Sv. Pavel nás dnes vyzývá: „Bratři, jako Boží spolupracovníci vás napomínáme, abyste nepřijali (nepřijímali) milost Boží nadarmo!“ Každý okamžik našeho života je úžasnou boží milostí anebo moderně řečeno „šancí“ od Boha. V každém okamžiku skládáme před Bohem zkoušku ze své víry, naděje a lásky. Špatně využitá milost, to je právě ta chvíle našeho života, kdy jsme se neřídili boží moudrostí, ale svou vlastní chytrostí. Když ve víře dáváme přednost boží moudrosti před svou chytrostí, stává se tento okamžik milosti pro nás současně časem Spásy, v přijetí milosti, ve využití šance času, kterou nám nabízí právě tento komplikovaný svět. Velmi často právě ty okamžiky, které jsou nám lidsky řečeny nepříjemně, jsou oním časem milosti a dnem Spásy. Umění křesťanského života spočívá v tom, umět využít každý přítomný okamžik v Božím Duchu V každém okamžiku se snažit zjevovat Boha Lásku.
Řídíme-li se jiným duchem, dáváme lidem pohoršení. Sv. Pavel tvrdí: „Nikomu v ničem nedáváme pohoršení, aby nebyla potupena (naše) služba.“ Pohoršení spočívá v tom, že šíříme zlo, že pomáháme růstu světového zla a že zlo nepřemáháme dobrem.
Ve všech životních situacích se musíme prokázat jako Boží služebníci, tedy jako lidé, kteří poslouchají Boha v každé životní situaci. Znakem božího služebníka je velká trpělivost. Trpělivost je zvláštní forma lásky, která narazila na zlo. Trpělivost je ochranou lásky, která se setkala se zlem: se soužením, s tísní, s úzkostí, s ranami, s vězením, se vzpourou, s námahou, s bděním a s hladem. V trpělivosti se setkáváme s mocí Boží. Duch Svatý je do té doby v nás a s námi, dokud jsme sjednocení s Božím Slovem.
Je jedno velké nebezpečí, že se láska po setkání s konkrétním zlem, stane pokryteckou, předstíranou, ne skutečnou. Může to navenek vypadat jako láska, ale za tím se maskuje a skrývá zbabělost a nenávist. Nepokrytecká láska to je pravda, kterou dlužíme i svým protivníkům. Je to slovo pravdy, ve kterém je Boží moc. Musíme se ozbrojit spravedlností zprava i zleva. Snažit se být dobrým bez nároku na lidskou poctu, ve špatné i dobré pověsti. Toto všechno jsou situace, ve kterých máme prokázat Lásku. Každá situace, ve které projevíme lásku, ve shodě s příkazy Pána Ježíše se pro nás stává časem milosti a dnem spásy. Naše spása se stává stále více a více reálnou a zakoušenou v Duchu Svatém.
„Že prý jsme svůdcové, a přece jsme pravdiví; že prý neznámí, a zatím jsme dobře známí; jako zmírající, a hle – žijeme; jako trestu propadlí, a přece na smrt vydáni nejsme; prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme, jakoby chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako bychom nic neměli, a zatím máme všechno.“ Toto jsou paradoxy naši křesťanské existence na tomto světě a v tomto těle. Z vnější stránky můžeme vypadat smutný, jakoby zmírající, ale náš vnitřní člověk vydává svědectví o radosti a životě.