Závěr dnešního evangelia o napomenutí bratra zní: „Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. (Jestliže budou dva z vás na zemi jednomyslně prosit o cokoliv, dostanou to od mého Otce, který je na nebesích.) Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Mnozí křesťané se léta modlí na určitý úmysl a nic se neděje. Kde je chyba? Nemodlí se správně? V dnešním evangeliu nám Ježíš předává návod k účinné a mocné modlitbě.
„Jestliže se shodnou na zemi dva z vás..” Toto je první podmínka této zázračné formy modlitby. Prosebníci musí patřit mezi ty, kterých můžeme nazvat Ježíšovými učedníky, tedy lidmi, kteří se otevírají Božímu Slovu a snaží se podle něj tvarovat svůj život. Něco jiného je třeba i denně chodit do kostela a něco jiného je v praktickém životě denně a namáhavě uskutečňovat Boží Slovo. Sv. Jan evangelista tuto podmínku zachytil trošku odlišným způsobem, i když myslí totéž. V Janově evangeliu Pán Ježíš říká: „Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to.“ (Jan 15,7 Tedy první podmínkou je skutečnost, že musíme být lidmi, kterých se dotklo Boží Slovo a vstoupilo do jejich životů.
Každá duše, která přichází na tento svět, přichází jako čistá nenahraná páska. Tato nenahranost je prostorem pro přijetí Božího Slova. Boží Slovo, které je živé a účinné, mění nitro člověka. Vše, co jsme zažili, vše, čemu jsme se naučili a zvlášť všechno to, čemu jsme s jistotou uvěřili, tvaruje naši duši. Sv. František vyučuje: „Skrze Boží Slovo hluboko do nás proniká vznešenost našeho Stvořitele.“ Skrze špatné slovo, špatný film, špatnou knihu nebo obraz se do člověka vkrádá zlý duch. Skrze Boží Slovo, skrze modlitby a svátosti proniká do člověka Duch Svatý.
Bůh nevyslyší všechny modlitby, ale jen ty, které jsou přednášené v Duchu svatém, tedy ve správném postoji a správným způsobem a za správnou věc. Slova navenek mohou vypadat stejně, ale duch může být úplně jiný. Když nemluvím k Bohu Jeho Slovem a v Duchu Svatém, tak mi vůbec nerozumí. Je to něco podobné, jako když žádáme druhého člověka bez patřičné úcty, tvrdě a pyšně, po případě za věc, která je proti jeho přesvědčení, také vás nevyslechne. Taky k člověku se máme přibližovat v Duchu Svatém, jinak nám nebude důvěřovat a ani nás nevyslyší.
Druhá podmínka této silné modlitby, na kterou je daný takový mocný příslib je „shoda dvou“ – „jednomyslnost“. Tedy k tomu, aby modlitba někoho byla vyslyšena je nutná láska. Nezištné zapojení druhého člověka. I když se snažíme setkávat na společných modlitbách, je tak vzácné vidět někoho, aby dával pozor na to, o co prosí jiný bratr nebo sestra. Všichni jsme tak strašně plný sebe sama a zaujatý sebou samým, že nejsme schopni, nebo jen velmi těžko se otevíráme na potřeby druhého. Velmi těžko uznáváme pravdu toho druhého. Proto se děje tak málo zázraků.
Takže naše špatné modlitby často vyznívají: „Pane mně dej a druhého si nevšímej!“ K tomu jeden humorný příběh, který mluví o požáru v Kiripolci (dnešní Kostolište při Malackách). „Když hořelo v Kiripolci, jeden zbožný dědeček, který měl pocit, že je spravedlivější než ostatní obyvatelé, se modlil: „Sv. Floriánku, enem potato!“ Myslel tím svůj dům. Když však požár zachvátil i jeho dům, tak zvolal: „Ščileky venkoncem!“
Další podmínka je jiným vyjádřením první: „V jménu mém”. Jméno v jazyce, kterým mluvil Ježíš, znamenalo zhruba totéž, co v našem jazyce znamená duch, charakter. “Ve jménu mém”, tedy neznamená jakousi možnost protekce, odvolání se na to, že se známe s Ježíšem, ale vyjadřuje vlastně totéž jako prosit v Duchu Ježíšově, tedy ve shodě s jeho slovem, ve shodě s jeho učením a jednáním. Tímto je vlastně vymezen i předmět našich modliteb. Ten termín „jakékoli věci“, které obsahuje Ježíšův příslib, je přesně ohraničen Duchem Kristovým. Tedy ne cokoli ze všeho možného, ale cokoli z toho, o co by i Ježíš prosil a chtěl. O toto můžeme prosit s absolutní důvěrou.
Než se začneme za něco modlit je dobře pozorovat Ježíše v Písmu, zda se můžeme odvolat na jeho Slovo nebo příklad. Pokud ne, naše modlitba nemá šanci. Bůh rozumí jen svému Slovu, které je Jeho řečí k nám. My všichni jsme povinni tento jazyk ovládat, aby nám Bůh rozuměl a abychom my rozuměli Jemu. Pokud bude Boží Slovo v nás a pokud ho budeme ovládat a především, pokud Ono bude ovládat nás, tehdy se začnou uprostřed nás dít zázraky.