ostatní je v porovnáním s touto hrozbou směšné. Když se už neumíme nebát, tak se bojme skutečné hrozby a tou je sám Bůh. Tato pravda mi pomáhala, kdy jsem často chodil na nepříjemné výslechy. Sám pro sebe jsem jsi opakoval: „Když už se musíš bát, tak se boj Boha.“
Dále Pán Ježíš mluví o vrabci: „Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce.“ I vrabci se dostali do evangelia, jako určitý symbol bezcennosti. Dva vrabci se v době Pána Ježíše daly koupit za haléř, tedy za směšně malý peníz. A přece i o nich platí, že ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí nebeského Otce. Možná tu nejde natolik o vědomí, jak o přítomnost Boha ve všech skutečnostech. Žádná skutečnost neuniká Bohu, který všechno ví a všechno proniká. Bůh k nám mluví ve všem, co se děje. Někdy nám musí stačit to vědomí: „Bože, Ty o tom víš.“
Ježíš nám říká: „U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě.“ Člověk by těžko spočítal vlasy na hlavě. Určitě by se pletl a nevěděl by, zda už ten či onen počítal. Ale věřte tomu, že jsme dobře přepočtení a naprogramování samotným Bohem. On ví nejen o našich vlasech, ale i o každé buňce našeho těla a o každém atomu buňky. „Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni (mnoho) vrabci.“ Stojíme kdesi mezi Bohem a ničím. Jsme cennější než mnoho vrabců. Cena dvou vrabců v době Pána Ježíše byla jeden haléř. A my jsme cennější než mnoho haléřů. Po stránce materiální je naše cena nepatrná, ale po stránce duchovní máme cenu Božího Syna, který se za nás vydal.
Proč nám toto všechno Ježíš říká: „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“ Ježíš je Vtělené Boží Slovo a Život a proto ho vyznáváme i zapíráme nejen slovem ale především svým životem. Pokud žijeme v hříchu, zapíráme Ježíše i když se ústy k němu veřejně hlásíme. Ježíš je Vtělené Boží Slovo, proto ho máme vyznávat slovy, které projdou do skutků.
Sv. František říká: „Jsme Kristovými matkami, když jej nosíme v srdci a ve svém těle Božskou láskou a čistým a upřímným svědomím. Rodíme ho svatými skutky, které mají zářit druhým jako příklad…. Jak je svaté a jak mile, líbezné, pokojné a sladké, roztomilé a nadevše žádoucí, mít takového bratra a takového syna, našeho Pána Ježíše Krista!“