V dnešním evangeliu nás Pán Ježíš učí, jak se máme zachovat vůči majetkem tohoto světa. Klade nám zároveň otázku o hodnotě věcí? Zda jsou majetky opravdu tak velikou hodnotou, pro kterou se vyplatí zlobit se a dokonce se navzájem zabíjet. Co je víc? Materiální bohatství nebo osoby a vztahy? Co je důležitější: být či mít? Pán Ježíš nás dnes vyzývá, abychom si neshromažďovaly poklady na tomto světě, kde je mol a rez ničí a kde se zloději dobývají a kradou. Země opravdu není dobrým úkrytem pro poklady, které v konečném důsledku podléhají zkáze. A to, co nezničí rez a mol, to ukradnou zloději. Ale jaká je skutečná cena toho, co bylo stvořeno z ničeho? I z hlediska kvantové fyziky povstalo všechno z ničeho. Teologie dodává, že se tak událo Božím Slovem a z Boží vůle by se to leckdy mohlo znovu zvrátit do nicoty. A to nejen poklady tohoto světa ale všechno ostatní, kromě samotného Boha.
Sv. Pavel v prvním listě Timotejovi říká: „Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby. Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.“ (1 Tim 6,7-10) Důvěru v bohatství, která se v praxi projevuje jako lakomství, apoštolové počítají mezi modlářství. Láska k bohatství může člověka zničit tak, jako falešná víra, jako blud. Víra je na opačné straně než láska k bohatství. Vyjadřují to i dvě slova hebrejského původu, znějící velmi podobně ale přitom zcela rozdílného významu. „Amen“ a „Mamon“. Slovem „Amen“ vyjadřujeme víru v Boha a v jeho Slovo. „Mamon“ vyjadřuje bohatství tohoto světa.
„Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je ani mol, ani rez nekazí a kam se zloději nemohou prokopat a krást.“ Máme si shromažďovat poklady v nebi, tam je nezničí ani rez ani mol a ani zloději nevykopávají a nekradou. Skutečnou cenu má to, co je vzácné v Božích očích, čemu sám Bůh připisuje hodnotu. Je jisté, že pozemské poklady se do nebe ještě nikomu nepodařilo přenést. V nebi platí jiné zákony, které výstižně vyjadřuje modlitba připisovaná sv. Františkovi: „Protože jen když rozdáváme, získáváme, jen když zapomínáme na sebe, nacházíme sebe samých, jen když odpouštíme, dostává se nám odpuštění, jen když odumíráme sobě, povstáváme k věčnému životu.” Je v tom paradox: Všechno to, co jsme v tomto životě obětovali z lásky k Bohu a k bližnímu, najdeme na druhé straně, v nebi, v Bohu samém a to nekonečně hodnotnějším způsobem. Protože jediné pravé bohatství je Bůh sám. On sám stačí.
„Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ Kdo má své poklady na této zemi, kdo srdcem visí na této zemi, bude zraněn a zrazen právě touto zemí. I v duchovním životě platí zákon přitažlivosti a setrvačnosti. I po smrti nás bude přitahovat to, čemu jsme v tomto světě neodumřeli. Ať už jde o drogy, alkohol nebo cigarety. Ať jde o nezvládnutou sexuální žádostivost, nebo o nezřízenou lásku rodičů ke svým dětem. A jak člověk žije, tak i umírá. Jak říká přísloví: „Strom padá na tu stranu, na kterou se celý život nakláněl.”
„Oko je pro tělo jako svítilna. Je-li tedy tvé oko zdravé, celé tvé tělo bude jasné. Je-li však tvé oko nemocné, celé tvé tělo bude temné. Jestliže tedy tvé vnitřní světlo je tmou, jak hluboká bude sama temnota!“ O jaké temnotě to mluví Pán Ježíš. Tak, jako jsou živé tvory přitahovány slunečním světlem, tak lidská duše je přitahována Věčným Světlem. Pokud člověk miluje něco víc než Věčné Světlo, směřuje do tmy. Nevidí Světlo, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět. Duše člověka je zahlazená do světa a neumí se pozdvihnout nad sebe. Čisté oko, to je čistá duše, která není připoutaná k nikomu a k ničemu kromě Boha samého.