V dnešním evangeliu nám Ježíš ve svých blahoslavenstvích předkládá jakýsi ústavní zákon Božího Království. Zjevuje nám jinou stupnici hodnot. Je zvláštní, že hierarchie této stupnice je v rozporu s tím, o co usilují lidé v tomto světě. Pokud blahoslavenství čte někdo, kdo se umí v tomto světě „pohybovat“, skutečně se mu mohou zdát a asi i zdají bláznovstvím. Blahoslavenství nejsou vyslovené v duchu tohoto světa, ale v Duchu Svatém. Zda jsme občany Božího království nebo stále lidmi tohoto světa, poznáme právě podle toho, nakolik se dokážeme ztotožnit s blahoslavenstvími.
Blahoslavenství zobrazují stavy, které lidé žijící v tomto světě nehledají, nemilují a neuznávají. Např. chudoba? Kdo ji v tomto světě propaguje a po ní touží? Hledejte v novinách články o dobrovolné chudobě? Nenajdete. A přece, jedině ona může zachránit svět před ekologickou katastrofou. V zájmu zachování života a zdraví na zemi je nutné, aby se člověk dobrovolně uskromní. Podobně pláč, tichost, hlad a žízeň po spravedlnosti, milosrdenství, čistota srdce, tvoření pokoje, pronásledování pro spravedlnost, potupení pro Krista. Je to úplně jiný pohled na to, jak se stát úspěšným. Mohli bychom říci: Blahoslavenství nám odhalují, kdo je úspěšný v Božích očích.
Ježíš říká: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.“ Kdo jsou tito chudí v duchu? Chudí jsou opakem bohatých. Hlavním znakem bohatství je soběstačnost a z toho vyplývající důvěra v bohatství. Myslím si, že v oblasti materiální má toto blahoslavenství na mysli lidi, kteří jsou vnitřně svobodní od bohatství, od hmoty, lidí ochotných opustit tento svět, když Pán zavolá. „Jak těžko vejde bohatý do Božího Království!“ Proto, že jemu je milejší zem i s jejím bohatstvím a rozkošemi. To je jeden druh bohatství, který brání vstupu do Božího Království.
Avšak bohatství může být i duchovní. Někteří exegeté dávají chudobě v duchu ještě jiný a možná původnější význam: „Blahoslavení, kteří stojí před Bohem s prázdnýma rukama, kteří nemají vědomí záslužnosti před Bohem.“ Vědomí toho, kdo jsem já, vědomí, co jsem všechno dobré udělal. Neuznání toho, že všechno skutečné dobro pochází od Boha. A tímto druhem bohatství trpí mnozí věřící. Chybí jim poznání, že jsou hříšní lidé, kteří si pro své hříšné bytí zasluhují peklo. Nemají v sobě postoj kajícího lotra na kříži, který přiznává, že trpí spravedlivě, ale ptají se, proč právě já, který jsem byl tak dobrý, musím trpět? Nejde o to, abychom dobro nedělali, ale jde o to, abychom si stále uvědomovali narušenost své existence, která k tomu, aby byla skutečně dobrá, potřebuje Boha.
Ježíš přikazuje svým učedníkům, aby mu dali přednost před vším a přede všemi a navrhuje jim, aby se zřekli všeho, co mají, pro něj a pro evangelium. Příkaz odpoutat se od bohatství je závazný pro vstup do nebeského království. Všichni věřící v Krista, a nejen my řeholníci, mají usilovat správně usměrňovat své náklonnosti, aby jim užívání pozemských věcí a lpění na bohatství nepřekáželo v úsilí o dokonalou lásku. Sv. Gregor Nyssenský vyslovil myšlenku: „Domnívám se, že Boží Slovo nazývá chudobou v duchu dobrovolnou pokoru ducha a jako příklad této pokory nám apoštol předkládá chudobu Boha, když říká: „Který, ačkoli bohatý, stal se pro nás chudým.“ Ježíš si stěžuje na bohatých, neboť nacházejí svou útěchu v hojnosti majetků. Sv. Augustin říká: „Ať tedy pyšní vyhledávají a milují pozemské majetky: Blahoslavení však chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské.“ Odevzdanost do prozřetelnosti nebeského Otce osvobozuje od úzkostlivé starostlivosti o zítřek. Důvěra v Boha připravuje člověka na blahoslavenství chudých.
Podívejme se na další z Ježíšových blahoslavenství: „Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.” Pokud prožíváme tento svět jako svůj domov a cítíme se tu dobře, nevíme o čem je tu řeč. Pokud si však stále uvědomujeme, že „žijeme ve vyhnanství, daleko od Pána“, když bereme vážně biblickou zvěst o ráji, kde byl člověk sjednocený s Bohem a když touto odloučeností trpíme, říká toto blahoslavenství i o nás.
Jak je možné zmocnit se Ducha Blahoslavenství a tedy i Ducha Svatého? Především je třeba uvěřit s jistotou Božímu Slovu. Uvěřit, že toto jsou hodnoty, které uznává Bůh, náš Stvořitel a Vykupitel. Musíme ke svému životu přistavit jinou stupnici hodnot, jak nám nabízí svět. Víra nás učí dívat se na svět Božími očima. Pokud uvěříme blahoslavenstvím, dostaneme zvláštní schopnost radosti, která je nezávislá na vnějších okolnostech. Tak, jak to čteme o apoštolech: „Oni odcházeli natěšení z velerady, že mohli trpět pro jméno Ježíšovo”. Jistota víry a poslušnost Božímu Slovu vede k radosti a jásotu uprostřed soužení. K radosti, která nepochází z tělesných citů ale z víry. Radost v utrpení. Člověk, který žije v Duchu Božího Království a tedy v Duchu Blahoslavenství, úplně jinak vidí a hodnotí svět a jeho události.
Možná nás někdo bude podezřívat, že utíkáme od reality tohoto světa. Z Božího zjevení víme, že tento svět netvoří celou realitu. Současně se světem je tu Boží království. Viditelný svět tvoří jen částečnou realitu. A podle biblické teologie je tu ještě Bůh = „Nadskutečno“. Bůh je nesrovnatelně reálnější než tento svět. On je duchovní příčinou a základem všeho hmotného.
Na závěr poslechněme kratičké napomenutí od sv. Františka: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské!“ Je mnoho těch, kteří jsou horliví při modlitbě a bohoslužbě a ukládají svému tělu mnoho půstů a umrtvování, pohoršují se však pro jediné slovíčko, které se zdá působit křivdu jejich já, nebo pro nějakou věc, kterou jim někdo vezme a hned se nad tím rozčilují. Ti nejsou skutečně chudí v duchu, neboť, kdo je skutečně chudí v duchu, nenávidí sám sebe a miluje i těch, kteří ho bijí do tváře.
Hospodin řekl Adamovi: „Ze všech stromů zahrady smíš jíst, ale ze stromu poznání dobrého a zlého nejez!“ Z každého rajského stromu tedy mohl Adam jíst a nezhřešil, dokud se neprovinil proti poslušnosti. Neboť ten jí ze stromu poznání dobrého a zlého, kdo si přivlastňuje svou vůli a vychvaluje se vším tím dobrém, které Pán v něm mluví a působí a tak se mu našeptáváním ďábla a přestoupením, zákazu dostává ovoce poznání zla, za to neujde trestu.“