Duch Svatý nás napomíná: „Až uslyšíte dnes jeho hlas, nezatvrzujte svoje srdce..“ Co to je zatvrzelost srdce? Je to nesprávná reakce na Boží Slovo. Je to uzavření se před Božím Slovem. Proto její důsledky můžeme vyjádřit i takto: „Jejich srdce pořád bloudí a nechtějí rozumět mým záměrem.“ Bloudění srdce začíná tehdy, když si člověk přestane všímat Boží Slovo a začne se řídit jen svou chytrostí. Římský katechismus říká o těžkém hříchu: „Předstíraná nevědomost a zatvrzelost srdce nezmenšují, ale naopak zvyšují dobrovolnou povahu hříchu. Milosrdenství Boží nemá hranic, ale kdo úmyslně odmítá přijmout Boží milosrdenství lítostí, odmítá odpuštění svých hříchu a Spásu, kterou mu nabízí Duch Svatý. Taková zatvrzelost může vést k definitivní nekajícnosti a k věčné záhubě. Zde se nám ukazuje, co způsobuje zatvrzelost. Dělá z těžkého hříchu ještě závaznější a v konečném důsledku může vést do záhuby.
V každé mši svaté vyznáváme: „Pane, nezasloužím jsi, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a uzdravena bude moje duše.“ Naše duše se uzdravuje v kontaktu s Božím Slovem. Boží Slovo je pro naši duši pokrm i lék. V naší době stejně jako v předešlých není důležité vědět všechno, kde se co na světě událo a co se kde připravuje a naplňovat se obavami a úzkostí, ale vrcholně důležité je být s Pánem a poslouchat jeho hlas. Když si nebudeme všímat Boží hlas, nevejdeme do jeho odpočinku.
Opakem zatvrzelosti je „hoření srdce“. Je to stav srdce, které je oživeno vírou v Boží Slovo. Tak to vyjadřují apoštolé při setkání se Zmrtvýchvstalým Pánem: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ (Lk 24,32). Srdce oživeno vírou v Boží Slovo začíná hořet Boží láskou. „Čím déle pokračujeme ve svých nesprávných rozhodnutích, tím více se zatvrzuje naše srdce; čím častěji děláme rozhodnutí správná, tím více se naše srdce obměkčí – nebo lepe řečeno, oživuj.“ (E. Fromm)
„Dejte pozor, bratři, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící, takže by odpadl od Živého Boha. Spíše se navzájem povzbuzujte den co den, pokud ještě trvá ono „dnes“, aby se nikdo z vás nezatvrdil sveden hříchem.“ Apoštol nás zve k tomu, abychom kontrolovali své srdce. Bůh od nás očekává dobrotu a věrnost srdce. Oni se v našem životě objevují v té míře, nakolik přijímáme Ježíše, když mu podřizujeme svůj život, když posloucháme jeho hlas a bereme ho vážně. Náš Bůh je Živý Život. Každý hřích vede k odpadnutí od Živého Boha. Pokušení je tu výstižně označeno jako „svádění (mámení hříchu) hříchem“. Hřích spočívá v tom, že dáme přednost mamonu před Živým Bohem. Jsme mámení, oklamání.
Víra je vítězstvím nad tímto světem. „Vždyť máme společenství s Kristem, jen když si uchováme pevně až do konce svou počáteční důvěru (jistotu, kterou jsme měli na počátku, zachováme pevnou až do konce).“ Víra je jistota v tom, že Boží Slovo je Pravda. Obáváme se o svou budoucnosti? Ale pokud jsme přijali Ježíše, pokud jsme mu podřídil svůj život, pokud jsme se stali účastníky Krista, nemáme se bát. Pán Ježíš nás často vyzývá „Nebojte se!“ Strach je na opačné straně než víra a láska. Strach je znamením toho, že nevěříme Bohu, že nevěříme v jeho Lásku, že nevěříme v Boha Lásku a zpochybňujeme jeho zájem o nás.
Neříkám, že nemáme poslouchat rádio nebo televizi, nebo číst noviny, ale tvrdím, že hlavní komentář k denním událostem dává Boží Slovo. Když se jím živíme roste v nás víra, naděje a láska. Když si ho nevšímáme a čteme pouze zprávy tohoto světa, jsme piní zmatku.