Dnes se chci spolu s vámi zamyslet nad prvním listem Soluňanům. Slyšeli jsme, jak se sv. Pavel těší z víry těch, kterým hlásal evangelium: „Při všech trampotách a při všem soužení nám přinesly útěchu (zprávy) o vás, bratři, a o vaší víře. Hned jsme zase okřáli, když jste pevní ve víře (Potěšili jsme se z vás, bratří, ve vší naší nouzi a soužení pro vaši víru. Neboť teď jakoby jsme ožili, když vy stojíte pevně v Pánu).“ Co je to víra? Víru můžeme definovat jako otevřenost, která umožňuje přijímání, a přijímání umožňuje růst. Platí to v oblasti fyzické, ale platí to i v oblasti duševní. Pokud neotevřu ústa a nebudu jíst, tělesně neporostu. Pokud se nebudu vzdělávat, duševně zůstanu nerozvinutý. Pokud vírou nepřijmu Boží Slovo, můj duch se nikdy nespojí s Bohem.
Člověk se po prvotním pádu rodí jako bytost uzavřená vůči Bohu. Sv. Augustin výstižně definuje hříšníka jako „homo incurvatis in se“ – „člověk, zkroucený (uzavřený) do sebe“. Chybí nám spojení s Bohem – Stvořitelem. Proto základní úkon potřebný k naší Spáse, je víra. „Kdo uvěří, bude spasen.“ Tedy: Otevřít se Bohu. Dovolit Bohu v sobě působit. Vydat se Bohu a vydržet s Ním. Vydržet Jeho, často i bolestivé, působení v nás, které ale slouží k naši Spáse – definitivnímu Uzdravení, Oblažení.
„Jak bychom mohli za vás Bohu dosti poděkovat za všechnu radost, kterou se kvůli vám radujeme před naším Bohem! Ve dne v noci se vroucně modlíme, abychom se mohli s vámi shledat (vidět vaši tvář) a doplnit, co se ještě vaší víře nedostává.“ Apoštol Pavel se těší, když vidí jejich pevnost v Pánu, vytrvalost na cestě Spásy. Říká, že mu to způsobuje radost, po všech prožitých útrapách, jako kdyby byl mrtvý a ožil. Podobně povzbudivě působí na kněze, když vidí, že někdo začíná svou víru brát smrtelně vážně. Prožívaná radost vede ke vděčnosti vůči Bohu. Je to radost z duchovního otcovství, radost z věřících lidí. Je to radost prožívaná před Bohem, tedy radost, která obstojí před Božím pohledem. Je to radost Boha ze Spásy hříšníka prožívaná v lidském srdci apoštola.
Sv. Pavel mluví o ustavičné modlitbě, aby se mohl s nimi ještě setkat, aby mohl vidět jejich tváře, na kterých se odráží Spása. A zároveň se modlí za to, aby mohl doplnit to, co ještě chybí jejich víře. Víra potřebuje doplnění, potřebuje obsah. Obsahem víry je Boží Slovo – vše, co Bůh vyslovuje. Především je to Slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Je to Tajemství Vtělení, které zjevuje možnou lidskou velikost, protože lidská bytost je stvořená pro Boha. Člověk je určen k tomu, aby se stal Božím Obrazem. Má se stát místem Vtělení a Zjevení Božího. Má dovolit, aby se stál sídlem a působištěm Boha – Lásky. Bůh není konkurentem člověka, ale náplní jeho života.
Apoštol se zvláštním způsobem modlí za možnost setkání s těmi, kterým hlásal evangelium: „Sám Bůh, náš Otec, i náš Pán Ježíš Kristus kéž nám upraví cestu k vám!“ I můžeme prosit, aby Bůh sám plánoval a upravil naše cesty k druhým. Aby to nebyla jen naše lidská chytrost, která řídí naše cesty. Abychom vedeni Božím Duchem, podobně jako P. Maria, při navštívení Alžběty, přinášeli všude a všem požehnání. Aby lidé na naši přítomnost mohli reagovat podobně: „Jaké štěstí, že matka mého Pána, přichází ke mně!”
Plodem dospělé víry je Láska. Láska je Bůh sám. Láska je přebývání Boha v nás. Začíná poslušností Božímu Slovu. Otevřenost a ochota přijmout Boha, který se zjevuje ve svém Slově, vede k přebývání Boha v nás. „A ve vás ať Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem (lidem), jako ji i my (máme) k vám.“ Když je Bůh v nás, tak se v nás objeví všechny ctnosti. Bůh sám posiluje lidské srdce k dobrému a správnému životu, ke svatosti před Bohem. Duše člověka se po prvotním pádu podobá ovocnému stromu, který je ale zasazen do špatné země. Pokud dovolíme Bohu, aby nás přesadil do svého prostředí, aby Boží Duch byl naším základem, tehdy se v nás objeví ovoce Ducha: Láska, radost, pokoj, štěstí …
Apoštol vyprošuje: „Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Amen.“ Máme žít tak, abychom mohli přímo stát v přítomnosti Syna člověka, Božího Syna, když se spolu s anděly a všemi svatými objeví na konci času. Stále očekávat jeho příchod a milovat jeho příchod v častém sv. přijímání.