Je nepochybně vysokým cílem uchovat si při práci postoj modlitby a konat ji se správným vnitřním postojem. Velmi často však potíže v práci, se spolupracovníky i ty, které vyplývají z vlastní povahy a nemohoucnosti, žádané ideální chování ztíží nebo úplně znemožní. Proto je potřebný prostor pro intenzivní modlitbu a meditaci, v níž se správný postoj připravuje. Nejde tedy jen o to, modlit se za zdar práce; práci samotnou a svůj vlastní postoj k ní je třeba v klidu před Boží tváří premodliť, a tím práci v jejím nejvlastnějším smyslu „vzít s sebou do modlitby“.
a. modlitba žalmů
Dobře se k tomu hodí dlouhé doby společné modlitby žalmů. V žalmech při ní prožíváme pohnuté dějiny Izraele a i osobní problémy a příběhy SZ modlitebníků. Hovoří o celé šíři lidského života, o jeho vrcholech i hlubinách. Při modlitbě žalmů objevuji problémy, které se dotýkají i mě samého. Nejde o to, abych nechal svůj všední život venku, jde o to, abych ho v žalmech objevil a vyslovil ho před Bohem. Když se večer po vykonané práci modlím žalmy, jednám to vždy na pozadí zkušeností uplynulého dne. A slovy žalmů vypovídám Bohu svůj život. Vyprávím Bohu o svém dni jeho vlastními slovy. Tím je již den se svou prací zahrnut do vyprávění před Bohem slovy, které mi k tomu dává On sám, a kterými komentuje můj den.
Sv. Atanáš tvrdí: „Tak by měl každý ze žalmů znát afekty srdce a jeho nálady a zároveň v nich najít pro každý afekt vyléčení a uzdravení.“ Neboť v žalmech se vše točí kolem Boha a jeho Zákona. Proto se může člověk v žalmech chovat tak ryze lidský. Rozprostírá před Bohem své pochybnosti a agrese, své bouřlivé a ochromeny city. V okamžiku, kdy je rozprostírá před Bohem, již je možné je uzdravit. Co člověk přijímá, může být přeměněno, co vyznává, může se stát požehnáním.
Žalmy působí léčivě i tehdy, když se absolutně neshodují s našimi negativními zážitky. Právě tato konfrontace s protikladem mé nálady může být uzdravující. Žalmy mě učí, abych sebe a své nálady nepovažoval za příliš důležité. Výzva ke chvále přes mou hněvivou náladu, je výzvou ke skoncování s kroužením kolem sebe, se svou sebelítostí, abych se pustil do chvály, připojil se ke společenství chválících a hleděl k Bohu, který stvořil svět, nese ho a dokáže unést i nás s našimi malými konflikty.
b. Četba jako modlitba
Sv. Jeroným říká: „Ve tvých rukou nechť je vždy nějaké svaté čtení. Modli se často a s tělem skloněným pozdvihuj svého ducha k Bohu!“
Sv. Augustin tvrdí, že Písmo Svaté je zrcadlem. Čítající se má v něm znát a zkoumat, čí odpovídá tomu, co se mu ukazuje. Jakmile si čítající uvědomí svou vlastní situaci, to co objevil ve své duši má rozprostřít před Bohem. Jakmile v modlitbě vše vyslovil, hned má číst dál a nechat k sobě znovu promluvit Boží Slovo. Tím se čtenář nemůže příliš dlouho oddávat směru a dynamice svých vlastních pocitů a nálad, ale je nucen opět odhlédnout od sebe, vystavit se Božímu slovu a jemu odpovědět. Nemá se v modlitbě zdržovat dlouho, ale ani na jednom místě dlouho číst.
Člověk se má při tomto cvičení modlit často, ale krátce. Má to být stále střídání čtení a modlitby, naslouchání a odpovídání. Máme se modlit krátce, neboť když modlitba trvá příliš dlouho, hrozí nebezpečí, že se do ní dostane něco špatného a nepravé. Čím je modlitba kratší, tím více je spontánní reakce na Boží Slovo a tím rychleji se modlitebník vrací ke svému zrcadlu. Stále střídání čtení a modlitby, zaručuje zdravou rovnováhu objektivity a spontaneity.
Otcové užívali Písmo sv. jako souvislé čtení, vyhnuli se tým nebezpečí, že by se stále vraceli do svých oblíbených textů. Nejen že se tak vyhneme monotónnosti, ale čtenář je tímto způsobem stále znovu osvobozován od svých myšlenkových schémat a často překvapivým způsobem konfrontován sám se sebou a se svým Bohem. Je nutná vytrvalost a odvaha, aby člověk tímto způsobem konfrontoval svůj život s Písmem a reagoval spontánní a nepřikrášlenou modlitbou. Ale jen tak je možné premodliť Písmo velmi osobním způsobem a učinit ho „čtením v modlitbě“, současně člověk den po dni premodlí vlastní život s jeho vrcholy a propastmi ve světle Božího Slova a rozprostře jej před Bohem, aby ho přijal.