Dnes, ve čtení z proroka Izaiáše, se nám hlásá něco, co každý z nás má možnost pozorovat v přírodě. Prorok mluví o životnosti Božího Slova: „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“ Když mluvíme o Božím Slově musíme si uvědomit, že tímto termínem označujeme dvě skutečnosti:
1. Je to II. Božská Osoba, tedy Logos, Syn Boží, Ježíš Kristus. Tato Osoba je soupodstatná s Otcem, přeexistuje před stvořeným světem. Je u Boha a je Bůh, skrze něho je všechno stvořeno, je Světlem a Životem lidí, je věčným Božím Zákonem, kterým se má řídit celý svět. Obsahuje v sobě Pravdu o Bohu ale i o světě. Toto Slovo není jen abstraktním pojmem, ale živou Osobou, věčně plozenou Otcem. Je živou a osobní Informací. V listě Židům slyšíme: „Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna (v Synu). Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil i svět. On je odlesk jeho (božské) slávy a výrazná podoba (obraz) jeho podstaty, On všechno udržuje svým mocným slovem.“ (Žid 1,1-3) Na jiném místě: „Boží slovo je plné života a síly (je živé a účinné), ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud (rozsuzuje) i nad nejvniternějšími lidskými myšlenkami a hnutími (úmysly srdce). Není tvora, který by se před Bohem mohl ukrýt (byl pro něj neviditelný), před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.“ (Žid 4,12-13).
Toto Boží Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Tím nám zjevilo, že člověk má v sobě schopnost přijmout Boží Slovo jako svůj život. Známe dvě úrovně života, v nichž se děje náš růst. A to nevědomou, biologickou, která se děje bez naší vůli. Nedá se říci „proti naší vůli“, protože tuto úroveň života jsme dostali dříve než se dalo mluvit o naší osobě a o její vůli. Druhou úroveň bychom mohli označit jako vědomou, svobodnou. Jakmile existuje naše osoba, obdařená svobodou, může si vybrat, zda chce, na duchovní úrovni, růst. Tento život, vědomý a duchovní, uskutečňujeme svobodně vždy, když žijeme Boží Slovo.
2. Boží Slovo nám představuje inspirovanou sbírku knih, bibli. Obě tyto skutečnosti, tedy živé Boží Slovo a bible spolu souvisí. První je vydechováno od Otce Duchem Svatým. Bible je inspirována Duchem Svatým. Obě nesou v sobě stejnou informaci. Snad bychom mohli hovořit o tom, že plnější informací je Boží Slovo jako druhá Božská Osoba, ale v zásadě nemůže být mezi nimi rozpor. Bůh komunikuje se stvořením svým Slovem a to je jen jedno. Boží Slovo se šíří podobně jako informace. Ten, kdo ji dává, ji nepřestává mít, ale ten, kdo ji přijímá je Bohatší o Slovo. V době výpočetní techniky to můžeme lépe pochopit, když vidíme, že se jeden PC může obohatit o informace a programy druhého, aniž by ten původní cosi ze sebe ztratil.
Zkusme se nyní podívat na typický židovský postoj ke psanému Božímu Slovu: Židé, Boží Slovo, Boží zákon, označují slovem TÓRA. A takto se vyslovují o úctě k TÓŘE: „Tóra je naše Nejsvětější svátost. Tóra – to je pět knih Mojžíšových, krasopisně a bez chybičky napsaných rukou osvědčeného písaře v hebrejském jazyce a na bělostném pergamenu z hovězí kůže. Je to pás dlouhý mnoho loktů. Jeho oba konce jsou zavinuté na dvou dřevěných válečcích, které nazýváme „Strom života“.“
Chtěl bych vás upozornit na toto zvláštní označení: „Strom života“. Kniha Genesis, při popisu pádu prarodičů, hovoří jmenovitě o dvou stromech v Ráji, strom poznání Dobra a Zla a strom života. I z této souvislosti můžeme pochopit, že stromem života, bylo a je Zjevené Boží Slovo, Boží zákon. Jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, tedy může znamenat, pohrdnutí Božím zákonem, tedy snahu vzít si život do vlastních rukou a žít jen podle vlastní představy, čisté z vlastních sil a pro sebe. Spása spočívá v navrácení Božího Slova, které se v Ježíši plně zjevilo, na trůn lidského srdce.
A teď budu znovu pokračovat: „Pergamenový svitek je předmět drahocenný a drahocenný bývá i sametový pláštík, do kterého jej oblékáme. Je pěkně vyšívaný a vyzdoben šesticípým štítem Davidovým. Na vrcholky Stromu života klademe stříbrné korunky s rolničkami a na krček pláštíkem zahaleného svitku věšíme stříbrnou ručičku s nataženým ukazováčkem a na prsa svitku stříbrný štít. Svitky Tory chováme v modlitebně ve svatostánku za nádhernou oponou. Když během bohoslužeb, v sobotní den a během svátků, přenášíme knihu synagogou, stáváme před ní ze svých míst s větší úctou než jiné národy před svými králi. Dotýkáme se jejího roucha a líbáme ho. Kdyby, Pán Bůh nedopusť, nešťastnou náhodou Tóra padla na zem, postili bychom se sedm půstů, abychom smyli její pohanění. Když se stane svitek z nějakého důvodu k předčítání nepoužitelný, pohřbíme ho na hřbitově s náležitými poctami. Bůh se vtělil do Tóry a jejích svatých písem a tak se nám odevzdal. Dříve než byl svět, byla TÓRA, tajemný Boží Zákon. Bůh, Tora a Izrael je totéž a jedno.“
Toto je typický židovský postoj k Božímu Slovu. My ho vírou můžeme doplnit, že toto Slovo se nevtělilo jen do Svatých písem, ale se stalo také člověkem a přebývalo mezi námi. Vyjádřilo se skrze člověka Ježíše Krista. Nacházíme zde i odvážné tvrzení, že Bůh, jeho Slovo a jeho lid je totéž. I zde můžeme potvrdit, že jsme Tajemným tělem Kristovým, když přijímáme Slovo a když ho žijeme. A tak, jako my uchováváme svátost oltářní v svatostánku, tak věřící Židé uchovávají ve své synagoze Boží Slovo. Tak jako je Kristus přítomen uprostřed nás v Eucharistii, stejně je přítomen i v bibli.
Podobný postoj nacházíme i u sv. Františka: „Protože ten, kdo je z Boha, slyší Boží Slovo, máme i my, kteří jsme zvláštním způsobem ustanoven k boží službě, nejen poslouchat a dělat, co Bůh říká, ale i opatrovat nádoby a ostatní předměty používané při bohoslužbě, které obsahují jeho Slovo. Skrze Boží Slovo do nás hluboce proniká Vznešenost našeho Stvořitele. Proto napomínám všechny své bratry a povzbuzuji je v Kristu, aby, pokud najdou kdekoliv napsáno Boží Slovo, zacházeli s ním co nejuctivěji, a pokud to závisí na nich (záleží od nich), sbírali je a ukládaly, pokud je najdou na nedůstojných místech nebo někde pohozené a tak v nich ctili Pána, který je vyslovil. Mnoho věcí se totiž posvěcuje Božím Slovem, a mocí Slov Kristových se děje i proměnění na oltáři (uskutečňuje i Svátost Oltářní).“
Sv. František Saleský nám dává tuto radu: „Drahá Filotea, ráda poslouchej Boží Slovo, ať už v kázání nebo v náboženské přednášce. Je to dobré semeno, které nesmíš nechat padnout mezi kameny. Náboženské vzdělání vyžaduje vždy rozšíření a prohloubení a vůle potřebuje povzbuzení. Jaká škodlivá, nebezpečná a trestuhodná je soběstačnost v náboženském vzdělání. Spasitel o tom řekl: „Kdo je z Boha, slyší Boží slova“ (Jn 8,47). Kdo tedy neposlouchá, kdo nerad poslouchá, kdo se mu zcela úmyslně vyhýbá – například chodí úmyslně do kostela až po kázání – ten není z Boha. A kdo není z Boha, z koho že je? Z nepřítele a protivníka Božího – ďábla.
Poslouchej slovo Boží vždy pozorně a uctivě. Poslouchej ho v duchu víry, jakoby vycházelo z Božích úst. Dovol, aby slova a myšlenky padaly na tvou duši, aby vnikaly do ní, dělej si vážně předsevzetí podle slyšených myšlenek, aby semeno Božího slova přinášelo v tvém srdci ovoce třicet, šedesát, až stonásobné. Příkladem nechť ti je Ježíšova matka, o níž je psáno: „Maria však to všechno (všechna tato slova) uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.“ (Lk 2,19) Pamatuj, že Bůh stejně poslouchá a přijímá naše slova, slova naší modlitby, jako my sami posloucháme a přijímáme jeho slova.“ (Filotea)
Pravá úcta vůči Kristu nespočívá jen v tom, že adorujeme Tělo Páně, ale také v tom, že se snažíme poslouchat jeho příkazy. Přítomnost Pána Ježíše v jeho Slově je stejně reálná jako v Eucharistii. Sv. Augustin Boží Slovo nazýva – sacramentum audibile – svátost slyšení. Tuto svátost však můžeme mít ve svém domě, tuto svátost si můžeme udělovat i sami, když jsme nemocní a nemůžeme přijít do kostela. Čtení Božího Slova je duchovním svatým přijímáním. Tuto svátost si mohu s sebou vzít do práce. Skrze toto Slovo vstupuje do nás Boží Duch. Je to svátost svatého ovlivňování.