Dnešní evangelium nám odhaluje tajemství křesťanské modlitby. Kvalita modlitby se neměří množstvím přednesených slov. Ani Spása světa nezáleží na množství slov, jak se nám to snaží namluvit různé falešné zjevení. Pán Ježíš vyslovené říká, že při modlitbě nemáme „být povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov.“ Nebuďme jako oni. Mnohomluvnost není nutná, náš Otec ví, co potřebujeme, dříve než ho prosíme, protože Bůh ví všechno. Bohu o svých problémech nemluvíme v domnění, že snad o nich neví. O svých problémech nemluvíme s ním kvůli Němu, ale kvůli sobě. Otec ví o všem, dříve než ho jdeme prosit. Smyslem modlitby tedy není informovat Boha.
Dokonce smyslem modlitby nemůže být ani snaha vzbudit v Bohu milosrdenství, protože sám je ve své podstatě Milosrdenství samo. My se nemáme snažit svými modlitbami vyloudit milosrdenství z hlubiny jeho srdce, ale máme v Lásku Boží věřit.
„Vy se tedy modlete takto!“ A pak následuje modlitba „Otče náš“. Modlitba „Otče náš“ obsahuje vše, co potřebuje křesťan říci Bohu. Tajemství Ježíšovy modlitby nespočívá v nějakých nových slovech ale v Duchu. Ježíš se modlil v Duchu Svatém. P. Raniero Cantalamesa říká, že naše modlitba má tři základní nedostatky, že my zlí, špatným způsobem, prosíme od Boha špatné věci. Základní nedostatek je naše hříšné bytí. Tak jak to říká Ježíš: „Vy ačkoli jste zlí …” To je jeden z důsledku prvotního hříchu, že se rodíme do tohoto světa „bezbožní a morálně bezmocní“.
Druhou vadou našich modliteb je špatný způsob. Nepřibližujeme se k Bohu ve správném postoji, často bez patřičné úcty a usebranosti. Naše modlitby jsou často spíše urážkou Boha jako skutečnou bohoslužbou. Často na posledním místě, po dlouhém sledování televize, uděláme na sebe lajdácky kříž nebo mechanický odrecitujeme „Otče náš“. Chováme se k Bohu hůře než ke svým rodičům, nebo k hostům, kvůli kterým alespoň na chvíli vypneme televizor. Nepřibližujeme se k Bohu v Duchu Svatém. Existovat v Duchu Svatém, v milosti posvěcující, je podmínkou správné modlitby.
Modlitba Otče náš, kterou nás Ježíš učí, je modlitba, která nás chce naučit především správnému postoji vůči Bohu. Bůh je Otec, můj Otec. Mám si s ním povídat nejen mechanický a to, co jsem se naučil kdysi v katechismu, ale ze srdce, svými vlastními slovy, tak jako Abraham. Mohu dokonce vyjednávat s ním jako s přítelem. Mohu do modlitby vložit celý svůj život. Ježíš mě však učí, že můj Bůh není jen mým, ale především naším Otcem, že mu záleží na tom, jaké jsou mé vztahy k ostatním. K Bohu nemůžu jít svou individualistickou cestou. Tomu nás učí celý Otče náš, kde jednou z hlavních podmínek vyslyšení našich proseb je smíření a odpuštění ostatním lidem. Pokud tak neučiníme, může se nám pak stát něco podobného, jako se stalo jednomu knězi:
„David Hume byl anglický filozof, o kterém se říkalo, že nevěří v Boha. Občas se u známých setkával s jedním knězem. Ale setkání nikdy netrvalo dlouho, neboť kněz pokaždé ostentativně odcházel, jen co vstoupil údajně nevěřící filozof. Jednoho dne však Hume chytil kněze za rukáv a řekl: „Kampak tak naspěch, příteli? Měli bychom si na sebe pomalu zvykat, protože ještě dlouho budeme muset být spolu. My oba se setkáme na stejném místě, totiž na místě zavržení, já pro nedostatek víry a vy pro nedostatek lásky.“
I naše modlitba má tyto dvě chyby, chybu víry a chybu lásky. Oba tyto základní nedostatky naší modlitby, tedy špatné bytí a špatný způsob, řeší Duch Svatý. On mění i naše hříšné bytí, i zušlechťuje způsob naší modlitby. Máme o něj prosit? O co spíše dá Otec nebeský Ducha Svatého, těm, co o něj prosí? Prosit o Ducha svatého znamená, chtít Boha, který se zjevuje ve svém Slově. A tady narážíme na třetí problém našich modliteb. Špatné věci. Právě Boží Slovo nás učí jak a za co smíme Boha s důvěrou prosit.
Všimněme si hierarchii proseb modlitby „Otče náš”. Na prvním místě je posvěcení a oslava Božího jména, na druhém příchod Božího království, na třetím naplnění Boží vůle, až na čtvrtém je prosba o chléb, na pátém prosba o odpuštění a ochota odpustit a na sedmém prosba o rozlišování duchů. Porovnejme si hierarchii svých modliteb a co zjistíme. Na prvním místě moje ego, pak dlouho dlouho nic a zase já a moje problémy.