Skončili jsme výrokem sv. Ambrože: „Země i vzduch jsou plné andělů i démonů.“ Jako ve světové válce existovaly vždy dva tábory proti sobě bojující, tak mají celý svět v moci dva tábory: tábor dobrých andělů a tábor andělů nevěrných. Tyto dva bloky spolu zuřivě zápasí o nadvládu nad člověkem. Zjevení sv. Jana nám umožňuje nahlédnout alespoň trošku do zápasu těchto gigantů, podobně o tom mluví sv. Pavel Ef 6,11-12, ve kterém vyzývá věřící, aby bojovali zbraněmi víry proti duchovním silám zla, které jsou všude v ovzduší a proti knížatům říše temnot, a podobným stylem vyznívá i modlitba ke sv. archandělu Michalovi, vůdci nebeských vojsk. Kdysi se ji lidé modlili vždy po sv. mši.
Historie zavedení této modlitby je následující: Papež Lev XIII., který se k vizím stavěl zcela skeptický, celebroval ráz ve své soukromé kapli sv. mši. Po modlitbě Otče náš se najednou zastavil jako kdyby měl vidění. Na určitý čas zcela znehybněl, byl jako zkamenělý a s rozepjatýma rukama pozoroval jakési dění. Jeho vzhled prozrazoval zděšení a tvář mu úplně zbledla. Najednou nahlas zvolal:
„A to už pro církev neexistuje žádná záchrana?“ Když se po chvíli vize skončila, obličej se mu opět vyjasnil, a tak mohl dále pokračovat v slavení sv. mše. Jakmile se mše svatá skončila, šel do svého pokoje a spěšně napsal dvě modlitby: „O Bože, Ty naše útočiště“ a „Sv. Michal, archanděl…“. Nařídil, aby se po mši modlil celý katolický svět tuto modlitbu za obrácení Ruska.
Co viděl papež Lev XIII. v této vizi, to svěřil jen svému zpovědníkovi a ten to později vyprávěl kardinálovi Boettovi, který to po druhé světové válce zveřejnil. Italský týdeník Settimana del Clero publikoval toto vyprávění:
Vize byla následující: Papež viděl, jak se zem, která byla jako granátové jablko, násilím otevřela. Z hluboké propasti vystupovalo nespočet démonů, kteří zaplavily celou zem. Všude zapříčiňovalo bludy, vzpoury, války a revoluce. Hustá, pářící se mlha se v neobvyklém množství šířila po celé zemi a bylo tak mnoho mrtvých, až se zdálo, že svět v záplavě takové krvi zahyne. V tomto okamžiku viděl, jak zástupy démonů útočili proti církvi, kterou představovala bazilika sv. Petra.
Otřesy církve byly tak mocné, až se zdálo, že se zhroutí. To byl ten okamžik, v němž sv. otec během vize zvolal: „A to už pro církev neexistuje žádná záchrana?“ A hle, tu z nebe sestoupil archanděl Michal, začal boj proti démonům a porazil je. Démoni se uchýlili do hluboké propasti země, která se pak zavřela. Zem vysála všechnu krev, hustá pářící se mlha zmizela a nastal nádherný den. Zde se ozval jeden hlas: „Toto vše se začne během pontifikátu jednoho z následujících papežů – a zapříčiní to Rusko.“
Modlitba k sv. archandělu Michalovi zní: „Svatý Michaely, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým, budiž nám záštitou. Nech ať Bůh přikáže, pokorně prosíme, a ty kníže, vojska nebeského, satana a jiné ducha zlé, kteří ke skáze duší světem obcházejí božskou mocí do pekla svrhni. Amen.“
Poprvé se ve sv. Písmu jméno Michal vzpomíná v knize Daniel: „Michal, jedno z prvních knížat, přišlo mi na pomoc.“ (Dan 10,13) Daniel vidí ve vizi dobu, v níž bude Michal pomáhat lidem na zemi zvláštním způsobem: „V té době povstane Michal, kníže veliké, co stojí nad syny tvého národa: Bude to čas úzkosti, jaký ještě nikdy nebyl, odkdy povstali národy.“ (Dan 12,1)
24. května 1994 papež Jan Pavel II. po slavnostní mši povzbuzoval k tomu, aby se křesťané znovu modlili tuto modlitbu. Říkal: „Přestože se tato modlitba již neodříká na konci eucharistické slavnosti, vybízím všechny, abyste na ni nezapomínali a modlili se ji a abyste tak dostali pomoc v boji proti mocnostem temnosti a proti duchu světa.“ Každý, kdo zná vizi papeže Lva XIII. a porovná ji s nynější situací ve světě a církvi, porozumí, proč sv. otec tak naléhavě vyzývá k této modlitbě.
Ze života otců se traduje příběh sv. Isidora:
Sv. Isidor poustevník vystoupil ráz na střechu své poustevny spolu s otcem Mojžíšem, který už nějaký čas zápasil s démonem nečistoty: „Podívej na západ!“, řekl Isidor svému návštěvníkovi a ten spatřil množství démonů, jak se v zuřivém spěchu chystali k boji. Pak poustevník pokračoval: „Podívej na východ!“ A otec Mojžíš uviděl nesčetné davy sv. andělů, armádu nebeských mocností, kteří svým jasem překonali slunce. „Ti, co si je viděl na západě“, říkal poustevník: „jsou ti, kteří útočí na svatých: ti, které jsi viděl na východě, Bůh posílá svatým na pomoc. Musíš tedy uznat, že síla a početní převaha já na naší straně.“ A sv. Mojžíš se uklidněn vrátil do své cely.“
I sv. Jan Zlatoústý, když svým věřícím vykládá o nebeském vojsku, připomíná a vykresluje démony jako barbarské a zuřivé bytosti, které naplňují ovzduší a vždy jsou připraveny rozpoutat válku. Bůh jim naštěstí postavil do cesty armádu dobrých andělů. Cařihradský biskup jejich připodobňuje k pohraničním hlídkám, které mají za úkol chránit říši před vpády barbarů.
Sv. Tomáš Akvinský shrnul toto učení brilantním a obsažným způsobem do několika řádků Teologické sumy. V článku věnovaném boji, který vedou démoni proti lidem, nejprve vnáší námitku: podmínky zápasu nejsou spravedlivé, když je slabší nuceni bojovat proti silnějšímu, bytost nevědomá s bytostí úskočnou. Lidé jsou slabí a nevědomí, zatímco démoni jsou mocní a lstiví. Bůh, od kterého pochází veškerá spravedlnost, nesmí dovolit, aby byli lidé útoky démonů ohrožováni. A učitel církve vysvětluje: „Aby nebyly podmínky zápasu nerovné, člověk dostává jako náhradu v prvé řadě pomoc Boží milosti a za druhé ochranu andělů.
Proto říká Elíša svému služebníku: „Neboj se, protože s námi je jich víc než s nimi.“ Je to narážka na 2 Král 6,15 kde se popisuje jako aramejský král chce zajmout proroka Elíšu a ten svému sluhovi, který má strach, od Boha vyprosí milost, aby mohl vidět andělské vojsko, které ho chrání. Totéž platí i pro nás: „Nebojte se, neboť s námi je jich víc, než s nimi.“
Jeden současný teolog v komentáři k odpovědi andělského učitele na námitku pramenící ze zjevné nerovnosti mezi silami ďábelskými a lidskými, vyzdvihuje, jakou důležitost přikládá sv. Tomáš ochraně ze strany andělů, a srovnává ji s úlohou Boží milosti v plánu spásy.
V poslední strofa hymnu, který se v breviáři modlíme na svátek andělů strážných, dochází k podobnému zpodobnění, když se poslání andělů připojuje k poslání Spasitele a Ducha Svatého. „Buď Bohu Otci za to dík, že andělům svým přikázal, od Syna vykoupený lid chránit, když Duch jej pomazal. Amen.“ Anděl strážný není pouhý éterický komparsista na scéně, kde se hraje o lidský život a kde se rozhoduje o jeho věčnosti. Anděl na tomto jevišti hraje důležitou roli. List Židům nám potvrzuje, že mají pomáhat těm, kteří mají dosáhnout spásy.
Píší se dějiny národů a jejich významných osobností. Je to snaha vyložit viditelné skutky a analyzovat vztahy, které si je možné ověřit. Abychom však získali úplný obraz, bylo by třeba, sepsat také dějiny skutků neviditelných a vztahů, které nelze kontrolovat, to předivo střídavého působení andělů i démonů na představitele států, na politiky a vědce, na učitele a umělce i na nás kněze. Na ty, kteří vytvářejí veřejné mínění, kteří ovlivňují ekonomiku a módu atd.. Tyto doplňkové informace by objasnily mnoho z toho, co se dnes zdá být nevysvětlitelné.
Uvažoval už někdo o tom, jaký vliv vlastně měli ďábelské mocnosti na ideologii Hitlera nebo Stalina? Dom Alois Mager, OSB, děkan teologické fakulty v Salcburku, odhaluje ve studii „Satan dnes“ vliv démonických sil na Hitlera a na ideologii národního socialismu. Ježíš praví o Satanovi: „On je vrahem lidi od počátku a nedrží se pravdy, protože v něm pravda není.“ Z těchto Ježíšových slov Dom Mager vyvádí, že se satanský svět vyznačuje dvěma příznačnými rysy: lží a vraždou. Německý benediktin rozpoznává tyto dva rysy také u Führera. „Pokud Pius XI. nazval národní socialismus mandacium incarnatum, vtělenou lží, nemohl ho označit výstižněji … Lež ničí duchovní život, vražda tělesný. Taktikou satana je ničit život.
Je příznačně, že slovo destrukce a ničení se nejčastěji vyskytuje ve slovníku nacistických pohlavárů. Povahu Hitlera nelze definovat stručněji a přiléhavější než výrazem satanovo médium. Během norimberského procesu o něm řekl generál Jodl: „Byl to velký muž, ale velký pekelný muž.“ Mons. J. B. Neuhäusler, bývalý vězeň nacistických koncentračních táborů, pozdější mnichovský pomocný biskup, shrnuje ve svém díle „Kříž a hákový kříž“ podstatu národního socialismu následovně: „Satan a národní socialismus mají pevnou vzájemnou vazbu.“
Ke stejnému závěru dospívá Jean Guitton, francouzský vědec a filozof: „Je vůbec možné Hitlerův fenomén s něčím srovnat? V rozpětí dvanácti let dokázal muž, který nebyl ani stratégem ani výjimečným politikem, který disponoval jen frenetickou (prudkou, bouřlivou, nadšenou) mediální silou, pobláznit úplně sám velký národ a provedl tak to, na co předchozí revoluce potřebovali spojení mnoha mimořádných géniů zla. Samotný Hitler vykonal tolik, co Rousseau, Mirabeu, Robespierre a Bonaparte dohromady. A téměř se mu to povedlo. Kdo by tedy odporoval názoru, že tento jedinečný případ, byl neobvyklý fenomén zapříčiněn a vyvolaný něčím, co se přinejmenším podobalo tomu, co démonologie nazývají posedlost, uhranutí, to znamená náhradu lidské osobnosti osobností jinou, nadlidskou a zároveň nelidskou?“