2. Velikonoční pondělí – (Sk 4,23-31; Jan 3,1-8)
V těchto přednáškách bych se chtěl zaměřit na obnovu v Duchu Svatém. Budeme se jí věnovat, pokud Pán dovolí, až do seslání Ducha Svatého. V některé dny budeme vycházet z textů Písma svatého, které nabízí církev na ten den, jindy se budeme držet určité věroučné pravdy.
Dnes nám Evangelium ukazuje postavu farizee Nikodéma. Když mluvíme o farizeích, představujeme si hned něco odporné, ale farizeové byli jakýmisi elitními věřícími ze židovství. Tento titul se u židů těšil velké vážnosti a úctě, alespoň takové, jaké se dostává mně jako knězi a vysluhovateli svátostí od vás.
Farizej je vrchol náboženského snažení člověka, který sice souhlasí s Božím zákonem, ale snaží se žít svůj duchovní život jen z vlastních sil. Tímto způsobem dokážeme vytvořit nanejvýš slušného, ale ne dobrého člověka.
Největší hřích, který se s námi vleče od rajského pádu, je naše domnělá soběstačnost. První lidé si vzali svůj život do vlastních rukou a rozhodli se, že si sami budou určovat, co je pro ně dobré a co špatné. Tato nezávislost na Bohu se promítá i do duchovního života. Když si sám chci utvářet svou duši a nechci přijmout ten Život, který mi Bůh nabízí a kterým je sám Ježíš.
Takový člověk – farizeus – přišel k Pánu Ježíši. Toto je materiál, ze kterého se bude dále budovat. Člověk, který miluje Boží zákon, který však v sobě objevuje vážná narušení. Nikodém možná až tehdy pochopil svůj bídný stav, když se setkal s Ježíšem. Kdyby nepřišel Ježíš, byl by stále přesvědčen o tom, že to, co žije, je to nejsprávnější na světě.
Ježíš svým životem vzbudil v něm touhu po hodnotnějším. Nikodém si uvědomil, čím je a čím by z boží milosti mohl být a také ten rozdíl toho, co dělá a co by z Boží milosti mohl dělat. Takový člověk přichází v noci, neboť každý, kdo chce žít podle Božího zákonu z vlastních sil, zažije v sobě tuto očistnou noc, když poznává, jak je nemožný. Jedině řešení je přijít k tomu, který je Světlem světa.
„Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha, protože nikdo nemůže konat ta znamení, která konáš, není-li s ním Bůh.“ Uvažuje bez předsudků nad Ježíšem a přichází k tomuto uzávěru. Ježíš přichází od Boha jako učitel.
„Kdo se nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.“ Říci starému člověku, že je třeba, aby se znovu narodil, je totéž jako říct, musíš začít úplně od znovu. To co jsi doposud žil je pomýlené, i když možná dobře míněné. Bůh nechce, abys zůstal farizeem, tedy člověkem, který se musí ustavičně přetvařovat.
Farizejství spočívá právě v tom, že jsi stejně špatný jako jiní hříšní lidé, ale přetvařuješ se navenek, snažíš se působit dojmem dobrého člověka. Ježíš velmi často právě tuto vlastnost vytýkal farizeům. Navenek pěkní, ale zevnitř plný špíny. Zda se v tom nepoznáváme i my sami.
Je vůbec možné před Bohem zbavit se této vnitřní nečistoty. Je vůbec možné uzdravit člověka zevnitř, uzdravit jeho sklony, jeho touhy, jeho postoje. Je to možné! „Musíš se narodit z vody a z Ducha“. Voda symbolizuje tvou smrt, musíš zemřít svému egoismu a začít žít Bohu. Plnit Boží vůli. Narodit se z Ducha. Co nám nejlépe pomůže k tomu, abychom se zrodili z Ducha?
Podívejme se na to, co dělali apoštolové, když pocítili ve svém duchovním životě jakoukoli potřebu. Modlili se a modlili se velmi konkrétně a nemodlili se jen za nějaké maličkosti, ale za velké věci: „A teď, pohleď, Pane, jak vyhrožují! Dej tedy svým služebníkům, aby tvoje slovo hlásali s veškerou odvahou, a ty přitom zasahuj svou mocí, aby se skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše dála uzdravení a znamení a divy”. Modlí se za to, aby měli sílu svědectví a mohli toto svědectví potvrzovat divy a zázraky. Modlili se jednomyslně. To znamená, že všichni vzali tuto věc za svou, nikomu nebyla lhostejná.
A nakolik je tato prosba zcela ve shodě s vůlí Boží, protože Bůh chce, abychom přijali Ducha Svatého, byli vyslyšeni a ještě jako. Poslouchejme: „A když skončili tuto modlitbu, otřáslo se to místo, kde byli shromážděni a všichni byli naplněni Duchem Svatým, takže s odvahou hlásali Boží Slovo.“
Kolikrát už učedníci přijali Ducha svatého? Poprvé v Duchu Svatém rozpoznali, že Ježíš je Mesiáš. Ježíš jim po svém vzkříšení říká: „Přijměte Ducha svatého, komu odpustíte hříchy.“ Potom nesledovali velké Turice, pak tato událost. Duch svatý znovu sestupuje, když láme Petrovy předsudky vůči pohanům a mnohokrát sestupuje. On je nekonečný Bůh a stále nás může přetvářet.
Svatý apoštol Pavel říká v listu Efezanům: „Bratři, neopíjejte se vínem, ale naplňujte se Duchem Svatým.“ Naplňování se Duchem svatým je totožné s procesem našeho duchovního růstu. A o tom si budeme v dalších dnech povídat. Ať nás Duch Svatý zatím vede k lítosti nad tím, že jsme a žijeme jako farizeové.