Dnešní evangelium nám ukazuje zrod duchovního povolání. Pozvání přichází od Boha skrze Boží Slovo. Nevíme, proč Bůh zve konkrétního člověka. To zůstane Božím tajemstvím. Je to tajemství Boží volby. Pán Ježíš na jiném místě připomíná apoštolům: „Ne vy jste si vyvolili mě, ale já jsem vyvolil vás.“ Není to především rozhodnutí samotného člověka, ale je to Boží volba. Toto vědomí Boží volby nám může pomoci tehdy, když poznáváme svou bídu a nehodnost. I dnešní evangelium ukazuje, kdo si koho první všiml. Byl to Ježíš, který spatřil Šimona a Ondřeje, Jakuba a Jana.
Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí“. Pán Ježíš neříká: „Já vás naučím, jak se loví lidé“, ale „Pojďte za mnou a já z vás udělám rybáře lidí“. V prvé řadě tedy nejde o vyučení se jakési dovednosti chytání lidí, ale jde o následování Ježíše, objevení Ježíše. Sv. Serafín Sarovský říká: „Nalezneš li Pokoj, tisíce lidí kolem tebe nalezne Boha!“ Prvořadá povinnost je „jít za Ježíšem“. Na jiném místě evangelium říká: „Povolal je, aby byli s ním!“ Co to znamená „být s Ježíšem“ anebo „existovat v Něm“, to znamená „být ve stavu Boží milosti“, znamená to stálou snahu o spojení s Bohem skrze modlitbu, přijímání svátostí, naslouchání Božímu Slovu a následování.
Apoštolát je jen tehdy správný, když vychází z modlitby, tedy z našeho společenství s Bohem a když k modlitbě znovu přivádí. Smyslem apoštolátu je to, co píše sv. Jan ve svém listu: „Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství. Vždyť my máme společenství s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.“ (1 Jan 1,3). Apoštolát se rodí se společenství s Bohem a znovu má vést oslovených k tomuto společenství. A společenství s Bohem to je stav posvěcující milosti, který si musíme chránit a živit modlitbou a svátostmi.
Když jsme se rozhodli jít za Ježíšem, musíme se zříci svých představ o svém životě. Evangelium říká o tom, že apoštolové opustili všechno a šli za ním. Nejde o realizaci svého plánu ale o naplnění Božího záměru s námi, a tedy i o naši skutečnou a pravou seberealizaci. Dnes tě Pán Ježíš zve kráčet za ním a zítra tě může poslat třeba i do Indie. Musíš mu odpovědět podobně jako SZ prorok: „Půjdu, kamkoli mě pošleš!“ Služba apoštola je služba hlásání radostné zvěsti o Božím království. Máme učit lidi, jak odevzdat Bohu svůj život, aby tak zažili v sobě Boží království. Hlásáme radostnou zvěst o tom, že když se odevzdáme Bohu, On sám vezme vládu nad námi a odpovědnost za naše životy. On všechno přivádí k dokonalosti. Boží království to je původní stav prvních lidí. Je to návrat k životu, který vede k zbožštění člověka. Je to návrat na cestu k Otci.
Povolání je službou Slovu, snahou zachytit a zprostředkovat druhým Pánovo Slovo. O Samuelovi čteme v SZ: „ani jednomu z jeho slov nedal padnout na zem”. To znamená, že žádné Boží Slovo nezůstalo bez užitku. Každé Boží Slovo třeba vírou přijmout a chránit ve svém srdci. Tak jako dobří lidé dbají na to, aby ani částečky chleba nepadla na zem, tak Samuel hlídal Boží Slovo jako cenný pokrm duše. Před vším můžeme a někdy i musíme v životě utíkat. Neutíkejme však před Božím hlasem, neboť můžeme utéct jen do prázdnoty nešťastného života. Raději slyšme, poslechněme a vrhněme se s důvěrou do „náruče“ Boha.
Sv. František ve svém výkladu na „Otče náš“ říká: „Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi – abychom tě milovali celým srdcem – když na tebe budeme neustále myslet; celou duší – když po tobě budeme neustále toužit; celou myslí – když k tobě budeme směřovat všechny své úmysly a ve všem budeme hledat tvou čest; a celou svou silou – když dáme všechnu svou energii a schopnosti duše i tele do služby tvé lásky a nikam jinam a abychom milovali svého bližního jako sami sebe – kéž strhneme všechny, jak jen jsme schopni, ke tvé lásce, a když se budeme radovat z dobra druhých jako z vlastního, budeme mít účast na jeho utrpení a neublížíme nikomu.“ Apoštolát můžeme charakterizovat i těmito slovy sv. Františka, jako snahu strhnout všechny, nakolik je to jen možné, k lásce Kristově.