„Bratři, podáváme vám zprávu, jakého projevu Boží přízně se dostalo církevním obcím v Makedonii: navštívilo je sice těžké soužení, ale byli přitom plní radosti, a přesto, že jsou tak velice chudí, velkodušně se projevilo jejich dobré srdce (z jejich velké radosti a krajní chudoby vzešlo bohatství jejich štědrosti).“ Sv. Pavel píše do Korintu o zvláštní milosti, kterou dal Bůh církvím v Makedonii. Tato Boží milost se projevila jako bohatství jejich štědrosti. Je to Bůh sám, kteří člověka osvobozuje od egoismu a způsobuje štědrost. Štědrost člověka je projevem Boží milosti. Jaký byl podklad této štědrosti, co ji vyvolalo a z čeho se zrodila? Vyvolala ji reálná nouze církevních společenství v Judsku. Zrodila se ze základu, který bychom mohli označit jako velmi nepravděpodobný: makedonské církve prožívali stejné soužení, prožívali krajní chudobu ale zároveň velkou radost z víry. Víra způsobila, že navzdory všem těmto nepříznivým okolnostem se objevila nesmírná štědrost. Bratři, kteří chodívali po žebrání almužny, říkávali, že když něco dostali, tak to dostali od chudých, málokdy od bohatých. Chudí byli ochotni dělit se. Bohatství nevede přímo k štědrosti. Chudoba i bohatství mohou vést k štědrosti, pokud jsou spojeny s vírou a z ní vyplývající láskou.
„Mohu to dosvědčit, že udělali všechno, co mohli, ano ještě více, než mohli, a sami od sebe a velmi naléhavě prosili o milost, aby se směli zúčastnit na dobročinném díle k podpoře křesťanů.“ Boží zákon vyžaduje od člověka, aby miloval bližního jako sebe samého. Není povinen milovat člověka více než sebe. Boha má milovat nade vše, tedy více než sebe. A přece vidíme, že Bůh způsobil v křesťanech, že s velkou horlivostí dávali tolik – kolik mohli a dokonce víc než mohli. Dávali na vlastní újmu. Dávali ve víře, že když oni pomohou, i jim Bůh pomůže.
„Udělali více, než jsme čekali: už napřed sami sebe odevzdali Pánu a nám, protože Bůh to chtěl. A proto jsme vybídli Tita, aby i toto dílo lásky u vás dokončil, jak s tím už dříve začal.“ To nejúžasnější a nejspravedlivější, co může člověk udělat, je, odevzdat se Pánu. Uznat Boží nárok na svou bytost. Přijmout Ježíše jako svého Pána. Toto je základ evangelizace. Uznáme Boží právo na svůj život a zároveň pocítíme Boží péči o svůj život, protože patříme Jemu. Makedonští křesťané se nejprve odevzdali Pánu. A protože cítili, že kráčejí skutečnou cestou Spásy, s velkou důvěrou se odevzdali do rukou apoštolů, do rukou církve a stalo se tak z Boží vůle. To, co začalo sbírkou, sv. Pavel označuje jako dílo lásky. Víra vedla ke štědrosti a vše vyústilo do lásky. Láska roste v konání. Člověk může něco začít s malou láskou, ale když má dobrý úmysl, jeho láska roste v činnosti.
„Nuže, jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky.“ Sv. Pavel hodnotí křesťanský život podle několika kategorii: víra, slovo, poznání, horlivost a láska. Vše začíná vírou, která je ze slyšeného slova a vede k hlásání slova, k dělení se s vírou. Takový životní styl ústí do poznání Boha. Poznání Boha probouzí horlivost a dává schopnost lásky. Ale všechno začíná hlásáním Slova. Makedonské církve vynikali ve všech těchto oblastech. I my máme vynikat v těchto oblastech.
„Neříkám to jako rozkaz, ale chtěl bych na horlivosti druhých vyzkoušet, že také vaše láska je pravá.“ Sv. Pavel tento list píše do Korintu a s odvoláním se na dobrý příklad církví v Makedonii, chce podnítit horlivost u Korintských a vyzkoušet pravost jejich lásky. Pravá láska se projevuje skutky. Horlivostí jiných zkouší pravost jejich lásky.
„Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby (abyste vy jeho chudobou zbohatli).“ Vzorem každé lásky je Ten, který ačkoli byl bohatý, stal se pro nás chudým. Bohatý Bůh se ve Vtělení Slova stal pro nás chudým. A my všichni jsme byli úžasně obohaceni jeho chudobou. Pravá chudoba je rajskou ctností. Adam si nic pro sebe neohradil. Vše bylo jeho, neboť on byl Boží. Evangelní chudoba je vlastně vševlastníctví. Protože si nic nepřivlastňuje, vše jí patří.