Pán Ježíš v dnešním evangeliu volbou a posláním apoštolů zakládá na tomto světě své království. Zvykli jsme si na realitu tohoto světa a všechno, co v něm nacházíme, připisujeme Boží vůli, považujeme za projev Boží vůle. Avšak v dnešním evangeliu vidíme, že poslání apoštolů obrací pořádky našeho světa naruby. Ježíš je posílá kázat: „Jděte a hlásejte: ‘Přiblížilo se nebeské království.’ Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ Nevidíme, že by si Ježíš přál, aby lidé byli a zůstali nemocní, nepřeje si dokonce ani smrt a potvrzuje vlastně to, co hlásá už SZ kniha Moudrosti: „Bůh smrt neučinil a nemá zálibu v smrti živých, závistí ďábla přišla na svět smrt!“
Boj církve to je boj za plnost života, i když je pravdou, že k této plnosti života přicházíme tehdy, pokud žijeme v tomto světě Kristovo umírání. Jedna věc je však jistá, že Boží království převrací zaběhnuté řády našeho světa na ruby. Ježíš mluví o reálné přítomnosti zlého ducha ve světě i v lidech. I toto patří k poslání církve „vyhánějte zlé duchy!“. Když Církev veřejně a s autoritou žádá ve jménu Ježíše Krista, aby některá osoba nebo nějaký předmět byly chráněny proti vlivu zlého ducha a vymaněné z jeho moci, hovoří se o exorcismu. Ježíš ho vykonával a od něj má Církev moc a poslání vyhánět ďábly. V jednoduché formě se exorcismus provádí při slavení křtu. Slavnostní, tzv. „velký exorcismus“, může provádět biskup a kněz jen s povolením biskupa. Třeba při tom postupovat rozvážně a přísně zachovávat předpisy stanovené církví. Cílem exorcismu je duchovní autoritou, kterou Ježíš svěřil své církvi, vyhnat zlé duchy nebo osvobodit od ďábelského vlivu. Třeba rozlišovat nemoci, zejména psychické, jejichž léčení patří do oblasti lékařské vědy. Proto dříve, než by se vykonal exorcismus, je důležité ujistit se, že jde o přítomnost zlého ducha a ne o nějakou nemoc. Osobně si ale myslím, že každá nemoc a zvlášť psychická, v podstatě souvisí nějakým způsobem s vadnými duchovními postoji a způsobuje ji zlý duch. Uzdravení se vždy děje skrze návrat k Božímu Slovu.
Římský katechismus o Božím království říká: V Novém zákoně se slovo Basileia může přeložit jako „královská hodnost“ nebo „království“ nebo také „kralování“. Boží království je zde dříve než my. Přiblížilo se ve Vtěleném Slovu, je ohlašované v celém evangeliu a přišlo v Kristové smrti a Zmrtvýchvstání. Boží království přichází od Poslední večeře a v Eucharistii, je uprostřed nás. Království přijde v slávě, když ho Kristus odevzdá Otci. Sv. Cyprián z Kartága říká: „I sám Kristus může být Božím královstvím, po kterém denně toužíme, aby přišlo, a přejeme si, aby se nám rychle ukázal jeho příchod. Jelikož on sám je Vzkříšením, neboť v něm vstáváme z mrtvých, tak i pod Božím královstvím lze rozumět Jeho, neboť v něm budeme kralovat.“
Prosba za příchod Božího království je druhou prosbou modlitby Otčenáš. Touto druhou prosbou je i starokřesťanský pozdrav: „Marana tha“, volání Ducha a nevěsty: „Přijď, Pane Ježíši!“ Tertulián nás poučuje: „I kdyby už předem nebylo stanoveno v modlitbě, že máme prosit o příchod Království, sami od sebe bychom měli vyjádřit tuto prosbu a spěchat obejmout tuto naši naději. Duše mučedníků pod oltářem s žalobou volají k Pánu: „Dokdy, Pane, Svatý a Pravdivý, nebudeš soudit a nepomstíš naši krev na těch, co obývají zem.“ Vždyť zajisté jejich odplata bude určena na konci časů. Ať tedy přijde čím rychleji tvé království Pane.“
V modlitbě Páně jde zejména o konečný příchod Božího království při Kristově návratu. Tato touha však neodvádí církev od jejího poslání na tomto světě, nýbrž spíše ji k němu zavazuje. Neboť od Letnic je příchod Království dílem Pánová Ducha, který završuje jeho dílo ve světě a vše posvěcuje. „Boží království je spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém“ (Řím 14,17). Poslední časy, v nichž žijeme, jsou časy vylití Ducha Svatého. Od této chvíle se začal rozhodný boj mezi tělem a Duchem. Sv. Cyril Jeruzalémský říká: „Pouze čistá duše může říci s důvěrou: „Přijď království tvé!“. Neboť, kdo slyšel Pavlova slova: „Ať tedy nevládne hřích ve vašem smrtelném těle“ (Řím 6,12) a ukázal se čistý ve svých činech, myšlenkách a slovech, může říci Bohu: „Přijď království tvé!“
Rozlišováním podle Ducha mají křesťané rozlišovat mezi růstem Božího království a pokrokem kultury a společnosti, do nichž jsou zapojeni. Toto rozlišení však není oddělováním. Povolání člověka k věčnému životu neruší, ale umocňuje jeho povinnost použít síly a prostředky, které obdržel od Stvořitele, aby na tomto světě sloužil spravedlnosti a pokoji. Tato prosba je obsažena a vyslyšena v Ježíšově modlitbě, která je přítomna a účinná v Eucharistii. Přináší své ovoce v novém životě podle blahoslavenství. Příchod Božího království je porážkou satanova království. Pán Ježíš říká: „Ale pokud já Božím Duchem vyháním démony, pak k vám přišlo Boží království!“ (Mt 12,28). Ježíšova exorcismy vyprošťují lidi z moci zlých duchů. Předjímají Ježíšovo velké vítězství nad „knížetem tohoto světa“ (Jan 12, 31). Boží království bude definitivně nastolené Kristovým křížem. Ve středověkém křesťanském hymně se zpívá: „Regnavit a Ligno Deus“ což znamená „ze dřeva (kříže) vládne Bůh“.