Dnešní evangelium nám klade před oči požadavek solidnosti života. Pán Ježíš nám přímo ukazuje, jaké je naše poslání a co lidé od nás očekávají a na co podle Božího rozhodnutí mají právo, abychom jim poskytli. Pán Ježíš říká: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“ Slyšel jsem už různé výklady tohoto místa. Například, že sůl má konzervační účinek, tedy sůl může dobře zakonzervovat mrtvé maso, aby se nekazilo. Podle toho, by poslání církve spočívalo v tom, aby spolehlivě konzervované všechno staré a dobré. Možná i toto je její poslání, konzervovat staré a ještě dobré. Ale Ježíš, tím že poukazuje na chuť soli, chce říci svým podobenstvím něco jiného.
Pokud křesťané žijí správně své povolání, jsou solí země, neboť dávají životu chuť. Křesťané jsou ti, kteří vlastní radost ze života. Kdosi řekl, že humor je kořením života. Asi to bude pravda. Vždyť bez radosti se nedá žít, bez radosti se nevyplatí žít. Cestu k úplné radosti ukazuje Kristus. Církev bez radosti ztrácí svou chuť. „K ničemu se už nehodí,…” Církev je držitelem evangelia, radostné zvěsti a mě být svědkem evangelia. Velmi často naše slova nepřesvědčují, neboť jim chybí toto koření. Chuť křesťanského života je radost. Poznání Boha, které Kristus slibuje a umožňuje, je radostnou skutečností. Tak radostnou, jako když se člověk zamiluje, jako když najde někoho, kdo za to stojí. Bůh slibuje, že půjde s námi, pokud ho budeme následovat v Jeho Synu. Toto všechno nás naplní radostí. Vždyť Syn Boží Ježíš Kristus, není „ano“ i „ne“, ale v něm je pouze „ano“. Bůh, který od nás vyžaduje solidnost životě, je sám dokonale solidní. Ježíš je Boží „ANO“ k člověku. Bůh chce člověka a počítá s člověkem ve svém plánu Spásy. Bůh si v Ježíši posadil člověka po své pravici.
„Vy jste světlo světa.“ Už při prvním zamyšlení jsme mohli pochopit, že lidé budou od nás očekávat svědectví radosti a to plným právem. Nyní se zamyslíme, jak je to se světlem. Co světlo symbolizuje a co způsobuje. Bez světla nejsme schopni rozlišovat. Světlo a poznání jdou v pojetí lidí spolu. Pan Ježíš říká, že jsme světlem světa. Z našich životů musí být zřejmě, že známe Boha. Sv. Jan říká, že jen ten, kdo miluje, „zná Boha“. Tak, jako první oddíl ukazoval, že v našem životě nesmí chybět radost, tak tento druhý říká, že nám nesmí chybět poznání Boha, zkušenost nezištné Lásky, která se rodí z oběti. Taková láska vede k poznání Boha.
„Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě.“ Město postavené na návrší nelze ukrýt. Kdo je tímto městem? Pokud žijeme správně své křesťanství, sám Bůh nás povyšuje a staví na návrší. Nedivme se tomu, že se o nás najednou začne mluvit, i když jsme to nikdy nehledali a o to se neusilovali. Bůh sám je ten moudrý hospodář, který zažehl svíci nato, aby svítila všem, co bydlí v domě.
„Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“ My všichni jsme pozváni, abychom se stali viditelnými Božími Slovy, aby lidé z našich životů mohli usuzováním přijít k poznání Boha, aby pro naše dobré skutky oslavovali Boha Otce, který nás stvořil. Radost a láska jsou dva pilíře duchovního života, které nesmějí chybět v našem projevu bytí, pokud jej máme nazvat skutečně křesťanským. Pán Ježíš, i jako člověk, je solidním obrazem Boha. V něm se zjevuje plnost radosti i lásky. Radost a láska jsou dva pozitivní projevy správně žitého duchovního života. Není znakem solidnosti, když člověk něco přislíbí a vzápětí to odvolá. Takový člověk, pokud jsme se s nim již setkali, není věrohodný, a proto jeho svědectví nepřijímáme.
Sv. Pavel může prohlásit, že Bůh takový není: „Bratři, Bůh je svědek, že naše řeč k vám není „ano“ i „ne“. Vždyť Syn Boží Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali – já, Silván a Timotej, nebyl „ano“ i „ne“, ale v něm bylo jen „ano“. V něm se všechny Boží zaslíbení stali „ano“. V příchodu Ježíše Krista se naplno uskutečnily Boží zaslíbení. Bůh je věrný, Bůh je solidní. Na Boží Slovo se lze spolehnout. Co Bůh přislíbil, to i splní: „Proto skrze něho i naše „amen“ zní Bohu na slávu. Sám Bůh nás spolu s vámi upevňuje v Kristu. On nás pomazal, on nás označil pečetí a vložil nám do srdcí závdavek Ducha.“ (srov. 2 Kor 1,18-22)
Solidnost je vlastností, která ukazuje, že věc i osoba má předpokládané kvality. Ty kvality, které patří k jejímu poslání. Bůh svým Duchem činí z nás solidních lidí. Upevněných v dobře, upevněných v Kristu.