5. Velikonoční pondělí
V předešlé katechezi jsme mluvili o tom, že Duch Svatý z hlediska obsahu nepřináší nic nového ve vztahu k tomu, co přinesl Kristus, ale bez Něho toto všechno zůstává jakoby mimo nás a nedokážeme to skutečně vnitřně přijmout, přisvojit si a to tak, aby se Kristovo Slovo stalo obsahem našeho života. Duch Svatý jakoby odhaluje ten život, který přinesl Ježíš; tento život se vlivem Ducha Svatého stává mým vnitřním vlastnictvím a já začínám jím žít. Proto je Duch Svatý zpodobněn a přirovnán k potoku živé vody vyvěrající z našeho nitra. Pokud v nás přebývá, vedeme nový život.
3. Co to znamená: „Být naplněn Duchem Svatým?“.
Po shrnutí předešlé katecheze by nás neměla překvapit taková odpověď na danou otázku: „Být naplněn Duchem Svatým, znamená být naplněn Kristem. Neboť Duch Svatý nepřináší nový obsah, ale způsobuje, že to, co bylo mimo nás, to co se odehrávalo před 2000 lety v Palestině, najednou se v nás stane živým a začínáme žít Kristem. To znamená, že když dostávám Ducha Svatého a jsem jím neplněný, mohu říci spolu se svatým Pavlem: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Nebo: „Mně žít je Kristus!“
Toto zdůraznění je velmi důležité, neboť s tímto faktem se v přesvědčení mnoha lidí pojí nejednou různé neobvyklé jevy, jako například. mluvení cizími jazyky, prorokování. Někteří odloučení bratři jsou přesvědčeni o tom, že naplnění Duchem Svatým nutně souvisí s tímto jevem mluvení v jazycích. My katolíci jsme přesvědčeni, že mluvení jazyky se může spojovat s naplněním Duchem Svatým, ale také nemusí s ním mít nic společného.
Vždyť mluvení jazyky se objevuje i v jiných náboženstvích, např. v hinduismu. Z toho vyplývá, že ne každý, kdo mluví jazyky, musí být nutně naplněn Duchem Svatým. Pouze tehdy tento fakt svědčí s jistotou o naplnění Duchem Svatým, když začínáme žít Kristovým Slovem a začínáme plnit jeho vůli. Asi by se to dalo vyjádřit slovy evangelia: „Pokud zachováte má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce!“ (Jan 15,10). Tedy naplnění Duchem Svatým, naplnění Kristem nemusí doprovázet žádné neobvyklé jevy, ale to neznamená, že nemůžou. Podstatné je, že si člověk začíná uvědomovat, že žije v Kristovi a Kristus v něm.
Co to znamená a jak to máme pochopit, že Kristus žije ve mně a já v něm? Život charakterizuje u člověka myšlení, chtění a jednání. Když ve mně žije Kristus, tak myslím jako On. Jeho myšlenky se stanou mými myšlenkami, mé chtění a úmysly jsou shodné s jeho úmysly. Sv. apoštol Pavel v 1 Kor 2,16 říká: „My však máme mysl Kristovu”. To znamená, že každou skutečnost hodnotíme tak jako On. Naše myšlenky vedou k činům, musím konat to, co by Kristus konal na mém místě. Když takto postupuji, tehdy Kristus působí skrze mou vůli. To vlastně znamená, že Kristus žije ve mně a já v něm.
Je to velmi jednoduché a zároveň udivující, že existuje život založený na tom, že Kristus žije ve mně, a já v Kristu, že Kristus prodlužuje svůj život skrze můj život, že můj život nabývá smysl skrze to, že se stane podobným Kristovu životu, že je sjednocen s Kristovým životem. Samozřejmě, kromě tohoto rozměru je třeba si uvědomit, že sám Kristus je životem, který pokud jsme ho přijali se v nás rozvíjí. Kristus mi dává sebe a já se mu také úplně oddávám. Odevzdávám mu tedy své myšlenky, pocity, podrobuji mu svou vůli a chci dělat jen to, co se jemu líbí, abych stále zůstával v jeho lásce a měl v sobě plnost jeho radosti.
V evangeliu se Ježíš představuje jako člověk, který je plný radosti. „To jsem vám řekl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.“ (Jan 15,11). Odevzdání se Kristu vůbec neznamená rezignaci ze svého rozvoje, ze své originality. Naopak: právě tehdy se rozvíjím v plnosti, když žiji pro Toho, který mě miluje.
Po přijetí Ducha Svatého, začínám život ve dvou s Kristem, ve sjednocení s ním. Už nejdu sám, on jde spolu se mnou a já mám z něj radost. Samozřejmě není to hned dokonalý a plný život. Na začátku mě Kristus velmi často musí zvedat z pádů, z mých hříchů, ze slabostí, musí má často uzdravovat a osvobozovat z moci zlého ducha, pod jehož vládu se propadám vždy když těžko hřeším.
Avšak postupně skrze dary Ducha Svatého mě Kristus činí schopným k činnosti s ním, abych mohl žít podobně jako On, abych byl nástrojem jeho vůle. Po určité době budu schopen projevit Kristovu lásku k lidem, neboť Kristus miluje všechny lidi. Ježíš mi odpouští i já musím odpustit jiným lidem a jak On slouží mně i já mám sloužit. Jiné lidi chci přivést k tomu štěstí, které způsobuje Kristus v mém životě. Ze společného života s Kristem se rodí pravé svědectví mocí Ducha Svatého.