„Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat.“ Dnešní čtení z listu sv. Jana začíná výrazem „milovaní“. Jako prvé se nám ohlašuje, že jsme milovaní, a ne kýmkoli, ale že jsme milovaní samotným Bohem. Sv. Ján připomíná, že Bůh je Láska, že základní Boží postoj vůči nám je přejícnost, která se projevuje ve stvoření a vykoupení světa. Vždyť tato Boží Láska se projevila v tom, že Bůh poslal svého jednorozeného Syna na svět, abychom skrze něho měli život. Nejsme milovaní proto, že bychom si tuto Lásku Boží nejprve nějak zasloužili. Jsme milovaní proto, že On je Láska. Jen ten člověk, který věří, že je milován, dokáže milovat. Pokud tomu neuvěříme, nejsme schopni naplnit, to druhé: „navzájem se milovat!“
Jak se můžeme tohoto přesvědčení zmocnit? Zmocníme se ho tím, že uvěříme. Není jiná cesta k poznání a zážitku Boží lásky, jako víra. Tentýž apoštol píše dále: „My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je Láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm. …My milujeme, protože on první miloval nás.“ Boží láska je jako všudypřítomný vzduch kolem nás. Jeho blahodárnost nepocítíme, pokud se nenadýchneme. Ale nádech předpokládá otevřenost. Víra to je otevřenost duše. Víra to je nádech Boží Lásky. Bůh je Láska a základní odpověď na Lásku je víra. Uvěřit v Lásku. Dokud v ni neuvěříme, nebudeme se moci z ni těšit. Tak to platí i mezi lidmi a takto platí mezi duši a Bohem. „Láska je z Boha. Každý kdo miluje, se narodil z Boha.“
Je možné zařadit lásku mezi povinnosti. Někdy se dopouštíme chyby, že chápeme lásku jen jako cit. Ale těžiště lásky je především ve vůli. Ve vůli, která je sjednocená s vůli Boží. Boha milujeme tehdy, když ho posloucháme. Člověka milujeme tehdy, když žijeme podle Božích přikázání. Láska může být nazvaná přikázáním a povinností i v tom smyslu, že je cestou k normálnosti a naplněni. Povinností je i proto, že je naším dluhem vůči Bohu, který nás miluje. V tomto smyslu může sv. Jan hovořit o povinnosti milovat. Je povinností i proto, že bez ní se ženeme do smrti.
„Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedená k dokonalosti.“ Bůh v tomto světě není viditelný jiným způsobem, než skrze naši vzájemnost, skrze naši vzájemnou lásku. Člověk má být obrazem Božím i jako jednotlivec, ale v mnohem větší míře má být obrazem Trojjediného Boha jako společenství lidi žijících v opravdové lásce. Cítíme všichni, že naše chození do kostela může být a často i je daleko od této lásky. Setkání na mši svaté má být i zážitkem společenství. A jen zážitek společenství a přijetí vede k uzdravení celého člověka.
„Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha.“ Znakem Boží přítomnosti v nás je Boží Duch. Boží Duch, to je Bytostná Dobrota, Podstatné Dobro. Boží Duch uzdravuje naši spontánnost. Nemusí to být různé charismatické projevy ale především ovoce Ducha, kterým je podle sv. Pavla „láska, radost, pokoj a štěstí“. Znakem Boží přítomnosti v člověku je i vyznávání Ježíše. „My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako Spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.“ Vyznání Ježíše jako Syna Božího patří k podstatě naší viry.
„My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám.“ Jak jsme nad tím už uvažovali, této lásky se můžeme zmocnit jen vírou. Jen když uvěříme, tak i zakusíme a poznáme. Víra je jako otevřená náruč duše, bez které není možné prožít přiblíženi Boha. Bez víry není přijetí a bez přijetí neexistuje objetí a zakoušení.
„Bůh je Láska, a kdo zůstává v Lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.“ V Lásce zůstáváme natolik, nakolik jsme sjednocený se Slovem Božím. Z Lásky odcházíme, když volíme jiné myšlenky, postoje, city a skutky jako nás učí vtělené Boží Slovo – Ježíš. Souhlas se Slovem je podmínkou Lásky. Toto je i prvořadý smysl zpytování svědomí – zkoumání, či jsme v Lásce, či jsme v milosti Boží.
„V tom záleží vyvrcholení (dokonalost) Lásky v nás, že s radostnou důvěrou očekáváme den soudu, protože jaký je Kristus, takoví jsme my na světě. Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání, strach počítá s trestem, a kdo má strach, není v lásce přiveden k dokonalosti.“ Skutečná Láska je přítomností Božího Ducha v nás a to způsobuje, že mizí strach pramenící z neznalosti Boha. Opakem strachu je důvěra a ona se objevuje jako ovoce poznání Živého a Pravého Boha. Namísto strachu nastupuje spásná bázeň, abychom se svým životem nevymkli z Boží náruče.