5. Velikonoční úterý – (Jan 14,25-31)
Včera jsme řekli, že Ježíš je člověkem radosti. V dnešním evangeliu objevujeme další rys Ježíšova charakteru a tedy i další rys Ducha Svatého. Je to mír. Ježíš nám chce dát a také dává svůj pokoj. Ne pokoj tohoto světa, ale pokoj, který se objevuje na nejhlubší úrovni lidské bytosti, tam, kde se setkáváme s Bohem, pokoj ve svědomí. Ježíšova láska k Otci je láska až k smrti. Ježíš je poslušný až k smrti. „Ale svět má poznat, že miluji Otce a konám jak mi přikázal.“ (Jan 14,31).
Dnes bychom si odpověděli na další otázku: 4. Proč tolik křesťanů nemůže o sobě říci, že jsou naplněni Duchem Svatým? Můžeme jmenovat dva hlavní důvody:
a. Nedostatek poznání: Mnozí lidé o tom prostě nevědí, protože jim nikdo o tom nemluví. Kdyby o tom věděli, určitě by většina lidí zatoužila, po naplnění Duchem Svatým. Avšak bohužel chybí svědectví. Vyučování v kostelech, v katechismu je často formální, suché, vyjádřené ve formulkách, které nám nic neříkají a těžko se pamatují. Často nemluví o životě, a když i mluví, tak úředně, nedává svědectví, a proto lidi nepřesvědčuje.
Naše teologická formace je zaměřena především na intelektuální poznání a to je málo, málo se věnuje osobní modlitbě. Třeba tedy především mluvit, aby lidé věděli jaký poklad mají ve svém dosahu a že na nich záleží, zda jej využijí. Od chvíle, kdy jsme se stali skrze křest křesťany, Boží poklady jsou jakoby naším majetkem, jsou nám k dispozici. Jsme dědici Boha, ale sami nevíme, co vlastníme. Mnozí křesťané nevědí nic o naplnění Duchem Svatým, a proto nečerpají z Božího bohatství.
b. Nedostatek víry: Druhou příčinou nevyužívání těchto úžasných možností je nedostatek víry, slabá víra a nedůvěra. Přestože v listu Hebr 11,6 slyšíme, že bez víry, není možné se líbit Bohu, je tak velmi rozšířen postoj nevěry, pochybovačnosti, nedůvěry vůči Bohu. Nevěříme opravdu Božím příslibům, nezabýváme se jimi vážně. Více věříme svému rozumu a zkušenostem smyslů, zkušenostem každodenního života, než Kristovým slovům.
Popřípadě jsme svou víru zúžili, jen na dogmatické pravdy, které obsahuje Krédo, ale širokou víru, kterou vyžaduje Ježíš v Písmu Svatém a která se týká každého jeho slova, tu si vůbec nevšímáme. Víra to je především důvěrný vztah ke Kristu. Především je to vztah k Božímu Slovu a ke svátostem církve.
Mnoho lidí se bojí podrobit svůj život Kristu. Co ten Pán Ježíš po mě bude chtít, pokud mu opravdu uvěřím. Bojíme se říci: „Pane Ježíši, veď můj život!“ Toho se leká především náš egoismus, toho se bojí naše JÁ, které se bojí o svou pozici. Víra to je schopnost přijmout do sebe osobu Krista. Je to ochota ztratit svůj život pro Ježíše. Hodně lidí váhá, neboť se nechce zřeknout svého JÁ.
c. Existují ještě další podmínky, které je třeba v sobě uskutečnit, abychom mohli Ducha Svatého přijmout.
– Duchovní chudoba, nebo chudoba v Duchu. Tato milost obnovy patří těm, kteří znají, že sami od sebe nezmohou nic, trpí nedostatkem, žízní po živém Bohu; patří těm, kteří pochopili svou slabost a křehkost. Německý volný překlad Písma Svatého toto první blahoslavenství překládá asi takto: „Blažení ti, kteří stojí před Bohem s prázdnýma rukama. To jsou ti, kteří nemají vědomí vlastních zásluh.“
– Duch dětství, buďte jako děti – Jinými slovy mudrci tohoto světa a opatrní, nejsou schopni objevit, jaký poklad mají v sobě. Musíme se zbavit nánosu intelektualismu, musíme se osvobodit od duchovní pýchy, abychom uměli vstoupit do tajemství nám přislíbeného Království. (Srov. 1 Kor 1,19 „Je napsáno: Moudrost moudrých zničím a rozumnost rozumných zavrhnu“.)
– Skutečná touha. Musíme velmi toužit, aby nás Duch zaplavil, musíme si přát plnost Ducha. Tato touha bude v nás stále mocnější, bude nás pronikat stále častěji a mocněji. Buďme však opatrní, nepřipusťme hru fantazie. Uvědomme si, že to potřebuje určitý čas, aby v nás dozrálo ovoce Ducha Svatého a když vyčkáme a budeme o něj prosit, tak ho i dostaneme.