Boží prozřetelnost svěřila andělům, aby udržovali pořádek mezi národy, zároveň mají dbát o kosmický, společenský a náboženský řád. (zr. čl.57) Andělé jsou rozumné a svobodné bytosti, které mají svým svobodným rozhodnutím směřovat ke svému poslednímu cíli. Mohou ovšem sejít z cesty. A ve skutečnosti, někteří opravdu zhřešili. Tím vstoupilo do světa mravní zlo. (zr. čl.311) Existence duchovních netělesných (nemateriálních) bytostí, které Písmo sv. obvykle nazývá anděly, je pravda víry. Svědectví Písma je tak jasné, jako aj jednomyslnost tradice. (zr. čl.328) Katechismus praví, že: „Andělé jsou duchové, kteří mají rozum a svobodnou vůli, ale nemají tělo.“ Sv. Ján Damašský upřesňuje: „Netělesné a nehmotné jsou jejich bytí nazývané ve vztahu k nám, neboť při porovnávání s Bohem, který jediný je nesrovnatelný, se vše jeví jako syrové a hmotné. Skutečně nehmotné a netělesné je jen Boží bytí.“ Teda andělé i démoni mají určitý nemateriální tvar a podobu, který je zároveň výrazem pro jejich ohraničenost a omezenost.
Sv. Augustin o nich říká: „Anděl je název úkolu, ne přirozenosti. Pokud se ptáš, jak se nazývá tato přirozenost, je to duch: pokud se ptáš, jakou má roli, je to anděl. Podle toho, co je, je duch, podle toho, co koná, je anděl.“ Andělé jsou celým svým bytím Boží služebníci a poslové. Protože andělé v nebi ustavičně hladí na obličej Otce (Mt 18,10), jsou „dbalý jeho rozkazů, poslušní na jeho slovo.“ (Ž 103,20). (zr. čl.329)
Jako bytosti čistě duchovní mají rozum a vůli: jsou to bytosti osobní a nesmrtelné. Všechny viditelné tvory převyšují dokonalostí, jak o tom svědčí lesk jejich slávy (Dan 10,9-12) (zr. čl.330) Kristus je středem andělského světa. Jsou to „jeho andělé“: „Až přijde Syn člověka ve slávě a s ním všichni (svatí) andělé…“ (Mt 25,31) Jsou jeho, protože jsou stvořeni skrze něho a pro něho: „neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, knížatá a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.“ (Kol 1,16) Jsou jeho ještě více, protože z nich udělal posly svého plánu spásy: „Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?“ (Hebr 1,14) (zr. čl.331)
V dalších článcích se říká: Od počátku stvoření a po celou dobu dějin spásy, zdálky či zblízka, hlásají andělé tuto spásu a slouží při uskutečňování Božího záměru: uzavírají pozemský ráj, chrání Lota, zachraňují Hagaru a její dítě, zachytí Abrahamovu ruku, skrze jejich službu je odevzdán zákon (Sk 7,53), vedou Boží lid, ohlašují narození a povolání a pomáhají prorokům, abychom uvedli alespoň některé příklady.
A konečně anděl Gabriel oznamuje narození předchůdce Pána i samotného Ježíše. (zr. čl.332) Celý život Vtěleného Slova od Vtělení po Nanebevstoupení je obklopen klaněním a službou andělů. „A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!“ (Hebr 1,6). Jejich chvalozpěv při Kristově narození nepřestal znít ve tirádách církve: „Sláva na výsosti Bohu..“ (Lk 2,14) Andělé ochraňují Ježíšovo dětství, posluhují Ježíši na poušti, dodávají mu sílu ve smrtelné úzkosti, i když podle slov samotného Krista by ho mohli zachránit z rukou nepřátel jako kdysi Izrael. Andělé také evangelizují (Sk 2,10) tím, že oznamují radostnou zvěst o Vtělení a Kristově Vzkříšení. Při Kristově návratu, který ohlašují, mu budou sloužit při jeho soudu. (zr. čl.333)
Stejně se těší z tajemné a mocné pomoci andělů celý život církve. (zr. čl.334) Církev se v liturgii spojuje s anděly, aby se klaněla trojsvatému Bohu, vzývá jejich pomoc: „Přikaž svému svatému andělu, ať ji přenese na tvůj nebeský oltář..“ nebo v pohřebních obřadech: „Ať tě provázejí andělé..“ nebo také v Hymne cherubínů z byzanstkej liturgie a slaví zvlášť památku některých andělů (sv. Michaela, Gabriela, Rafaela a andělů strážných). (zr. čl.335) Celý lidský život je obklopen ochranou andělů a jejich přímluvou. Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu. Křesťanský život má již zde na zemi ve víře podíl na blaženém společenství andělů a lidí sjednocených v Bohu. (zr. čl.336)
Zkusme to shrnout: Andělé jsou duchovní tvorové, kteří neustále oslavují Boha a slouží jeho spásným plánům, které má vzhledem k jiným tvorům: sv. Tomáš Akvinský: „Andělé spolupracují na všem, co je nám k dobru.“ (zr. čl.350) Andělé obklopují Krista, svého Pána. Slouží mu především při naplňování jeho poslání spasit všechny lidi. (zr. čl.351) Církev uctívá anděly, kteří jí pomáhají na pozemské pouti a kteří chrání každou lidskou bytost. (zr. čl.352)
Řekneme si ještě něco o jednotlivých andělech, co o nich říká Písmo sv. a tradice církve: Gabriel – archanděl – (Moc Boží) byl nebeským poslem Vtělení Syna Božího: Nejprve oznámil čas jeho příchodu proroku Danielovi (Dan 9,24-27) ještě v době a během jeho babylónského zajetí. Pak oznámil knězi Zachariášovi, že se mu narodí syn Jan, který bude předchůdcem Spasitele. Konečně zvěstoval Panně Marii, že z Duch Svatého počne a porodí Božího Syna
Michal – archanděl – (Kdo jako Boha), je vůdcem nebeského vojska, bojoval proti pyšnému Luciferovi a ostatní anděle povzbuzoval k věrnosti vůči Bohu. Pokora ho vyvýšila nad ostatní anděle. Tak jako Izrael ho ctí jako svého anděla ochránce, tak i církev jej ctí jako svého zvláštního ochránce ve všech nebezpečích hmotných i duchovních, zejména v hodinu smrti, aby nám pomáhal v boji se zlým a přivedl naše duše před Boží trůn.
Kromě jeho svátku 29. září se v církvi slavil ještě 8. květen jako památka zjevení se sv. Michala na vrchu Gargano v Apulii. Bylo to v roce 490 po Kr.. Sv. Michal se zde zjevil tři krát v jedné horské jeskyni a sám ji vysvětil na kostel. V tomto roce putoval diecézní biskup z Manfredonie na tento vrch, který je vysoký asi 1.000 m. Doprovázeli ho mnozí věřící. Když vstoupili do jeskyně, byla osvětlena, přestože v ní nehořelo žádné svítidlo. Toto mu stačilo, aby uznal tato zjevení za pravé. V roce 492 pomáhal sv. Michal výjimečným způsobem městu Siponto proti útokům pohanských Odaakov. Biskup však ještě i poté váhal vysvětit jeskyni na hoře Monte Gargano za kostel. Proto se mu v roce 493 zjevil archanděl Michael a řekl: „Není třeba vysvětit jeskyni na kostel, protože mou přítomností je již posvěcena. Začněte se zde modlit a slavte zde oběť sv. mše.“ Čtvrtý ráz se Michal zjevil, když se zde v době míru modlilo mnoho lidí. Už mnoho staletí se tato jeskyně, která je nejznámějším místem zjevení archanděla Michala, nazývá nebeskou bazilikou. Na toto místo putovalo mnoho papežů a svatých z celého světa.
V blízkosti normandského pobřeží (severní Francie) se nedaleko moře tyčí kopec, na kterém se v roce 708 zjevil biskupovi Aubertovi z Avranches archanděl Michal s prosbou, aby dal na této hoře postavit chrám, jemu zasvěcený. Událo se zde mnoho zázraků a uzdravení. A tak byl archanděl Michael prohlášen za zvláštního ochránce Francie. Velkou úctu k němu chovají i pravoslavní křesťané.
Jeden z nejznámějších památníků archanděla Michala se nachází v Římě. Když v roce 590 zuřil ve městě mor, svolal papež Řehoř Veliký smírnou a prosebnou procesí. Při procesí nesl sám papež milostivý obraz P. Marie „Salus Populi Romani“ z kostela Santa Maria Maggiore až k chrámu sv. Petra. Když chtěli lidé v procesí projít přes most řeky Tibery, aby se tak dostali k chrámu sv. Petra, zjevil se nad Hadriánovým pomníkem sv. arch. Michal. Byl v zářivé výzbroji s mečem, který zasouval do pochvy. Tímto gestem skončila v Římě morová nákaza. Papež Benedikt XI. (1.304) dal z bronzu zhotovit sochu archanděle Michala a umístil ji na Hadriánovo mauzoleum. Od toho času mu říkají Andělský hrad.
Mimořádná modlitba, Anafora Cyrila alexandrijského, potvrzuje obecnou potřebu andělské ochrany, která obepíná celý lidský život. Ní bychom tuto kapitolu také ukončili: „Pane, měj slitování s zde přítomnými věřícími a vysvoboď je skrze svůj Svatý Kříž a prostřednictvím andělů strážných od všeho nebezpečí a nouze, požárů, záplav, chladu, zbojníků, hadů, zvěře, posedlosti. Chraň je před útoky a nástrahami démona a nemocemi.“