11. úterý – (Mt 5,43-48)

V dnešním evangeliu jsme slyšeli, jak Pán Ježíš říká: „Milujte své nepřátele, a modlete se za ty, kteří vás pronásledují.” Často přiznáváme, že je to těžké, nebo dokonce nemožné. Logičtější se nám zdá to, co bylo řečeno: „Měj v nenávisti svého nepřítele!” Proč se nám to zdá tak těžké? Určité nedorozumění spočívá v tom, že těžiště lásky vidíme v citech a jak se lidově řekne: „citem nerozkážeš!“ Ale, co to skutečně Láska je. Těžiště Lásky nespočívá v citech, ale ve vůli. Láska je souhlas lidské vůle s Bohem. Láska je souhlas naší vůle s Boží vůlí, která se zjevuje v Božím Slově, v Božích příkazech. Kdo zachovává Boží přikázání, ten miluje. Láska spočívá v souhlasu s Božími přikázáními. Pokud zachovávám Boží zákon, tak miluji, i když nemusím nic pozitivně cítit. Nejde o cit, ale o (dobro) přející vůli.

Ale Láska je víc než souhlas naší vůle s Boží vůlí, láska je sjednocení našeho bytí s Božím bytím. Láska je především Bůh sám a milovat znamená souhlasit s Bohem. Dovolit Bohu, aby v nás a skrze nás miloval. Člověk je stvořen pro Lásku a nic nám není přirozenější než milovat. Pokud milujeme, zachováváme si svou celistvost a své zdraví. Pokud se Lásce vzpíráme, pokud odmítáme někoho milovat, tak si sami ubližujeme a komplikujeme si svůj život, protože si musíme cvičit a pamatovat různé role a postoje. Jinak se chovat k jednomu a zase jinak k druhému. Dávat si pozor, abychom se snad omylem neusmáli na svého nepřítele.

Bůh nežádá od nás nic nemožné, jen to, abychom se stali tím, čím máme být: „Božím obrazem, místem Zjevení Boha – Lásky!“ Lásku nemáme vytvářet vlastní silou, Láska tu už je, je jí Bůh sám. Lásku mám jen zjevit a vyjádřit, přetlumočit do hmoty. Bůh je Láska a Láska stvořila vše. Bůh miluje všechno, co stvořil a milovat znamená – souhlasit s tímto stvořením. Slovo, které se stalo Tělem a které chce přebývat i v nás, nám všem dnes říká: „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalí váš nebeský Otec!“ Sám Bůh miluje všechno, co stvořil. Do Lásky se nemáme sílit, ale pro Lásku se máme uvolnit a vzdát se svých pancířů. Dovolit Boží Lásce, aby proudila i skrze mé srdce do tohoto světa. V konečném důsledku „milovat své nepřátele“ znamená souhlasit s jejich věčnou spásou, protože Bůh chce spasit všechny lidi.

Často spočívá problém naší schopnosti lásky s odporem vůči utrpení. Kdosi mě zranil a já jsem trpěl a znovu trpím, když si na to vzpomenu. Ale tajemství lidského utrpení spočívá v soustředěnosti na sebe. Čím víc jsme sebestřednější, tím víc trpíme, čím větší sebeláska, tím větší utrpení. Čím víc jsme zahlazení na Boha, tím jsme Blaženější. Naschvál neříkám, tím méně trpíme, protože to tak není, ale Blaženosti Lásky, kterou je Bůh, vůbec nepřekáží utrpení. Milující je blažený i na kříži. Hovoříme o blaženém Umučení našeho Pána, neboť Láska nepřestává být Blaženosti, i když trpí. Blaženost Lásky spočívá v ní samé. Kdo nemiluje, neví co to je skutečná blaženost, i když si užívá všechny rozkoše světa.