1. čtvrtek, cyklus I. – (Hebr 3,7–14)

Duch Svatý nás napomíná: „Až uslyšíte dnes jeho hlas, nezatvrzujte svoje srdce…“ Co je zatvrzelost srdce? Je to nesprávná reakce na Boží Slovo. Je to uzavření se před Božím Slovem. Proto její důsledky můžeme vyjádřit i takto: „Jejich srdce pořád bloudí a nechtějí rozumět mým záměrům (ti věru neznali mé cesty)“. Bloudění srdce začíná tehdy, když si člověk přestane všímat Božího Slova a začne se řídit jen svou chytrostí.

Římský katechismus hovoří o těžkém hříchu: Předstíraná nevědomost a zatvrzelost srdce nezmenšují, ale naopak zvyšují dobrovolnou povahu hříchu. Milosrdenství Boží nemá hranic, ale kdo úmyslně odmítá přijmout Boží milosrdenství lítostí, odmítá odpuštění svých hříchů a spásu, kterou mu nabízí Duch Svatý. Taková zatvrzelost může vést k definitivní nekajícnosti a k věčné záhubě. Tady se nám ukazuje, co způsobuje zatvrzelost. Dělá z těžkého hříchu ještě závažnější a v konečném důsledku může vést do zatracení.

V každé mši svaté vyznáváme: „Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.“ Naše duše se uzdravuje v kontaktu s Božím Slovem. Boží Slovo je pro naši duši pokrm i lék. V naší době tak jako i v předchozích není důležité vědět všechno, kde se co na světě událo a co se kde připravuje a naplňovat se obavami a úzkostí, ale vrcholně důležité je být s Pánem a poslouchat jeho hlas. Pokud si nebudeme všímat Božího hlasu, nevejdeme do jeho odpočinku.

Opakem zatvrzelosti je „hoření srdce“. Srdce oživené vírou v Boží Slovo. Tak to vyjadřují apoštolové při setkání se Vzkříšeným Pánem: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ (Lk 24,32). Srdce oživené vírou ve Slovo začne hořet láskou.

„Čím déle pokračujeme ve svých nesprávných rozhodnutích, tím více se zatvrzuje naše srdce; čím častěji děláme rozhodnutí správná, tím více se naše srdce obměkčuje – nebo lépe oživuje.“ (E. Fromm)

„Dejte pozor, bratři, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící, takže by odpadl od živého Boha. Spíše se navzájem povzbuzujte den co den, pokud ještě trvá ono „dnes“, aby se nikdo z vás nezatvrdil sveden hříchem (mámení hříchu).“ Apoštol nás zve k tomu, abychom kontrolovali své srdce. Bůh od nás očekává dobrotu a věrnost srdce. Oni se v našem životě objevuje v té míře nakolik přijímáme Ježíše, když mu podřizujeme svůj život, když posloucháme jeho hlas a bereme ho vážně. Náš Bůh je Živý a Život. Každý hřích vede k odpadnutí od Živého Boha. Pokušení je zde výstižně označeno jako „mámení hříchu“. Hřích je v tom, že dáme přednost mamonu před Živým Bohem. Jsme mámeni, oklamáni.

Víra je vítězstvím nad tímto světem. „Vždyť máme společenství s Kristem, jen když si uchováme pevně až do konce svou počáteční důvěru. (Vždyť jsme se stali účastníky Krista, pravda, když jistotu, kterou jsme měli na počátku, zachováme pevnou až do konce.)“ Víra je jistota v tom, že Boží Slovo je Pravda. Obáváme se své budoucnosti. Ale pokud jsme přijali Ježíše, pokud jsme mu podřídili svůj život, pokud jsme se stali účastníky Krista, nemáme se bát. Pán Ježíš nás často vyzývá: „Nebojte se!“ Strach je na opačné straně než víra a láska. Strach je znamením toho, že nevěříme Bohu, že nevěříme v jeho Lásku, v Boha jako Lásku a zpochybňujeme jeho zájem o nás.

Neříkám, že nemáte poslouchat rádio nebo televizi, nebo číst noviny, ale tvrdím, že hlavní komentář k denním událostem dává Boží Slovo. Když se jím živíme, roste v nás víra, naděje a láska. Když si ho nevšímáme a čteme jen zprávy tohoto světa, jsme plni zmatku.