„Ne každý, kdo mi říká: „Pane, Pane“, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce.“ Určitě už v době Pána Ježíše existovalo mnoho lidí, kteří ho tituloval slovem Pán, aniž by mu svůj život skutečně podřídili a odevzdali. Mohli bychom říci, že to byli lidé krásných modliteb a předsevzetí ale bez ovoce dobrých skutků. Boží srdce nemůžeme oklamat pěknými modlitbami ani krásnými předsevzetími a sliby. Boha nelze okouzlit krásou slova a vznešeným projevem. Každé Jeho Slovo je zároveň činem. Buď něčím, co se už událo, nebo se to právě děje, nebo to čeká na své uskutečnění, ale Bůh nikdy nezůstává jen u slov.
Důležité je plnit vůli Otce. Opravdu dobrý skutek se koná ve shodě s vůlí Boží. Proto, bychom každý svůj skutek měli promyslet dříve než jej provedeme. Promyslet nejen po stránce lidské, ale promyslet ho na pozadí Božího slova. Ptát se, co by udělal Ježíš na mém místě v dané situaci a o toto se snažit. Tuto schopnost získáme tehdy, když budeme důvěrně znát Písmo Svaté. Náš život je plodem naší volby. Pokud skutečně plníme Boží vůli, roste naše poznání Boha a již v této době se v naší duši objevuje Boží království. Pána Ježíše nemůže uspokojit pouze vnější úcta, neboť on vidí do srdce.
„Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále. Spadl déšť a přivalila se povoděn, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům, ale nezřítil se, protože měl základy na skále. Každý však, kdo tato má slova slyší, ale podle nich nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Spadl déšť, přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům – i zřítil se a jeho pád byl veliký.” Mluví se o dvou mužích a dvou stavbách. Dva domy, ale nestejný základ. Totéž deštivé počasí, ale konec rozdílný. Počasí prověřilo stavbu. V naší době, v čase zvláštních a těžko předvídatelných povodní, je toto podobenství velmi výmluvné. Na mnoha místech světa se pod přívalem deště hroutí stavby. To, co vidíme fyzickým zrakem ve svém okolí, ať je pro nás znamením horší povodně, kterou je šířící se nevěra. Je mnoho příbytků, které již nejsou budovány na skále Kristově.
Zakončím slovem sv. Františka: „Hospodin řekl Adamovi: „Ze všech stromů zahrady smíš jíst, ale ze stromu poznání dobra a zla nesmíš jíst ” (Gen 2,16-17). Z každého rajského stromu tedy mohl Adam jíst a nezhřešil, dokud se neprovinil proti poslušnosti. Protože ten je ze stromu poznání dobrého a zlého, kdo si přivlastňuje svou vůli a vychvaluje se všem tým dobrém, které Pán v něm mluví a působí, a tak se mu našeptáváním ďábla a přestoupením zákazu dostává ovoce poznání zla; za to neujde trestu.”
„Čím se tedy můžeš chlubit? Kdybys byl tak chytrý a moudrý, že by si měl všechny vědomosti a dokázal překládat všechny jazyky a pronikat věci nebeské, přece se tím vším nemůžeš chlubit. Vždyť jediný zlý duch věděl více o nebeských věcech a ještě dnes ví o věcech pozemských, než všichni lidé dohromady, vyjma kdyby někdo dostal mimořádně poznání nejvyšší moudrosti od Pána. Právě tak, kdybys byl krásnější a bohatší než všichni ostatní a kdyby si třeba i zázraky konal a ďábly vyháněl, to vše je proti tvé přirozenosti a nijak ti nepatří a vůbec se tím nemůžeš chlubit. “