V postní době budeme slyšet různé čtení z knih Písma sv.. Smyslem tohoto čtení je prohloubit naše obrácení. I věřící jsou pozváni ke stálému obrácení. Nemůžeme si říct, že jsme se již ráz obrátili a více na sobě nemusíme pracovat. Jaký je cíl našeho obrácení. Takový, jak říká Hospodin Mojžíšovi: „Mluv k celému společenství Izraelských synů a řekni jim: „Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!“ Nebo jak to říká sám Ježíš: „Buďte dokonalí jako váš nebeský Otec!“ Člověk nemá před sebou nějaký konečný vzor. Jeho vzorem je a má být sám Bůh ve své ničím neohraničené svatosti.
Je to možné? Musíme si uvědomit. že to „buďte!“ svatí, je totéž Boží Slovo, kterým Bůh stvořil celý svět z ničeho, když řekl: „Buď světlo!“ Hmota poslouchá toto „buď“ bezpodmínečně. Jen v oblasti osobních bytostí, obdařených svobodnou vůlí, se může osoba postavit proti němu. Ale když se s tímto Božím Slovem svobodně sjednotí, děje se zázrak růstu a proměny.
A pak nám Boží Slovo ukazuje, čeho se máme vystříhat, co nemáme dělat svému bližnímu. Zaznívá zde stručný výtah, jakási časově podmíněna aplikace Desatera na speciální případy. Jako refrén se opakuje, téměř po každém mravním příkazu, prohlášení: „Já jsem Hospodin!“ Je to jako boží podpis pod jednotlivá přikázání. Celá biblická morálka stojí na tomto prohlášení a v něm má své zdůvodnění. Boží přikázání nejsou normy odvozené z obecných principů lidského chování, ale jsou to normy, které nám dává náš Stvořitel jako návod k našemu bytí a jsou cestou života.
Evangelium ještě více zjevuje Boží požadavky. Nejde jen o to, abychom se chránili zla, ale i o to, abychom aktivně prokazovali dobro. Jen takto člověk naplňuje své určení: být obrazem Božím. Evangelium nám ukazuje poslední soud a na něm absolutna kritéria, podle kterých bude Bůh soudit tento svět. Lidé se shromáždí před svým Pánem a Stvořitelem. Lidstvo bude rozděleno do dvou skupin, obrazně přirovnáno k ovcím a kozlům. Pastýři říkají, že existuje jeden podstatný rozdíl v chování těchto zvířat. Ovce dávají přednost čerstvému vzduchu i za cenu chladu, raději nocují v ohradě na vzduchu. Kozy chtějí mít teplo i za cenu smradu, raději nocují ve stáji. Tato zvířata symbolizují dva životní styly. Jedni hledají čistotu a dobro i za cenu obětí, druzí jsou ochotni obětovat všechno okamžité příjemnosti.
Pak je řečeno, podle jaké stupnice nás bude Bůh hodnotit. Zajímavé, že to není stupnice Desatera, alespoň ne v tom smyslu, že bychom byli prohlášení za spravedlivé, když jsme neporušili žádné přikázání. Člověk je povolán k činné dobrotě. Proto i boží zkouška se týká této oblasti. Jsme jako maturanti, kteří dopředu vědí témata otázek, aby se mohli lépe připravit. Pán Ježíš neříká o tom, že se nás bude ptát, kolik času jsme strávili v kostele, nebo kolikrát jsme byli na zpovědi a na svatém přijímání. Toto jsou prostředky nutné k tomu, abychom se mohli změnit a přinášet ovoce dobrých skutků, ale to důležité je změněno bytí a z něj pramenící dobré skutky.
Pán Ježíš se solidárizuje se všemi lidmi. V Božím vědomi, které je spojené se soucitem, se každý skutek konaný pro nebo proti člověku, dotýká přímo Boha – Stvořitele. Bůh je natolik solidární s člověkem, že se zjevuje jako člověk: „Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připraveno od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst; měl jsem žízeň a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě; byl jsem nahý a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě; byl jsem ve vězení a přišli jste ke mně.“ Všechny jmenované kategorie tvoří lidé, kterým se rádi vyhýbáme, ale právě oni nám mohou pomoci do nebe. Je zajímavé, že spravedliví podle Boha, dělali tyto dobré skutky spontánně, ne s úmyslem něco s nimi získat. Jsou překvapeni, a ani nevědí, že se svým dobrým skutkem dotkli Boha. Mnozí možná ani Krista a jeho učení neznali.
„Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa.“ Toto království není žádnou provizorní náhražkou za ztracený ráj. Toto království je tu od Stvoření světa. S tímto zraněným a hříšným světem se počítá a má podobný smysl jako černá tabule pro bílou křídu, do tmy zloby a nelásky nakreslit a zjevit dobrotu Boží. Pán Ježíš závazně prohlašuje: „Amen, pravím vám: cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mně jste udělali.“
A na závěr zaznívá o lidech bez soucitu: „A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“ Nic se tu nemluví o reinkarnaci. Život je jedinou a jedinečnou šancí, koupit si nebe, za sklenici podané vody.