„Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte.“ Lidem velmi často učarují krásná slova, rétorika. Vidíme to i na žebříčcích populárnosti, že většina lidí jde za lahodností slov. Populární je to, co se dobře poslouchá, bez ohledu na to, zda je to pravda. Ta může být naopak i velmi nepříjemná. I kněz může být člověkem krásných slov a ne Božího Slova. Navenek vypadá jako pěkný zelený strom plný listí, ale plody žádné nebo pochybné. Ježíš jako kritérium hodnocení osobnosti člověka dává ovoce. „Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?“ Tak jako je ovoce znakem kvality stromu, tak i naše skutky ukazují na kvalitu bytí. „Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.“ Kdo dělá dobro, nemůže být špatný. Špatný člověk nedokáže udělat skutečně dobrý skutek.
V slovenském časopisu „Slovo medzi nami“ jsem našel pěknou úvahu na toto téma: „Když Jan Křtitel poslal učedníky, aby se Ježíše zeptali, zda je Mesiáš, ten mohl jednoduše říci „Ano“. Ale místo toho vyzval Jana, aby se zamyslel nad důkazy: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“ (Mt 11,5) Jinými slovy, Ježíš Jana vyzval, aby aplikoval na něj velmi jasné kritérium, kterým rozliší pravého proroka od falešného: „Po jejich ovoci je poznáte.“ Test „ovoce“ je velmi spolehlivým rozeznávacím kritériem i pro nás. I na jiném místě praví Pán Ježíš: „Věřte aspoň pro ty skutky!“ (Jn 14,11) Po dobrém ovoci se poznají dobré kořeny. Ježíš chce, abychom v něm byli zakořeněni každý všední den nejen skrze modlitbu a čtení Písma Svatého, ale také souhlasem k tomu, aby nás vedl:
„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.“ (Jan 15,1-8)
Je to Duch Svatý, který mění naši hříšnou podstatu. Pokud se zaposloucháme, budeme moci zachytit tichý, nenápadný hlas Ducha. Nepřelaďme stanici, když bude mluvit o věcech, které bychom měli změnit nebo odstranit! Žijme tak, abychom byli prorockými svědky pro svět! A pak všichni přineseme bohaté ovoce – „ovoce, které zůstane” (srov. Jan 15,16). Když se otevíráme Duchu svatému, naplňujeme se Boží dobrotou. A Duch Boží v nás přináší ovoce. V listu Galaťanům čteme: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ (Gal 5,22-23) Toto způsobuje Duch svatý v našich bytostech.
Tentýž apoštol se v listu Kolosanům takto modlí za věřící: „Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli. Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, a z moci jeho Božské Slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle.“ (Kol 1,9-12)
Sv. František nás napomíná: „Bratři, pozorujme všichni dobrého Pastýře, který podstoupil utrpení kříže, aby zachránil své ovce. Ovce Páně ho následovaly v utrpení a pronásledování, v hladu a žízni, v nemoci a pokušení a ve všem ostatním a dostaly za to vše od Pána věčný život. Proto je velkou hanbou pro nás, Boží služebníky, že svatí vykonali velké činy a my chceme získat čest a slávu jen tím, že o nich vypravujeme a kážeme.
Apoštol praví: „Litera zabíjí, ale duch dává život“ (2 Kor 3,6). Literou jsou zabiti, kdo usilují jen a jen znát pouhá slova, aby platili za moudřejší než ostatní a mohli získat veliké bohatství, které pak darují svým příbuzným a přátelům. A literou jsou zabiti řeholníci, kteří nechtějí následovat ducha Písma svatého, ale touží jen po tom, aby znali slova a vykládali je druhým. A ti naopak jsou oživeni duchem Písma svatého, kdo každé písmeno, které znají, snaží se poznat hlouběji a své vědění nepřipisují sami sobě, ale slovem a příkladem je vracejí Bohu, Nejvyššímu Pánu, kterému patří všechno dobré.“