Dnes jsme slyšeli v evangeliu, o pokušení Pána Ježíše. Vysloveně se v něm říká, že Duch Boží, který na něho sestoupil při křtu v Jordánu, jej vyvádí na poušť, aby ho ďábel pokoušel. Možná si myslíme, že když na nás sestoupí Boží Duch, tak budeme zbaveni všech zápasů, avšak ono to zatím vypadá tak, že Duch Boží na nás sestupuje a vyzbrojuje nás pro zápas se zlem. Z té první věty můžeme pochopit, že pokušení jsou součástí Božího plánu s námi a také Boží výchovy. Vidíme, že ani lidé v ráji nebyli osvobozeni od pokušení. Pokušení jednoznačně přichází od zlého. Apoštol říká, že Bůh nikoho nepokouší, ale z druhé strany jsou pokušení možností duchovně růst, dokázat Bohu věrnost a lásku. Kvůli své lidské narušenosti a slabosti, máme sice pokorně prosit, abychom nebyli uvedeni do pokušení, ale když na nás přesto přijdou pokušení, máme vědět, že jsou součástí Božího plánu s námi. V každém pokušení je jakoby z Boží strany skrytá otázka: „Miluješ mě? Miluješ mě víc než toto? Miluješ mě víc jako sebe?“ Sv. František říká, že „každé překonané pokušení je jakoby snubním prstenem, kterým se Pán zasnubuje s duší svého služebníka“ a že „nikdo se nemá považovat za Božího služebníka, dokud neprošel mnohými pokušeními.“
Duch nejprve vedl Ježíše k půstu. Písmo říká: „Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl“. Ze zkušeností dnešních lidí je dokázáno, že takový půst je možný. Když se člověk začne postit, tak se tělo přepne na samo trávení. Začne likvidovat své zásoby tuku, které zvláště v naší západní kultuře máme v nadbytečné míře. Při tom likviduje i různé chorobné zárodky a čistí se. Co všechno způsobuje půst, dobře vystihuje tento výrok sv. Atanáše: „Pohlédni na to, co způsobuje půst! Uzdravuje choroby, vysušuje překypující tělesné šťávy, zahání zlé duchy, zaplašuje zvrácené myšlenky, dodává mysli větší jasnost, očišťuje srdce, posvěcuje tělo a postupně člověka přivádí před Boží trůn. Velkou silou je půst a vede člověka k velkým úspěchům.“
Závěr Ježíšova půstu, vyjadřuje poznámka, že „vyhladověl“. My nevíme, co je to opravdový hlad. Pravidelný přísun potravin nám to neumožňuje poznat. Naše pravidelná denní strava, je spíše jakýmsi psychickým návykem, ale není řešením skutečného hladu. To, co nyní říkám, pochopíte, když se pokusíte postit více dní za sebou. Budete překvapeni, že vaše tělo se utiší a vy dokážete podávat normální pracovní výkon. Jedním důsledkem půstu je i to, že se člověk stává vnímavým na duchovní svět a to nejen na svět Boží, ale i svět zlých duchů. Zlí duchové se snaží zabránit člověku setkat se s Bohem. Ví, že Bůh a člověk podle božího ustanovení, patří k sobě. Pokud se člověk setkává s Bohem, pak se stává tím, čím má být „Obrazem Božím“. Místem Zjevení Boha.
Možná se ptáme, jaký smysl mělo toto pokoušení Ježíše. Ze strany ďábla šlo o zjištění, zda je Ježíš Božím Synem. To ukazuje na jedno velké a pro nás výhodné omezení zlého ducha. Ďábel není rovnocenný Bohu a neví všechno. Ďábel nemá volný vstup do lidské duše. Staří poustevníci tvrdili, že démoni neznají ani naše slabosti, pokud je jim neukážeme svým jednáním. Démoni se o nás dozvídají informace z našeho vnějšího chování, podle toho, co sleduji, kam se dívám, jak reaguji, ale například i podle mé chůze. Něco dokáží o mě poznat i z mého písma, ale nemají přímé vidění do duše člověka, jako Bůh. A zdá se, že opravdu ďáblovi zůstala utajena totožnost Panny Marie a podobně totožnost Ježíše Krista. Chtěl vědět: „Kdo je Ježíš!“ Ježíš se ještě veřejně neprojevil zázraky. A můžeme říci, že ho chtěl svést jako člověka. Zda měl nějakou šanci, to je otázka pro teology. Jedno je jisté, že Ježíš proti pokušení Adama, měl alespoň jednu výhodu: „Měl Adamovu bolestnou zkušenost.“
Když si všimneme první pokušení, není přímo zaměřeno na hřích. Vždyť proměnit kameny na chleby, není hříchem. Pro člověka, který se čtyřicet dní postil, má toto pokušení určitou svůdnou sílu. Možná je zde ukryta jakási sobecká zvrácenost v tomto smyslu: „Zneužít Boží moc pro sebe!“ Bůh – Láska vychází ze sebe, Ježíš, Vtělená Láska, zapomíná na sebe. A zde je najednou pokoušen, udělat něco pro sebe.
Ježíš se brání Božím Slovem a tím ukazuje i nám, jak máme postupovat v boji se zlem. Staří mniši praktikovali tak zvané „ruminatio“, což znamená „přežvykování“! Proti konkrétnímu pokušení vytáhli do boje s opačně laděným výrokem Písma svatého a ten si opakovali tak dlouho, dokud pokušení nezmizelo. Doslova „přežvykovali“ konkrétní Boží Slovo, aby se jim dostalo do krve.
Druhé pokušení odhaluje jednu nebezpečnou stránku dlouhodobého půstu. Psychologové tvrdí, že když člověk začíná půst, prožívá krátké období deprese, ale potom následuje prudký výkyv na manickou stranu, to znamená, člověk je veselý, má fantastickou náladu a má sklon konat krkolomnosti, svět je mu knoflíkem. Možná právě do této oblasti míří druhé pokušení: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno…“ Ježíš se brání tím, že odmítá pokoušet Pána, svého Boha. Znovu toto pokušení obsahuje ten podtón: „Učinit něco pro sebe.“
Třetí pokušení je atraktivní tím, že nabízí jakési vykoupení bez bolesti, bez potřeby utrpení, ale za cenu hříchu. A v tom je skryta past. Ježíš byl tak pokorný, že se sklonil až k nohám apoštolů, ale zde nešlo o pokoru, ale o modloslužbu: „Klanět se stvoření, namísto Stvořiteli!“ Víme, že Ježíš jako člověk prožíval hrůzu z toho, co na něho mělo přijít. Sám se modlil před svým umučením: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“ (Lk 22,42) Ale byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži a tak znovu ďábla přemohl. A jeho vítězství nad pokušením a na kříži, je ovocem poslušnosti. Skrze jeho svatou poslušnost, nám znovu otevřel přístup k Otci.
Sv. Augustin uvažuje nad dnešním evangeliem: „Právě se v evangeliu četlo, jak ďábel Pána Ježíše na poušti pokoušel. Ano, ďábel pokoušel Krista. Ale v Kristu pokoušel tebe, neboť Kristus má pro tebe Spásu. Z tebe měl pro sebe smrt, ze sebe pro tebe Život; z tebe pro sebe potupu, ze sebe pro tebe Slávu; tedy z tebe měl pro sebe pokušení, ze sebe pro tebe Vítězství. Pokud jsme v něm byli zkoušeni my, my v něm vítězíme nad ďáblem. Všímáš si, že Kristus byl pokoušen, a nevšímáš si, že zvítězil? Uvědom si, že v něm si pokoušen ty, a věz, že v něm ty vítězíš. Mohl ďábla nepřipustit k sobě, ale kdyby nebyl býval pokoušen, nebyl by tě mohl naučit, jak zvítězit, když budeš v pokušení.“ (Z Výkladu žalmů od svatého biskupa Augustina (Ps. 60, 2-3: CCL 39. 766)). Amen.