„Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?“ Může se nám zdát, že Pán Ježíš propaguje bezstarostný život. On ale neříká: „O nic se nestarejte” ale: „Nemějte starost“ a v tom je podstatný rozdíl. Nestarat se o nic, je proti příkazu, který člověk dostal již při svém stvoření, když mu bylo řečeno, že má obdělávat a střežit ráj, že si má podmanit zem. Jsou věci na této zemi, které můžeme a máme udělat my. Pokud na jaře někdo nezaseje, nemůže očekávat úrodu v létě. Pán Ježíš nás nezbavuje starostlivosti a odpovědnosti o náš svět, ale zbavuje nás starosti. Starost je péče, která vůbec nepočítá s Bohem a s jeho mocí a ochotou pomoci. Nevěřící starost dělá ze života cosi těžké a mučivé, protože jsou určité věci, které člověk při největší své snaze a práci nemůže ovlivnit. Modlitba je možností, kde můžeme své starosti odevzdat Bohu. Odevzdat mu svou roztržitost, protože právě ona v sobě nese všechno to, co nás moří a na co nestačíme. Na Boha máme uvalit všechny své starosti, protože On se stará.
Vidíme ale, že i věřící člověk má mít jednu velkou starost, ke které naši pozornost obrací přímo Slovo Boží: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Anebo: „Hledejte především Boží království a jeho spravedlnost a toto vše dostanete navíc.“ Boží království je ústředním očekáváním celých dějin spásy. Židé i křesťané prvních staletí si na základě Božího zjevení lépe uvědomovali to, co nám často uniká, že žijeme ve vyhnanství, daleko od Pána. Každý den znovu a znovu prosíme o to, aby přišlo Boží Království. Kdyby náš svět byl s ním ztotožněn, nemuseli bychom tak úpěnlivě prosit, aby i na zemi zavládlo to, co je v nebi. Když jednou apoštolové položili Ježíšovi otázku: „Kdy přijde Boží království?“, dostali překvapivou odpověď: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi.“
Ale pozor! Pán Ježíš nás nezbavuje starostí o viditelný svět proto, abychom svou starost přenesli na duchovní svět. Hledat Boží Království neznamená, že teď budeme s úzkostí sledovat svůj morální růst, že budeme budovat svůj charakter a svou osobnost. Pán Ježíš nám dopředu říká, že bez něho nic nedokážeme. Boží království je království Boha v nás. Boží království má svůj základ ve víře a v odevzdanosti, ve svatém přijímání, v přijetí Ježíše Krista a v našem následném odevzdání se.
To je spravedlnost Božího království. Spravedlnost definujeme jako dát každému, co mu náleží. Všechno, co jsem a co mám, patří Bohu. V praxi to znamená, abych se zcela odevzdal Bohu. Již ve mně nevládne mé Ego, ale veškerou moc nad sebou jsem odevzdal Bohu. Nic si nemám přivlastňovat, ale mám nechat Boha působit ve všem. Království Boží se objevuje tam, kde se podrobujeme Bohu a jeho Slovu, když podobně jako Panna Maria dovoluji Bohu: „Ať se mi stane podle tvého Slova!“ Když se rozhodnu poslechnout Boha, On sám přebírá starost o můj život.
Pán Ježíš prohlašuje o Božím království i toto: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.“ Ježíš je Život. Ne život, který bychom měli silou své vůle napodobovat ale Život, který má vlastní sílu a vitalitu a jemuž mám svou poslušností dovolit projevit se skrze nás. Je jen jeden Život a tím je Bůh sám. Bez Boha neexistuje žádný život, jen živoření ke smrti. Pokud se člověk snaží žít bez Boha, nutně umírá a schopnosti jeho duše se nerozvíjejí. Ale když se odevzdá Bohu, když uzná Ježíše za svého Pána a přijme ho, jako svého Spasitele, tehdy se v jeho životě objeví velké věci, které mu udělá Pán. Ježíš doslova říká o tom, že člověk ani neví jak v něm začne existovat nějaká ctnost, nebo nějaký dar Ducha Svatého. Od nás se žádá s ochotou přijmout Slovo. Boží slovo je jako duchovní gen. Ono v sobě obsahuje informaci, podle níž v nás bude Duch Svatý vytvářet osobnost Ježíše Krista. Od nás se očekává, že ho zasadíme, že ho do sebe přijmeme, že ho budeme zalévat touhou po podobnosti s Ježíšem, tedy láskou k Němu a že nebudeme myslet, chtít a jednat opačně. Když jsme přijali nový Život, když jsme přijali Ježíše do svého srdce, máme s ním chodit, tak jako když se dva lidé do sebe zamilují a chodí spolu a to je duchovní život.
Boží Království se k nám přibližuje v každé mši. Jsme vyzváni odložit svůj hřích a volit Boha, přijmout Ježíše v Slově i ve svátosti. „Těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi!“ Už v tomto světě se prožívá Boží Království všude tam, kde svou vůli podřizujeme vůli Boží, všude tam, kde uznáváme Ježíše za svého krále a přijímáme požehnání jeho vlády. Král již přišel, třeba ho jen za krále uznat a podřídit mu svůj život.
Spása člověka spočívá v tom, že znovu přijme Ježíše do sebe, znovu se v poslušnosti podrobí Božímu zákonu. Toto je zkušenost všech těch, kdo ve světě uskutečňují vůli Boží. Když kráčíme cestou Božích přikázání, roste v nás vnitřní klid, roste náš zážitek vnitřního štěstí, dokonce roste naše odolnost vůči hříchu, roste účinnost našich modliteb, roste láska k Bohu a jeho Slovu. Toto vše způsobuje Ježíš, kterého jsme přijali jako svého Pána a Spasitele. Je to přesně tak jak se říká v podobenství: „semeno klíčí a roste“ a člověk ani neví jak.
Origenes nás poučuje o způsobu Boží vlády takto: „Podle slova našeho Pána a Spasitele Boží království nepřichází tak, že by se to dalo zpozorovat. Ani neřeknou: Aha, tady je! Nebo: Aha, tamhle je! Ale Boží království je mezi námi“, „protože Slovo je docela blízko, je v našich ústech, je v našem srdci“. Proto ten, kdo prosí, aby přišlo Boží království, zcela jistě se správně modlí za to Boží království, které má v sobě, aby vzešlo, přinášelo ovoce a dozrálo. Neboť v každém ze svatých kraluje Bůh a každý světec poslouchá duchovní zákony Boha, který v něm bydlí jako v uspořádaném městě. Otec je v něm přítomen a Kristus v takové dokonalé duši kraluje spolu s Otcem podle toho: „Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“
A když budeme vytrvale pokračovat, Boží království, které je v nás, dosáhne svého vrcholu, když se splní to, co říká Apoštol, že si Kristus podrobí všechny nepřátele a odevzdá „království Bohu a Otci, aby byl Bůh všechno ve všem“. Proto se stále modleme s takovým zápalem ducha, který se prostřednictvím Slova stane božským, a říkejme našemu Otci, který je na nebesích: „Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé.“