V předešlých dobách jsme toto podobenství až tak dobře nechápali. Sovo „podnikat“ se příliš často v naší řeči neobjevovalo a když, tak spíše ve smyslu záporném, jako nedovolené podnikání, nedovolené obohacování se. Dnes se všichni setkáváme s jinou ekonomikou a toto podobenství se stává pro nás srozumitelnější, dokonce ho můžeme, ať už v kladném nebo záporném důsledku, zažít na vlastní kůži. Zkusme sl ho trochu rozebrat.
Pán zavolal své služebníky a svěřil jim část svého majetku. Tito služebníci mají zvláštní postavení. Nejsou otroky, neboť mohou svobodně podnikat, ale nejsou ani pány, neboť budou muset účtovat svému Pánu. Toto postavení vystihuje situaci člověka v tomto světě. Není Božím otrokem, ale není ani pánem, je správcem svěřených talentů. Něco mu bylo svěřeno za co nese odpovědnost. Skutečný Pan se jakoby vzdálil, až natolik, že někteří říkají o nepřítomnosti Boha ve světě. Tento svět je náš, jsme za něj jako lidé plně zodpovědní, jsme svobodní pro dobro, jsme určeni k tomu, abychom dobro zhmotnily.
Jiným způsobem nám toto podobenství zachytil sv. Lukáš a jiným sv. Matouš. Evangelista Matouš hovoří o třech služebnicích a o různém obdarovaní: O 5, 2 a 1 talentu. Výsledek jejich práce a také jejich odměna je úměrná velikosti jejich obdarovaní. Podle Matouše nebyli všichni stejně obdarováni, ale se ani nečeká stejný výsledek. Vždy se však čeká nějaký zisk a dokonce i od toho, který dostal pouze jeden talent. Lukáš mluví o 10 služebnicích, ale každý z nich dostal stejně, 1 hřivnu. Výsledek i odměna závisí od jejich snahy. Obě tyto podobenství vystihují tutéž pravdu. Člověk dostal talenty a tyto talenty má rozvinout. Jsme různé obdarováni, abychom pochopili, že potřebujeme druhé, abychom i v této závislosti prožívali vzájemnou potřebu a darovali si vzájemné uznání. My se navzájem potřebujeme a nikdo není soběstačný.
Pan ani nečeká, že všichni podáme stejný výkon, ale čeká, že výkon podáme a že budeme podnikat s tím vkladem, který nám dal. Bůh nečeká stejný výkon, ale úměrný výkon. Neexistuje člověk, který by mohl popřít Boží obdarování. Stejně, jako u haléře chudé vdovy, Pána Ježíše nezajímá velikost finančního daru, ale velikost oběti, která se dá vyjádřit poměrem mezi „mohl dát“ a „skutečně dal“. Bůh očekává od nás v duchovním smyslu věrnost a podnikavost. Toho posledního, který vrátil Pánu minu, bychom mohli nazvat konzervou. Ježíš nechce konzervy, ale kvas v cestě. Pan Ježíš dokonce mluví o úrocích v bance. Kdyby poslední neukryl svůj peníz, a alespoň tolik se namáhal, že by ho vložil do banky, už by měl nějaký zisk. Pán v podobenství označuje tohoto služebníka slovem „špatný”. V Matoušově evangeliu dostává ještě jiný přívlastek: „líny“. Lenost může být takovým velkým hříchem, že pro ni člověk může. ztratit. Boží království.
To, co platí v ekonomice, platí i v Božím království. Stromy jsou stvořené k tomu, aby přinášeli ovoce. Člověk také dluží svému Pánu úrodu v materiální i duchovní oblasti. V materiální oblasti je pozván k tomu, aby se množil. Bůh se těší z každého nového člověka nekonečně více, než se my těšíme, když máme hojnou úrodu nebo když se vylíhnou kuřátka, popřípadě otelí kravička. V duchovní oblasti existuje také duchovní plodnost, když šíříme Boží Slovo, Pravdu a Lásku, když pracujeme na tom, aby se z dětí lidských stali děti Boží skrze přijetí Ježíše Krista.
I odměna je odstupňována a úměrná jejich výkonu. V Matoušové evangeliu je odměna vyjádřena vstupem a pozváním do radosti. Radost nebešťanů je tak velká, že ne ona vstupuje do lidského srdce, ale člověk vstupuje do ní, neboť přesahuje lidské srdce i lidské očekávání. Je to ta samá radost, kterou prožívá sám Bůh. Je to radost Hospodinova. Protože byl věrný v maličkostech, dostává se mu velká odměna. Na druhé straně jsme svědky zvláštního trestu: „Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven.“ Namítli mu: „Pane, ten má už deset hřiven!“ Říkám vám: „Každému, kdo má, bude dáno, kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má.“
I v Božím království platí ekonomická zásada: „Kdo má, tomu se přidá!“ Vklad, který člověk investuje do podnikání, stále narůstá, a to samé platí i v duchovním životě. Kdo nepodniká, ten zchudne. Kdo podniká, ten rozhojňuje, kdo nepodniká, nejenže nic nezíská, ale o všechno přijde. Nevěrnost v malém se trestá věčným trestem. Na jedné straně je radost, do které se vstupuje, neboť přesahuje lidské srdce, na druhé straně skřípání zubů a pláč. Do Božího království se člověk nedostane bez vlastní snahy, bez osobní angažovanosti.
Nechápejte mé slova tak, že vás všechny chci nahnat do podnikání, ale chápejte, že Pán Bůh touží po podnikatelích, kteří se nebojí investovat do Božího království. Pán Bůh nechce „svaté konzervy“, které mu neporušené vrátí to, co od něj přijali ve křtu a ve svátostech a přitom si budou dělat nárok na odměnu za to, že nic z toho nezmizelo. Bůh chce kvas v cestě, a to je stálý růst a množení.
Chcete podnikat ve jménu Božím? Potřebujete nějaké počáteční investice? Prostě a dostanete! Hledejte a naleznete! Bůh v hojnosti dává svého Ducha těm, kteří po něm touží. Duch Svatý způsobuje každý pokrok. Jedině On může způsobit, aby nám hřích přestal chutnat a aby nám začalo chutnat dobro. On to i udělá, ale my to musím chtít. Dej svůj talent do rukou Božích a On ho rozmnoží. Prosme Pána Ježíše, aby nám dal vědomi odpovědnosti za svěřené talenty a snahu podnikat jménem Božím.