Nebeské království, o kterém mluví dnešní podobenství, můžeme chápat jako vyjádření Božího způsobu myšlení. Ježíš v něm hovoří o člověku, který na svou roli zasel dobré semeno. Podobně i Bůh. Na počátku knihy Genesis, při popisu stvoření světa, slyšíme Boží prohlášení: „A Bůh viděl, že je to dobré!“ Zní to jako refrén písně, který se opakuje po každém stvořitelském zásahu. Tedy vše, co Bůh učinil, hodnotí jako dobré.
Kde se však vzal ten, jehož Písmo nazývá Boží nepřítel? Církev učí, že: „Satan a ostatní zlí duchové byli Bohem stvořeni přirozeně dobří, ale sami ze sebe udělali zlé.“ (IV. Lateránský koncil). Nad touto výpovědí je dobré se zamyslet: Jak se z dobré bytosti může stát bytost špatná? Absolutní Dobro, kterým je jedině Bůh, se nikdy nezvrhne na zlo. Ale dobrota stvořených bytostí je dobrota darovaná a v každém momentu závislá od Boha. Jakmile se stvoření uzavírá před Bohem, ztrácí svou dobrotu. Podobně jako měsíc, když se zakryje před sluncem, sám přestane svítit. Satan a jeho andělé si podřízli duchovní životodárnou tepnu, kterou je poslušnost Božímu Slovu. A tak ztratili spojení s živým Bohem. Od té doby jsou na cestě úpadku a sebeklamu. Ztratili kontakt s Pravdou, Láskou, Životem i Krásou.
Andělé i lidé mají totéž poslání od Stvořitele: brát účast na jeho božském bytí na základě svobodné volby. Lásku, které děkují za svou existenci, mají přiměřenou láskou opětovat a tak ve výměně lásky mohou mít účast na Božím životě, kterým je Láska. V listě do Kolos čteme: „On (Ježíš) je obraz neviditelného Boha, prvorozený ze všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi a na zemi, viditelné i neviditelné, trůny i panství, vlády i mocnosti. Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.“ (Kol 1,15-16) Podle tohoto citátu je člověk Ježíš a s ním i my, smyslem a cílem celého kosmu. Andělé byli postaveni do služby tohoto plánu Spásy. Simeonovo prorocké slovo k Marii hlásá: „On je ustanoven na pád a na povstání mnohých v Izraeli a na znamení, kterému se bude odporovat. A tvou vlastní duši pronikne meč ..“ (Lk 2,34 násl.) V tomto verši je řeč o protestu, který zasahuje lidstvo, ale ještě dřív svět andělů až do nejvyšších hierarchií. Protest patří dítěti na rukou Matky. Jedním je na pád, jiným na povstání. Z toho vyplývá, že kritériem možnosti mít účast na věčné Boží blaženosti, je Ježíš, Vtělené Boží Slovo.
V listě Židům je naznačeno, že andělé jsou vyzváni poklonit se vtělením Božímu Slovu. „Když uvádí prvorozeného na svět, říká: „Ať se mu klanějí všichni Boží andělé.“ (Žid 1,6) Andělé ve své inteligenci, ve svém poznání, které proniká kosmické souvislosti a silou převyšující člověka, existující mimo náš čas, vidí vše z nadhledu. A tak jim bylo dáno nahlédnout do plánu, jak se Bůh v Ježíši Kristu stane člověkem – s nabídkou takového Boha uznat za svého Pána a za svou Spásu. Mohli znát: takový je Bůh, toto je Bůh, toto nepatrné dítě , tento muž, který svým učedníkům myje nohy, milující i nepřátele, tento bičovaný, pošklebovaný, oplivaný, tento na kříži přibitý hřebíky. Viděli, že Bůh se pro člověka sám stává člověkem a jak zareagovali andělé, když to viděli a nahlédli do Božích plánů, vědomi si při tom vlastní nesmírné převahy nad člověkem?
Legenda mluví o tom, že Lucifer zvolal: „Nebudu sloužit!“ Někteří se rozhodli pro svou přesilu a proti takovému „bezmocnému Bohu“ a proti člověku, jako možnému „Obrazu Boha“. Odvrat od Boha, od Lásky, která se kvůli člověku dala dobrovolně ukřižovat, se překrývá s jejich rozhodnutím: člověka vytrhnout jeho Stvořiteli a v bezedné nenávisti ho zničit, a tím zasáhnout i samého Boha. Tak se vzbouřili proti principům Lásky, na kterých stojí celé Nebe, aby silnější pomáhal a sloužil slabšímu, aby chytřejší pomáhal nezkušenému, aby ten, kdo chce být první, sloužil ostatním. Tímto způsobem sloužící spolupráce by andělé dosáhly svoji vlastní posvěcení a dokonalost.
Ďábel a jeho andělé odpadly od Živého Boha. Využili lidskou nevědomost a navedli Adama na hřích. Podobenství mluví obrazně o noci, kdy všichni spali. Ďábel zasel na Boží pole koukol. Opravdu existují na světě skutečnosti, které se podle nás nedají sloučit s Boží dobrotou. Rádi bychom tyto skutečnosti ze světa odstranili. A přece Boží rozhodnutí říká: „Nechte obojí růst až do žně!“
Bůh dokáže ve své nesmírné moudrosti vytěžit i ze zla dobro. Satanova moc není neomezená. I on je jen tvor, sice mocný vzhledem k nám, ale ne vzhledem k Bohu. Nemůže zmařit budování Božího království. I když působí ve světě z nenávisti vůči Bohu a jeho království, které je v Ježíši Kristu, a i když jeho činnost působí vážné škody duchovního i fyzického rázu každému člověku i společnosti, tuto činnost dopouští Boží prozřetelnost, která mocně a přitom nenásilně řídí dějiny člověka i světa. Proč Bůh dopouští tuto ďáblovu činnost, je velkým tajemstvím, nicméně víme, že „všechno napomáhá k dobru těm, který milují Boha.“ (Ř 8,28)